Prointernetuje se lidstvo k novému začátku nebo ke svému konci?

Pořád jim říkám: „Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš. Ale je to marný, je to marný, je to marný“. Kdo by neznal tuhle slavnou hlášku z postarší, ale stále oblíbené filmové komedie Jáchyme, hoď ho do stroje!

Dnes by se ale mělo pomalu začít říkat: „Nezapínej internet, nezapínej internet, nebo se z toho zblázníš. Ale je to marný, je to marný, je to marný“.

Báječný svět internetu. Informace tečou proudem do lidských mozků, jako když pivo plní v hospodě stylové půllitry. Na světě je několik miliard lidí, kteří mají okolo padesáti miliard na internet připojitelných věcí. Kromě počítačů, telefonů, jsou to i další přístroje a systémy včetně aut. Virtuální svět začíná vládnout lidem a nezáleží, zda jsme doma, venku, v zaměstnání, v obchodě či za volantem. Pomalu začíná platit, že kdo není připojený k internetu, není člověk.

Lidem se hromadí v počítačích či pamětích jiných zařízení spousta textových, zvukových i obrazových informací, neskutečné množství gigabajtů, které člověka zahlcují a on není schopen se jimi většinou ani probrat, natož se nad jejich obsahem zamyslet.

Ačkoliv mnozí tvrdí, že se u internetu nalézají na vrcholu blaha nebo v jeho těsné blízkosti, myslím, že tomu tak ve skutečnosti vždycky není. Naopak občas někdo proti své vůli trpí a připadá si jako nahý prodírající se trnitými křovinami nebo jako trosečník plující v moři plném žraloků. Internet může být někdy zrádnější a nebezpečnější než jakékoliv nástrahy.

Stejně jako v případě pěnivého moku, kdy většinou jeden lok nestačí, také několik minut připojení k celosvětové síti, je pro mnohé málo. Internet sice umožňuje jednotlivcům i skupinám soutěžit, vzdělávat se a spolupracovat v různých oborech. Ale, jak už to tak bývá, také internet může být dobrý sluha, ale občas též špatný pán. U některých lidí se totiž začíná objevovat závislost, která může mít i negativní účinky na jejich osobní život.

V době, kdy internet ovládá některé své uživatele, je potřeba si položit otázku, co to znamená být člověkem. Jsou totiž lidé, kteří si již neumí představit delší chvíli bez svého magického internetu. Kdybych byl doktorem, tak bych jim předepsal: bez internetu, počítače, telefonního signálu či rovnou bez aparátu Grahama Bella, bez televize, radia i dalších přístrojů. Prostě klid a pohoda. Tělo si úžasně odpočine. V těchto situacích funguje mozek zcela jinak. Člověk má čas více přemýšlet o tom, co se děje okolo něho i o sobě samém. Počítačovou mluvou by se dalo říct, že si defragmentuje svůj harddisk.

A jak na to? Odlepte se od internetu a vydejte se sami nebo s přáteli strávit určitý čas mimo virtuální svět. Třeba v přírodě na výletě. Člověk zažije zajímavé věci, i když není on-line a většinou se vrátí dokonale nabitý novou energií.

*

Také o soužití člověka s mobilním telefonem jsem něco napsal: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=608533