Obrázky z Prahy: Procházka po ostrově Kampa

Povídání o jedné neplánované návštěvě našeho hlavního města a zajímavé procházce po úžasném místě, kterým Kampa zcela určitě je.

Jedno lednové dopoledne jsem navštívil Prahu a vlastně mi ten den ani jako zimní nepřipadal. Zima byla na začátku roku v hlavním městě celkem teplá. Nemrzlo, svítilo sluníčko, ideální čas pro nějakou zajímavou procházku. Ocitl jsem se na Malostranském nábřeží u mostu Legií a koukám na Kampu. Tak proč ne.

Park Kampa je nezvykle tichý a prázdný. Prochází se zde jeden pejskař, o kus dál starší paní, turisté sem dnes nenašli cestu. V létě by tady byly určitě davy lidí. Pražský ostrov Kampa s Čertovkou patří totiž mezi tajemná místa staré Prahy. Nejednou si ho filmaři vybrali pro natáčení filmů. Nejznámějšími filmovými obyvateli byly bezesporu Holanovic děti a jejich chobotničky z II. patra. Dalším velmi oblíbeným filmem je komedie Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. A právě na tento film jsem si vzpomněl, jelikož hned na začátku mé cesty procházím okolo známého vodnického domu, ve kterém do počátku sedmdesátých let dvacátého století bydlela rodina posledního pražského vodníka Wassermanna se služebnictvem. Dnes je zde restaurace s rybími specialitami.

A tak jdu po nábřeží, kochám se krásnými pohledy a fotografuji. Po chvíli zjišťuji, že zde přece jenom nejsem sám. Kousek od vody potkávám usilovně se modlícího mnicha. Socha nazvaná Harmonie je inspirovaná podobou Šrí Činmoje (indický filosof a duchovní učitel). Autorem je britský sochař Kaivalya Torphy a na Malostranském nábřeží byla odhalena 23. října 2009. Hned vedle jsou Titáni, tři dřevěné kmeny, jejichž autorkou je Američanka Emilie Benes Brzezinski. Monumentální sochy z hrubě opracovaných kmenů stromů jsou zde umístěny nastálo od roku 2002. Původně jich bylo pět, ale při provizorním umístění před galerií dvě z nich poničila bouře.

Naproti, na betonové zdi zdymadla, přímo před Sovovými mlýny si nelze nevšimnout obří dřevěné židle. Jedná se o práci studentů ateliéru Kurta Gebauera z UMPRUMu, autorkou je Magdalena Jetelová. Židle z topolového dřeva vysoká šest metrů sem byla umístěna v červnu 2003 jako poutač pro znovu otevřené muzeum v Sovových mlýnech. V roce 2002 zde stála menší židle, která však během povodně v srpnu 2002 odplavala po Vltavě a byla objevena až ve Vraňanech u Mělníka, asi 40 km od Prahy.

To už pomalu přicházím k objektu, který se nazývá Sovovy mlýny a kde sídlí Muzeu Kampa. Zde je možno navštívit některou z výstav nebo se jenom projít po nádvoří a prohlédnout si zajímavou sochařskou výzdobu.

Hned za objektem Sovových mlýnů se mi naskytly dva nečekané pohledy. Nejprve jsem objevil tři miminka. Bronzové sochy Babies umělce Davida Černého byly v době nedávné demontovány z žižkovského vysílače a dali je sem do parku. Poté jdu blíž k Vltavě a tam vidím stát fronta úžasných žlutých tučňáků. Jsou propojeny kabely, tudíž jsou to svítící tučňáci a večer nebo v noci na ně může být také zajímavý pohled. Jedná se o součást výstavy italské umělecké skupiny Cracking Art Group nazvané Reevolution.

Stále se ještě nacházím v prostoru parku Kampa. Jedna z pěšin vede těsně nad řekou a tak si užívám zpod vysokých stromů krásné pohledy. Národní divadlo, Karlovy lázně, Karlův most i samotná řeka Vltava. Park je rozdělen dvěma hlavními osami v severojižním směru a při obou jsou vysázeny vzrostlé stromy – jírovce, javory a další exempláře. Všem zdejším zajímavým stromům jednoznačně dominuje jeden z nich.

Prohlížím si majestátný platan javorolistý, který byl v roce 1998 vyhlášen za památný. S údivem pozoruji tento strom, který je vysoký 49 metrů, obvod kmene činí 489 cm a jehož stáří je odhadováno na 200 let. Před lety k němu určitě vzhlížel Jan Werich nebo básník Vladimír Holan, kteří bydleli ve starém domě naproti. Původním obyvatelem zahradního domu a stálým pozorovatelem stromu je historik a jazykovědec Josef Dobrovský. V těsné blízkosti platanu má totiž tento český buditel svou sochu z carrarského (kararského) mramoru. Portrétní bustu v nadživotní velikosti umístěnou na vysokém žulovém podstavci vytvořil podle návrhu prof. Tomáše Seidana z roku 1891 sochař Václav Žďárský v roce 1902. Socha, která původně stávala ve Vrchlického sadech, sem byla roku 1949 přemístěna. Sochu umístili zády k slavné Werichově vile, jakoby již tehdy tušili, že s tímto objektem budou problémy a nebude se tudíž na co koukat. Werichova vila je obehnána nehezkým plotem z pletiva. Vypadá to, že sem tam nic neděje, patrně i nadále nemá nájemce. V minulosti se radnici nedařilo nebo možná někomu nechtělo objekt pronajmout. Je to krásný dům na lukrativním místě a tak jsou tam asi vyšší zájmy, detaily nevím.

Před vchodem do vily si prohlížím pamětní desku s bustou. Zdeněk Wirth (1878 - 1961) byl český historik umění, akademik ČSAV, jeden ze zakladatelů památkové péče v Čechách, autor zajímavých knih o Praze i jiných památkách v Čechách. Autorem pamětní desky, která zde byla odhalena 11. 8. 1978, byli akademičtí sochaři Antonín Kulda a Petr Heřman.

Pokračuji hledat další z velké množství skvostů, které ukrývá tajemný ostrov Kampa. Nachází se hned naproti a jmenuje Lichtenštejnský palác. Z druhé strany řeky dotváří důvěrně známý pohled na vltavský břeh. Tento překrásný barokní palác slouží dnes jako reprezentativní prostory vlády České republiky. Bydlela zde například britská královna Alžběta II.

Bez zajímavosti není ani protější objekt, Na Kampě 1, kde sídlí velvyslanectví Estonské republiky. Podle číselného označení objektu je jasné, že číslo jedna něco znamená. V tomto případě se nacházím na začátku malebného náměstíčka Na Kampě, kde některé z domů mají svůj starobylý název, který jim vydržel až do současnosti. U Jezulátka, U Zlatých nůžek, Červená sedma.

Náměstí není velké a tak jsem brzo na jeho konci, kde mne lákají kamenné schody k výstupu na Karlův most. Byly vybudovány až roku 1844, původně nahoru vedly schody dřevěné. Já však po schodech nestoupám, nýbrž most podcházím a začínám se vracet.

Volím však jinou cestu. Vydávám se dle možností prozkoumat Čertovku, známé rameno řeky Vltava. Hned první famózní pohled zpod Karlova mostu mne nabádá si položit otázku, zda tady stále ještě žijí čerti a vodníci. Některá zákoutí by tomu nasvědčovala.

Jdu ulicí Saskou a poté Lázeňskou, kde objevuji sídlo Maltézských rytířů a kostel Panny Marie pod řetězem. Po jeho prohlídce přicházím na Velkopřevorské náměstí, kde je Lennonova zeď. Jedná se o jednu ze zdí Maltézské zahrady, která byla od sedmdesátých let nazývána "Zeď nářků". Objevovaly se na ní křídou psané básničky a obrázky, které byly občas režimem zamalovány bílou barvou. Pestrobarevně pomalovaná zeď symbolizuje hrob slavného frontmana legendární hudební skupiny Beatles.

Dnes patří tato zeď k vyhledávaným pražským památkám. Stala se místem, kde lidé s obdivem vzhlíží k světoznámé hudební ikoně, ale také místem, kde lidé vyjadřovali své názory a protesty proti komunistickému režimu.

Zpět k náměstí Na Kampě jdu přes Čertovku okolo Velkopřevorského mlýna ze 13. století. Provoz mlýnu se zastavil roku 1936, ale obrovské mlýnské kolo klape dál. Možná je to tím, že ho hlídá vodník Kabourek. Na malém mostě se určitě každý zastaví, protože to není jen tak ledajaký most. Lidé ho nazývají most zamilovaných nebo se tomuto místu říká zámky zamilovaných. Zamilované páry tady připínají zámky a klíče zahazují do řeky. Údajně kdysi prý v daleké Číně byla na Velké čínské zdi natažená lana, na která čínští novomanželé připevňovali visací zámky. Jejich uzamknutím a následným přehozením klíče přes zeď si měli zajistit štěstí a věčnou lásku. Spisovatel Federico Moccia popisuje obdobný rituálem ve své knize „Chci tě“. Hlavní hrdinové totiž stvrzují svou lásku připevněním visacího zámku řetězem na starobylém mostě Milvio v Římě a hozením klíče od zámku do řeky Tibery. Spisovatel nezvolil tento most náhodou. Právě na tomto mostě údajně zahynul mučednickou smrtí patron všech zamilovaných, sv. Valentin.

Kdo a kdy sem uzamkl první zámek nevím, ale to množství zámků vypadá zajímavě a dají se tady udělat zajímavé fotografie. Pokračuji dále proti proudu Čertovky, jednou zleva, podruhé zprava. Pomalu přicházím na konec parku Kampa k ulici Říční, kde se nachází druhé zdejší funkční mlýnské kolo. Bývalý Všehrdův mlýn je jeden z devíti mlýnů, které původně stály na malostranských březích.

Když má člověk dostatek času, tak může přejít po mostu Legií na druhou stranu řeky Vltava nebo sestoupit z mostu na Střelecký ostrov, odkud jsou neméně zajímavé pohledy na ostrov Kampa.

Kampa je ostrov, i když dnes spíše připomíná městský park. První zmínka je z roku 1169, kdy je toto místo v listině krále Vladislava II. nazýváno Dolním ostrovem. Kampa byla a vlastně stále je vystavována rozmarům vodního živlu. V minulosti díky tomu i měnila svoji velikost. Od Malé Strany byla Kampa v minulosti oddělena uměle vytvořeným ramenem Vltavy, které bylo vybudováno jako náhod místním mlýnům. Tento krátký vltavský kanál odbočuje na levé straně řeky Vltavy za mostem Legií a s řekou se opět spojuje po 740 metrech za Karlovým mostem. Původní název, který zněl Strouha, se časem změnil na dnešní, Čertovka. A proč právě Čertovka? Název údajně vznikl podle jisté ženy s čertovskou povahou, která nedaleko odtud vlastnila dům.

Také původ názvu Kampa není dodnes zcela zřejmý. Někde se tvrdí, že je slovo odvozeno z latinského slova campus, což by mělo v překladu znamenat ploché pole či planina. Další údajné vysvětlení původu pochází ze staročeského zákampí, což v současné době znamená stinné místo. Jsou však i teorie, že název souvisí se jménem měšťana Gangsela z Campu, který zde v 17. století vlastnil dům. Ať to je tak nebo tak, jisté je, že Kampa patří mezi nejromantičtější a nejkrásnější zákoutí Prahy.