Kryštofovo Údolí – kouzelná vesnička s orlojem

Na okraji Jizerských hor, pod dohledem majestátného vrcholu Ještěd, se nachází v hlubokém údolí říčky Rokytky sympatická vesnička Kryštofovo Údolí. 

Místo vzniklo již patrně v 15. století a jeho název se odvozuje od jména uhlíře a prvního osadníka, kterým byl Christophorus. Vesnička je to dlouhá. Dříve se totiž jednalo o tři osady: Rokytnice, Kryštofovo Údolí a Novina.

Hlavním důvodem návštěvy většiny lidí je zdejší orloj. Je to úžasná věc, která stojí za vidění. Toto zajímavé místo lze navštívit v jakoukoliv dobu, ale právě, když odbíjí celá, tak se dává orloj do pohybu a začíná představení.

Skoro padesát let dělala ostudu uprostřed vesnice stará trafostanice. Náklady na její likvidace ve výši 100 tisíc korun byly pro obec velkou částkou. A tak všichni uvítali nápad pana Martina Chaloupky, se kterým přišel kolem roku 2000, i když asi mnozí nevěřili, že to dokáže. Kromě shánění peněz, bylo potřeba řešit i administrativní problémy, jsme přeci v České republice, ale nakonec se 14. září 2007 započalo se stavbou.

Nejsme ani v Praze či v Olomouci a přesto se díváme, jak se ve dvou okénkách pomalu střídají dřevěné figurky apoštolů. Při naší návštěvě jsme měli štěstí, že na lavičce naproti orloji seděl ten, kdo orloj vybudoval. Dozvěděli jsme se tudíž zajímavé informace.

Celkem je orloj osazen 22 řezbovanými figurami, ze kterých je 18 pohybových. Vyrobeny byly v dílně libereckého řezbáře a výtvarníka Václava Plechatého. Kromě soch apoštolů je autorem také soch sv. Barbory a sv. Kryštofa, které jsou umístěny v horních výklencích orloje a sochy ponocného, který zahajuje vždy toto představení. Zatímco ponocný zvedá trubky k ústům, obíhá okolo něho pejsek. Mezi výklenky jsou věžní hodiny.

Ani ten nejznámější orloj v Praze není tak originální jako ten v Kryštofově Údolí, který ale není klasickým astrolábem. Celkově se na vybudování orloje podílelo několik desítek lidí, které ke spolupráci Martin Chaloupka přemluvil. Například složitý mechanismus orloje sestrojil liberecký mechanik Jiří Otmar. Díky jeho umění jsou apoštolové čilejší než ti na Staroměstském orloji. Nejprve se totiž v okénku zastaví, popojdou o deset centimetrů dopředu se představit, poté se vrátí a pokračují dál. Autorem pohybových mechanik je Jiří Otmar, kovářské prvky jsou dílem uměleckého kováře Jana Nikendaye a práce na mechanikách orloje byly prováděny v dílně pana Františka a Petra Budákových.

Toto úžasné představení trvá sice jenom chvíli, ale přesto jsme si všimli ještě jedné zajímavosti. Pod figurkou ponocného je reliéfní luneta, která představuje život na vesnici. Také v ní se pohybují čtyři figurky. Po tzv. krmení dochází k otevření oken a prochází pohyblivé procesí dvanácti apoštolů. Čas na orloji je řízen přes satelit a na jižní stěně objektu jsou umístěny sluneční hodiny.

Autor orloje pracoval dlouhá dobu v České televizi a možná i díky tomu se mu podařilo pro jednotlivé figurky na orloji sehnat patrony. Jsou jimi například Marcela Augustová, Jiřina Bohdalová, Jiří Lábus či Martin Dejdar.

Jedná se o neskutečný zážitek, který lze pozorovat i ze zahrádky restaurace při sklence dobrého moku. Podrobné informace je možné se dozvědět na internetu: http://www.krystofovoudoli.eu/. A když skončí představení na orloji, určitě není potřeba kvapně opouštět toto místo. Stačí, aby se člověk rozhlédl, a zjistí, že i samotná vesnice je zajímavá. Lze obdivovat například několik zajímavých lidových staveb. Většinou se jedná o roubená stavení, někdy též s hrázděným patrem a podsádkou v přízemí.

Já jsem též nelitoval námahy a vystoupal několik desítek metrů do kopce nad pravým břehem říčky Rokytky. Nachází se zde kostel svatého Kryštofa, který byl postaven v letech 1683 až 1686. Střecha i stěny jsou obloženy břidlicí. Okolo kostela je hřbitov, na němž jsou novější i starší náhrobky, všechny jsou však čisté a udržované. Až se budu někdy dívat na film režiséra Františka Vláčila „Adelheit“, snad si vybavím záběry na zdejší kostel. Byl totiž místem, kde se završil smutný osud Adelheid.

Autor orloje mne upozornil mimo jiné také na malý objekt márnice, který se nachází v areálu kostela. Na stěnách je zde cyklus osmi deskových maleb s názvem Tanec smrti. Jedná se sice „pouze“ o kopie (originály jsou uloženy v depozitáři Severočeského muzea v Liberci), ale přesto návštěva objektu, odkud nebožtíci odcházeli na věčnost, zanechá v člověku pocit, že nikdo nikdy neví dne ani hodiny. Opravu márnice zařídil opět pan Martin Chaloupka, duševní otec místního orloje.

Komu by zbýval čas do začátku představení orloje, může navštívit zdejší Muzeum betlémů, jež vzniklo opět díky přičinění pana Chaloupky. Je zde k vidění několik zajímavých betlémů i výstava hraček, se kterými si hráli ti dříve narození. Otevřeno mají každou sobotu a neděli od 13:00 do 16:00 (nás tam však ochotně provedli i mimo tuto dobu).