Dolský mlýn (Grundmühle ) – romantická zřícenina mlýna

Někdo by mohl říct, že velké dějiny se této stavby netýkají. Ale co jsou to malé a velké dějiny? Koho se dotýkají? Myslím, že Dolský mlýn svým kouzlem poutá zrak každého příchozího i náhodného kolemjdoucího.

České Švýcarsko je český nejmladší národní park, založený v roce 1990. Ale již v 18. století sem přicházeli první poutníci, básníci i malíři a s obdivem pozorovali vysoké pískovcové skály, stolové hory i kaňony. Celé území dnešního Česko-saského Švýcarska patřilo po staletí k nejnavštěvovanějším a turisticky nejatraktivnějším lokalitám ve střední Evropě. Obdivovat zdejší kouzelnou krajinu je možné i dnes. A co tu vlastně ty milióny návštěvníků hledají? Především romantiku.

Kromě přírodních zajímavostí jsou zde k vidění také nádherné stopy lidské činnosti. Jedno takové místo se jmenuje Dolský mlýn a nachází se u soutoku řeky Kamenice a Jetřichovické Bělé, přibližně 1,5 km od obce Kamenická Stráň a 3 km od obce Jetřichovice.

Zřícenina mlýna a pily s původním názvem Grundmühle, ukrytá mezi skalami, pochází patrně z dob osídlování zdejší krajiny, přičemž první písemná zmínka je z roku 1515. Tudíž se jedná o jeden z našich nejstarších vodních mlýnů. Byla to doba, kdy lidé pěstovali obilí, jelikož mouka byla základem jejich stravy. Obilí však museli někde nechat semlít, aby bylo stravitelné. A tak se chodilo do mlýna. Ten Dolský měl původně dokonce tři mlýnská kola, z nichž jedno pohánělo pilu a zbývající dvě zařízení mlýnu. Od roku 1584 patřil Dolský mlýn k benešovskému panství a od roku 1653 pod Bynovec. V roce 1696 si mlýn koupil Jan Kryštof Pohl a rod Pohlů vlastnil mlýn až do roku 1910. Původní budova byla během této doby několikrát opravována a přestavována.

Například roku 1726 mlýn vyhořel, a proto musel být celý opraven, vlastně skoro znovu postaven. V letech 1726-1727 vyrostlo postupně roubené obytné stavení, mlýn se třemi vodními koly, chlebová pec a hospodářské místnosti pro domácí zvířata. O rok později byl vybudován i můstek přes náhon. Jako mlýn sloužil objekt naplno až do začátku 19. století, kdy se zde plavilo dřevo. Do mlýna nemohla být naháněna v potřebném množství voda a tak se činnost mlýna omezovala. Aby si mlynář částečně vynahradil ztrátu, začal nejprve pálit kořalku a následně také vařit pivo. Po roce 1881 zahájila provoz plavby na lodičkách Srbskokamenická soutěska, ležící mezi Dolským mlýnem a Srbskou Kamenicí a lidé se vydávali na výlety také do okolí. Stranou nezůstal ani Dolský mlýn, který se stal oblíbeným místem, mimo jiné i proto, že zde byl výletní hostinec.

Po skončení druhé světové války opustili Dolský mlýn poslední obyvatelé, nikdo se o něj nestaral a tak začal chátrat. Ani návštěva vandalů mu moc nepřidala. A tak do dnešních dob zůstalo dochováno z původní stavby pouze torzo obvodových, mechem porostlých zdí a zbytky dlážděné cesty. Ale i přesto je na co koukat. Tudíž zcela právem byl v roce 2007 Dolský mlýn vyhlášen kulturní památkou. A také je uváděn jako nejstarší dochovaný obytný dům na území Českého Švýcarska, i když se v něm dnes již nebydlí.

Je to poetická krajina zvláštní krásy, v níž stojí Dolský mlýn. Kdo sem jednou zavítá, určitě bude se mnou souhlasit, že se jedná o jedinečné místo, odkud se mu nechce jen tak odejít. Stačí zavřít oči a představit si příjemné posezení u piva chlazeného vodou z řeky, k obědu třeba pstruh ulovený v Kamenici a navrch chléb či koláče z domácí pekárny. A kdyby se snad člověk přejedl, tak by určitě přišla vhod domácí kořalka.

Také filmařům se Dolský mlýn zalíbil. V roce 1952 tady natočil režisér Bořivoj Zeman filmovou pohádku Pyšná princezna, která dodnes nechybí v programovém schématu vysílání o vánočních svátcích. Dolský mlýn je v těchto záběrech vidět i se střechou, náhonem a plně funkční. A jelikož chtěli filmaři do svých záběrů romantiku více než dokonalou, tak zbourali protější budovu. Někde je uváděno, že se jednalo o menší hotýlek, jinde se tvrdí, že to byla palírna. V každém případě je zajímavé, co všechno lze vymyslet pro pár vteřin záběrů. Dodnes jsou naproti mlýnu základy a zídky, které patrně patří k této budově (není to tam označené). Filmové záběry se do okolí Dolského mlýna vrátili v roce 2008, kdy zde režisér Václav Křístek točil trochu méně známou pohádku Ztracený princ. Většina lidí ale zná mlýn, i když si to bez návštěvy tohoto místa třeba neuvědomí, díky pohádce Peklo s princeznou, kterou zde v roce 2008 natáčel režisér Miloslav Šmídmajer. Rozpadající se zdi mlýna i místo, kde se nachází, výborně dotvořily pekelnou atmosféru pohádky. Myslím ale, že ve všech případech natáčeli filmaři mlýn pouze zvenčí, interiéry se točili v ateliérech nebo někde jinde. Bližší údaje jsem ale zatím nehledal.

Zatímco nejenom ve zmiňovaných pohádkách to končí šťastně, osud Dolského mlýna nebýval vždy tak jasný. Například v roce 2004 byl jeho stavebně technický stav tak vážný, že tam byl dokonce vstup zakázán. A jako v obdobných případech nešlo o nic jiného než o peníze. Naštěstí se našli lidé, kterým osud této unikátní stavby nebyl lhostejný. Například na VOŠ při SPŠ stavební Děčín byl otevřen nový obor vyššího odborného studia: Péče o krajinu a památky. Za vydatné pomoci studentů, kteří zde realizovali svou povinnou praxi, a učitelského sboru, byly prováděny některé nejnutnější udržovací práce. Naštěstí byla také následně přidělena Správě NP v roce 2005 dotace z MŽP ve výši 1,5 mil Kč na zajištění havarijního stavu. Peněz by bylo však potřeba podstatně více a tak pokračovali brigády i praxe studentů. Vzniklo také „Občanské sdružení pro záchranu a konzervaci kulturní památky Dolský mlýn“, které se snaží provádět nejnutnější potřebné práce na objektu či alespoň jeho zakonzervování.

Nejpohodlněji se lze k Dolskému mlýn dostat z obce Jetřichovice (autobusová zastávka) po dobře udržované žlutě značené lesní cestě (asi 3 km), přičemž autem je možné zajet na místo zvané Starý (Günterův) mlýn při odbočce turistické cesty ze silnice. Další místem, kde lze vystoupit z autobusu nebo zaparkovat automobil a vydat se zkoumat úžasnou zdejší krajinu vlastníma nohama i očima, je Vysoká Lípa. Odtud vede sice kratší trasa (po modré turistické značce asi 1,5 km), ale zase náročnější ohledně převýšení. Cesta kaňonem k mlýnu je dolů trochu krkolomná a zpět se pro změnu zase člověk dost zapotí. Při návštěvě Dolského mlýna je zajímavé se také rozhlédnout po okolí. Nedaleko se nachází již asi 180 let jeden památný strom. Královský smrk se pne do výšky 27 metrů a jeho kmen má obvod kolem tří metrů. Za pozornost stojí též nedaleký most přes Kamenici, vybudovaný v roce 1902, který by tak měl patřit mezi první železobetonové stavby na území Rakousko - Uherska.