Amerika, Mexiko a Kanada - zajímavé vápencové lomy v Českém krasu

Amerika, Mexiko i Kanada se nacházejí daleko i blízko. V prvním případě musí člověk letět přes „velkou louži“, ve druhém stačí se vydat kousek za Prahu a navštívit zajímavou soustavu jámových vápencových lomů v Českém krasu. 

Mezi nejznámější zdejší místa patří právě Velká Amerika, Mexiko, Kanada a Malá Amerika. V jejich okolí lze objevit i několik dalších větších i menších lomů. Každý z nich má vedle hlavního názvu i další jméno či označení, které získal převážně až v trampské době.  Prvotním impulzem byl patrně název Amerika, který je doložen pro samotu, nacházející se na nedaleké náhorní planině již roku 1859, kdy ji 1. listopadu dostal do pachtu pod názvem „Kadluvtýnská Kopanina, tzv. Amerika“ na 11 let Josef Habětín, rychtář z nedaleké Mezouně.

Česká republika má pestré geologické podloží, které je po staletí zkoumáno a někde také těženo. V Českém krasu začaly nové vápencové lomy vznikat během 19. století. Hlavním důvodem byl rozvíjející se průmysl v okolí, především železárny a ocelárny v Kladně. V okolí byly sice funkční doly, především u Tachlovic, ale ty nestačily pokrýt narůstající potřebu. A byla hledána nová ložiska kvalitního vápence. Nejprve Pražská železářská společnost otevřela v roce 1891 lom Čižovec a roku 1900 se začalo dobývat v prostoru dnešních lomů Amerika. Dělo se tak od východu a postupně zde vznikly dva velké lomy „Amerika“ a „Kozolupy“, přičemž lom Amerika byl rozdělen výrazným zlomem na dvě vzájemně posunuté části dnes nazývané „Velká Amerika“ a „Mexiko“. Lom „Kozolupy“ dnes tvoří východní část Velké Ameriky.

Ke konci druhé světové války uvažovali Němci zřídit v oblasti lomů Ameriky podzemní zbrojní výrobu, avšak k realizaci nedošlo. V „Trestaneckém lomu“ fungoval za války pracovní tábor pro zločince a v letech 1945-1946 zde byli umístěni zajatí a uvěznění Němci. V roce 1945 byla Pražská železářská společnost znárodněna a následně přejmenována na Středočeské uhelné a železnorudné doly, národní podnik se sídlem v Kladně, kam přešly i vápencové lomy Mořina stejně jako do nově vytvořeného podniku Železnorudné doly n.p. Nučice v roce 1950. V době následující si vzal komunistický režim patrně nehezký příklad od fašistů, jelikož v Trestaneckém lomu nechal zřídit tábor nucených prací pro politické vězně, který fungoval v letech 1949 až 1953. A podle doložených informací dokonce komunisté „předčili“ praktiky němců. Zařízení je totiž označováno jako jeden z nejhorších komunistických pracovních táborů pro politické vězně. Lidé, kteří pobyt v něm přežili, ho nazývali „český Mauthausen“ či „vápencové peklo Mořina“.

Důlní provoz v oblasti lomů Ameriky byl ukončen v roce 1963, k definitivnímu zavření však došlo až o rok později. S útlumem přišly organizační změny a lomy se staly samostatným závodem Železnorudných dolů a hrudkoven Ejpovice, který pro změnu roku 1977 přešel pod n.p. Rudné doly Příbram. Po sametové revoluci přišla v roce 1993 privatizace a začlenění do společností ČEZ. Na začátku roku 1994 vznikla společnost „Lomy Mořina, spol. s.r. o.“. V současné době probíhá těžba vápenců pro odsiřování elektráren, saturačních vápenců pro cukrovary a výrobu cementu.

Lomy Amerika se v 60. letech staly oblíbeným místem trampů a nudistů. Rekreaci a zábavu, které měly příchuť zakázaného ovoce i prvky adrenalinu, občas vystřídal rychlý útěk. Pobyt návštěvníků v lomech totiž nenacházel pochopení úřadů. Veřejná bezpečnost tady dělala pravidelné kontroly a pořádala policejní zátahy proti záškodníkům. Důvodem bylo poškozování majetku státního podniku, rušení nejvýznamnějšího zimovišť netopýrů ve středních Čechách, politické aspekty, ale také úrazy, někdy i smrtelné. Časté zde tudíž byly policejní zásahy proti návštěvníkům lomů. Pochopení nenašli ani jeskyňáři, kteří chtěli zdokumentovat zdejší podzemí a krasové jevy. Po sametové revoluci se vedly diskuze, ale nic se nedělo, až okolo roku 2000 byla v lokalitě vyznačena turistická značená trasa a dnes zde je možné také spatřit informační cedule geologické naučné stezky západní částí Českého krasu „Mořina – Lom Velká Amerika“.

Přesto si myslím, že zde stále moc o turisty nestojí. Nevedou sem žádné výrazné ukazatele, tudíž toto místo může člověk snadno minout. My jsme přijeli od Kozolup po silnici do obce Mořina. Kdybych neměl nastudovánu mapu, tak bych parkoviště u silnice s odpadky a křovím, které nevypadá na první pohled nějak zajímavě, mohl lehce minout. Oni jsou tady vlastně parkovací plochy dvě a také na druhé straně silnice stojí auta, když sem přijede najednou mnoho lidí. Na první pohled sice nic moc, ale stačí kousek popojít nebo spíše povylézt na val a najednou člověka ohromí takový výhled, který by tu asi vůbec nikdo nečekal. První lom, který je těsně u parkoviště, se nazývá Velká Amerika a též mu někdo říká Východní lom nebo lom Východ. Má přibližnou velikost 750×150 metrů a hloubku 67 až 80 metrů. Jedná se o největší ze zdejších lomů. Jeho dno lomu je na úrovni 322 m.n.m. a v minulosti zde bylo šest těžebních pater. Po úroveň 335 m n. m. (5. patro) je lom zčásti zatopen.

Na jeho obhlídku jsme se vydali po jeho levé neznačené straně. Kdo to tady nezná, může být trochu zklamán, jelikož z cesty toho není moc vidět. Amerika je sice krásná i fascinující a návštěva je nezapomenutelným zážitkem, ale nafotit její kouzlo není vůbec jednoduché. Existuje pouze několik míst, kde to lze. Sice vyšlapané pěšinku ukazují, že lidé zkoušejí chodit na hranu lomu na různých i podobných místech, ale je potřeba být velmi opatrný. Vstup je na okraj lomů zapovězen, označen páskou. A je to dobře, člověk by měl být opatrný, aby se nepodíval na dno rychleji, než je záhodno.

Na konci lomu Velká Amerika se otvírají zajímavé pohledy a lze s opatrností kousek dolů sejít. Vidíme sice na dně lomu lidi chodící i koupající se, ale s ohledem na naši vlastní bezpečnost však musíme respektovat, že nejen do tohoto, ale i do všech dalších lomů, kolem kterých půjdeme, je vstup zakázán.

A to už je na dohled před námi další lom, který se jmenuje Mexiko. Také tento má i jiné názvy - Trestanecký lom, Deštivý lom, lom Shniloušák. Jeho velikost činí přibližně 300x100 metrů a hloubka 80 metrů. Na dno lomu nesvítí nikdy slunce a nachází se tam několik menších jezírek. Ve stěnách lomu jsou vidět štoly, do kterých se lze dostat výhradně pomocí jeskyňářské techniky a horolezeckých lan.

Náš plán je jednoduchý. Budeme pokračovat zleva, abychom se posléze k autu nemuseli vracet po stejné cestě. Avšak ne každý plán se posléze ukáže jako ideální. Jdeme sice po vyšlapané pěšině, ale chvílemi máme pocit, že po ní chodí více zvěře než lidí. Cesta vede po úbočí kopce, který se vypíná nad funkční vápenkou. Rámus, prach, žádná přírodní idylka. Postupně se noříme do hustého porostu, ze kterého si netroufám určit správný směr, kudy bychom se měli napojit na značenou cestu. Nakonec k naší „radosti“ obcházíme takto skoro celé Mexiko. Původní záměr navštívit ještě Malou Ameriku se začíná měnit při pohledu na zamračenou oblohu. Po žluté značce přichází zpět k autu v momentě, kdy začíná prudce pršet.

Na místo činu se však vracíme druhý den. Tentokrát jsme zaparkovali na druhém parkovišti, které je blíž výchozímu místu, ale je trochu schované. Cestu již známe, ale přece jsme trochu překvapeni. Maličko nám sprchlo a pěšina tímto i včerejším deštěm získala zajímavý bahnitý povrch, na kterém není problém uklouznout. Okolo Velké Ameriky a Mexika to již známe a tak neprobádaná krajina pro nás začíná v místě, kde jsme se včera vynořili z „pralesa“.

Prvním větším překvapením je menší kopeček na konci lesa, jehož sklouznutí po mokrém bahnitém povrchu je velice zajímavé. Zvládli jsme to a pokračujeme na okraj pole k silnici vedoucí do průmyslového areálu. Za ní cesta mírně stoupá až k lomu Kanada (Azurový lom, Modrý lom, lom Odkaliště), který dnes slouží jako odkaliště pro areál výroby stavebních hmot. Následující cesta vede po rovině a jsou z ní zajímavé pohledy, například na hrad Karlštejn.

Na okraji lesa přicházíme ke křižovatce cest, ale pokračování po žluté je jasné. K západnímu okraji lomu Malá Amerika je to již jenom 500 metrů. Kdo to tu nezná, může být trochu zklamán, jelikož výhledy jsou takové, že skoro žádné. Okraje lomu jsou zarostlé stromy. Přibližně 150 metrů dlouhý lom Malá Amerika má také další názvy (Rešná, Nákladový lom, Školka) a na jeho dně s nadmořskou výškou 348 metrů se nachází Rešenské jezero. Lom měl původně pět těžebních pater, přičemž dnes je do 4. patra zaplaven průzračně modrou a hlubokou vodou.

V kolmých stěnách většiny lomů jsou vidět otvory štol. V některých těchto jeskyních uprostřed hladkých a příkrých skal lze dokonce zahlédnout i jasné pozůstatky lidské přítomnosti, např. lavičku, sedátko či křeslo. Některé lomy a šachty jsou totiž různě propojené a na internetu existují i popisy méně či více nebezpečných cest, i těch míst, kam se lezlo po laně s krosnou na zádech. O tom, že tyto amatérské pokusy byly velmi nebezpečné a končily zraněním či dokonce smrtí, svědčí pomníčky beze jména či smutné náhrobky s dřevěným křížkem.

Z Malé Ameriky je možné pokračovat po žlutě značené trase k místu, které se jmenuje Dub sedmi bratří a dále do Karlštejna. My však jdeme stejnou cestou zpět, vzhledem k tomu, že se potřebujeme dostat k autu. I když jsme tady byli již včera a také dnes jsme se rozhlíželi, i při zpáteční cestě se na několika místech zastavujeme a užíváme si pohledy na krajinu nevšední krásy a úžasného kouzla.

U východního konce lomu Mexiko je odbočka k vyhlídce a dvoumetrovému kamennému pomníku, vztyčenému na počest politických vězňů, kteří si tu za nelidských podmínek odpykávali trest. Jedná se také o místo, odkud jsou velice zajímavé výhledy na tento lom.

Před odjezdem se ještě jednou rozhlížíme po Velké Americe. Pohledy na tuto velkolepou přírodní scenérii jsou totiž za každého počasí jiné, ale vždy kouzelné. Myslím, že síla, která z takové krajiny vyzařuje, se přenáší i na lidi.

O lomech Amerika se vyprávěli různé tajemné pověsti či podivuhodné příběhy, které trampové také sepisovali. Nejznámější je o fantómovi podzemí, nacistickém vojákovi jménem Hans Hagen. Po ukončení 2. světové války se ve zdejších lomech ukrýval a v dobách následných se nečekaně zjevoval a zase mizel, okrádal a vraždil trampy. V jedné ze soustav štol Malé Ameriky dodnes visí část kolejnice, a pokud na ni někdo zabuší, dle legendy si pro něj přijde duch samotného Hagena a osud tohoto nešťastníka je zpečetěn. Mezi nejznámější díla o Americe patří „Pověsti Ameriky“ od Ladislava Lahody.

Takové zajímavé místo, jako jsou tyto vápencové lomy, nemohli nechat ani filmaři bez povšimnutí. Z těch známějších filmů zde byly natáčeny přírodní scenérie pro slavnou českou parodii na western Limonádový Joe (1964 – Oldřich Lipský). Lomy posloužily také jako filmová kulisa pro pohádkový film Malá mořská víla (1976 – Karel Kachyňa) nebo pohádkový příběh Mucimutr (2011 – Vít Karas).

*

O pohádkovém filmu Malá mořská víla jsem se zmínil také v tomto povídání:

http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=586263