Tolštejn, nejlépe zachovalá hradní zřícenina v Lužických horách

Tolštejn. Gotický hrad, který má pro místní lidi obdobné charisma jako Bezděz pro tamní kraj. Sice tady do dnešních dob zůstala pouze zřícenina na znělcové skále, ale zato opředená pověstmi o hledačích zlata a pokladů.

Rozsáhlá zřícenina středověkého hradu Tolštejn se nachází v krajině zvláštní krásy, na severní straně Lužických hor jižně od obce Jiřetín pod Jedlovou. Posazená na dvojici skalnatých výběžků, na špici ostrého svahu v nadmořské výšce 670 metrů, upoutá ihned každého kolemjdoucího. Český název vznikl patrně z původního německého jména Dohlenstein (Kavčí skála).

Tolštejn náleží mezi nejstarší severočeské hrady země Koruny české, a tak teorií i dat o jeho založení je více. Podle některých to mohlo být již ve 13. století, ale poprvé je toto opevněné sídlo písemně připomínáno roku 1337 žitavským městským písařem Janem z Gubenu. Do 14. století se také řadí nálezy zdiva ve skalních rozsedlinách, ale jinak toho archeologické výzkumy moc neodhalily vzhledem ke skalnímu podloží. Místo je to svým způsobem tajemné a patrně navždy zůstane. Jisté je, že mocný hrad obehnaný hradbou byl v té době významným obranným bodem se strategickou polohou na cestě z Čech do Lužice, jelikož divoký a nezkrotný okolní kraj byl domovem mnoha loupeživých rytířů i obyčejných lapků. Na logiku tehdejší strážní funkce hradu ještě dnes upozorňuje jeho dominantní umístění v krajině, v níž vedla zemská stezka, později známá jako Stará pražská silnice.

Prvními vlastníky byl šlechtický rod Vartenberků (též Vartemberkové), významná odnož prastarého rodu Markvarticů. Okolo roku 1402 se majiteli hradu stávají Berkové z Dubé, mocný šlechtický rod, který tak celé tolštejnské panství začlenili mezi své ohromné državy na severu Čech. Sice zde nepobyli dlouho, ale stačili zvýšit obranyschopnost hradu postavením silné a vysoké štítové zdi. V té době pobýval na hradě Albrecht Berka, který však urazil důstojnost krále Jiřího z Poděbrad a ten povolal lužická vojska. 29. června 1463 byl hrad ostřelován a zčásti poničen. Následně nechal král Tolštejn zkonfiskovat a daroval ho Janovi z Vartenberka. V dalších letech došlo k rozporu mezi papežem a králem a v okolí se odehrávala různá vojenská střetnutí, která zasáhla také hrad. Války a cestování znamenaly vysoké náklady a dluhy, a proto se také měnili majitelé hradu.

I v 16. století je hrad užíván a jsou prováděny drobné opravy včetně obnovy hradeb. Ale postupně přestává sloužit k trvalému bydlení a je navštěvován pouze příležitostně. Začal tudíž pomalu chátrat. V roce 1607 je Tolštejn již uváděn jako pustý. Následně přišlo období třicetileté války a rok 1642, kdy hrad obsazený rakouskými vojsky švédové oblehli a stříleli na něj z děl. Císařská vojska se dala na ústup a švédský generál Wrangel zájem o Tolštejn neprojevil. A tak po nich zůstal vyhořelý a pobořený hrad, který už nebyl nikdy obnoven. I přesto koupil Tolštejn rod Lichtenštejnů a zříceninu navštívil roku 1779 během prusko-rakouské války při vojenské inspekční cestě po severních Čechách samotný císař Josef II.

V 19. století přinesl romantismus oživení zájmu o cestování a návštěvu památek. A Tolštejn, jedna z nejčastěji malovaných zřícenin, nemohl zůstat bez povšimnutí. Stejně jako okolní malebná krajina byl oslavovan básníky i malíři. Umění ale nelze provozovat o hladu a žízni a tak roku 1865 bylo u hradu vybudováno občerstvení, které se následujícího roku změnilo v restauraci ve švýcarském stylu. Bohužel s vlastní zříceninou se toho moc nedělo. Lichtenštejnům patřil Tolštejn až do roku 1923, kdy jej od nich koupil československý stát. Zlomový se tak stal pro Tolštejn až rok 1996, kdy se radnice v Jiřetíně pod Jedlovou rozhodla pro záchranu hradní zříceniny. Za uplynulá léta se z velké části podařilo zastavit devastaci a dokonce některé části hradeb přistavět.

A jak vlastně Tolštejn objevit? Nejbližší autobusová zastávka se nachází na silnici č. 9 (Rumburk – Nový Bor). Železniční stanice (Jedlová) je o kousek dál. K hradu vede ze dvou směrů červená turistická značka. Téměř pod hrad lze také dojet autem po asfaltové silničce z Jiřetína pod Jedlovou. Přístupová cesta vinoucí se po úpatí skal přivede návštěvníka po 200 metrech na nádvoří, odkud následují schody k restauraci, kde se platí vstupné. Za příslušný obnos (v mém případě 20,- Kč) dostane člověk žeton, který vhodí do turniketu. A již nic nebrání stoupání po železných schodech na nejvyšší místo, kde vlaje prapor. Z vrcholové, nejstarší části hradu se toho mnoho nezachovalo. O kousek lepší je to o něco níž, kde lze vypozorovat hradební pás a pozůstatky různých budov, například trosky bývalé brány či mohutné bašty.

Z vyhlídkové plošiny na vrcholovém skalisku, kam se člověk dostane po železném schodišti se zábradlím, se naskýtá výborný rozhled do okolního zvlněného kraje. Aby ne, když skalky na jih a východ padají téměř svisle dolů. Na západní straně zaujme vrch Jedlová se stejnojmennou rozhlednou, na severu lze spatřit rozhlednu Dymník nad městem Rumburk, východu dominuje především vrchol Luž a na jižní straně se objevuje Konopáč. Oblaka sice schovávají část krajiny, ale současně dávají zajímavě vyniknout světu okolnímu. Na svazích pod hradem se rozkládají osady Rozhled a Lesné, patřící k Jiřetínu pod Jedlovou.

Otevírací doba hradu je odvislá od provozu restaurace. Před návštěvou Tolštejna je tudíž dobré se podívat na jejich webové stránky (http://www.restaurace-tolstejn.cz/cs/restaurace). V posledních letech se v květnu pořádají přímo na hradě, ale i v podhradí, Tolštejnské slavnosti, kterými se v regionu zahajuje turistická sezóna. V roce 2001 bylo vyhlášeno Tolštejnské panství, které se snaží upozornit lidi na technické, kulturní i přírodní zajímavosti nejsevernější krajiny naší vlasti (http://www.tolstejnskepanstvi.cz/).

O romantické zřícenině se zmiňuje také český spisovatel, historik, kněz, zeměpisec a určitě velice zajímavý člověk Bohuslav Balbín v díle „Rozmanitosti z historie Království českého“. Podle něho před hradem vyvěrá pramenitá voda a zrnka zlata. Mhouřím oči a žasnu. Že by...? Bohužel neobjevuji pod hradní skálou zlatonosnou studánku, ale jenom rybníček, zato zarůstající krásnými lekníny. Je známo, že Bohuslav Balbín zdejší oblast navštívil a zaujala ho. Ve své knize hovoří o krajině kolem Tolštejnských hor, kde se vyskytuje zlato, drahé kameny i poklady. Zmiňuje se také o Benátčanech a jejich vlašské knížce, kde měli zapsané tajné postupy či návody, mnohdy i kouzla a zaříkávadla, jak se dobrat k bohatství, ale také, co dělat, aby se jeho nadpřirození strážci moc nenaštvali, až jim bude poklad odnášet.

Jestli tady něco nechali a vše neodvezli do své země, tak by mohl člověk pokračovat i dnes s hledáním zlata, drahých kamenů a pokladů ukrytých na nepřístupných a tajemných místech. Každý hrad, hrádek i hrádeček a jeho okolní krajina mají v sobě skrytou nějakou tu pověst nebo tajemství. Ač mnohé pověsti jsou náležitě přikrášlené, většinou mají v sobě určitý základ tvořený pravdivými skutečnostmi či událostmi.

Patrně nejznámější pověst praví, že Tolštejn, to je také obrovský poklad, truhly plné peněz, které jsou tam někde zakopány. Ale kde, to samozřejmě nikdo neví. Možná v dlouhých tajných podzemních chodbách. Poklad by měl pocházet z dávných dob, kdy vlastníky panství byli Vartenberkové. Údajně se někteří lidé z tohoto rodu chovali jako lapkové a ke všemu se zajímali o černou magii. Ale zda je výše uvedené pravda, se může potvrdit pouze, když někdo ten poklad objeví. Což nemusí být zrovna jednoduché, jelikož se zde podle pověstí zjevuje Svanhilda jako bílá paní střežená svým manželem v podobě strašlivého černého psa. Aby to nebylo tak jednoduché, tak může poklad získat pouze člověk, který v životě nehřešil. To že na hrad čas od času v noci zavítá velký temný pták, který úpěnlivě naříká, se jeví již jako maličkost. Tak hodně štěstí.

V okolí jsem navštívil ještě tato zajímavá místa:

Zřícenina českého královského hradu s klášterem v německém městečku Oybin: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=487649

Loreta v Rumburku: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=489033

Strom života či Kamenná hvězda: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=505521