Dnes má svátek Blažej a narozeniny Santini, jehož mystické stavby berou stále lidem dech

Jan Blažej Santini-Aichel, český barokní architekt italského původu přišel na svět před 340 roky. Tento geniální muž se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika, která se tak hluboce zapsala do podoby českých zemí

Jan Blažej Aichel se narodil 3. února 1677 v Praze do rodiny známého a váženého pražského kameníka jako jeho nejstarší syn. Někdy se uvádí též jeho italské jméno Giovanni Santini, ale on byl již třetí generací Čech, jelikož jeho dědeček, zedník Antonio Aychel (Aichel) přišel do Prahy v první polovině 17. století s mocnou vlnou severoitalských přistěhovalců. Rodinnému řemeslu se mladý Aichel sice od svého otce naučil, ale pro vrozenou tělesnou vadu nemohl po něm převzít kamenickou dílnu. Věnoval se proto také malířství, ale žádný obraz se patrně nedochoval. Ve svých devatenácti letech se vydal na vandr sbírat zkušenosti. Částečně ochrnutý a chromý doputoval až do Itálie, kde se vyučil architektem. Ke svému jménu si přidal Santini podle otce.

Při svých cestách a studiích musel určitě získat hluboké znalosti geometrie, numerologie či obecné matematiky, které pak využil při následující práci. Cizí mu nebyla ani židovská či křesťanská kabala. Tajemná písmena, jinotaje, čísla i skryté symboly. Ještě v současnosti se odborníci i badatelé dohadují, co v některých svých skvostech tento geniální i záhadný architekt ukryl za poselství či šifry a co tím chtěl vyjádřit. Co Santinimu osud na jedné straně ubral a odepřel kvůli jeho tělesné vadě, to se mu brzy vrací v podobě neuvěřitelných nápadů plných fantazie při realizaci jeho geniálního díla.

Okolo roku 1700 už Santini navrhuje první stavby a dohlíží na jejich realizaci. Doba mu přála. České země se vzpamatovaly z hrůz třicetileté války a nastalo období relativního klidu. Taková doba si vždy žádá nové stavby. Santini má štěstí, že pracuje pro významné a vážené klienty, kteří se na něho obracejí s velkými a náročnými zakázkami. Především představitelé církve stáli u zrodu výjimečné architektury.

Santinimu se daří a brzy je velmi uznávaný i obdivovaný. Z jeho originálních a propracovaných architektonických návrhů vznikají unikátní klášterní komplexy, chrámy, kostely, kaple či paláce, které obohacují podobu měst i venkova. Ale také hospodářské budovy či sýpky, u kterých dokázal, že i tento druh staveb může být architektonicky zajímavý a ukázkový. Santini sice nebyl první ani jediný, kdo použil prvky barokní gotiky, ale byl to právě on, kdo dokázal vtisknout stavbám hluboké procítění. V naší krajině tak vznikly krásné stavby, které byly mnohdy zajímavé i záhadné jako Santiniho život. 

Dílo Jana Blažeje Santiniho-Aichela není jenom středem zájmu odborníků, historiků umění či znalců architektury, ale rytmus a harmonie staveb tohoto génia lákají také širokou veřejnost. Odvážná technická řešení staveb, pozoruhodné vnější tvary, všudypřítomné ladné křivky na schodištích, zvláštní mistrovská hra se světlem a jeho rafinované průniky lomenými okny dovnitř, zajímavá akustika ve vnitřních prostorách, tajemno či mystika.

Pro mnohé je nejznámější a nejosobitější Santiniho stavbou poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na vrcholku Zelené hory u Žďáru nad Sázavou. Ale s jeho prací se lze setkat takřka po celém Česku. Za 23 let své pilné činnosti navrhl téměř stovku sakrálních staveb, paláců či hospodářských budov, které dokázal s vytříbeným citem začlenit do krajiny. Vzhledem ke krátké době jeho aktivní činnosti a charakteru práce především pro církevní řády působící u nás, není doposud známá žádná jeho stavba mimo území tehdejších zemí české koruny a tudíž ji patrně ani nenajdeme mimo území dnešního Česka.

Já se zmíním o místech, která jsem osobně navštívil. Začnu v Kutné Hoře, kde se začátkem roku 1703 ujal Santini dokončení přestavby klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory. Jedná se o první známou a doloženou barokně-gotickou realizaci, která je typická jeho geniálnímu pojetí. Dle mého názoru tady vzniklo úžasné dílo, které nelze popsat, ale člověk ho musí vidět a nechat se vtáhnout do rytmu stavby.

Sedlec u Kutné Hory, to je místo, kde můžeme ještě zůstat, i když u dalšího zajímavého díla, Hřbitovního kostela Všech svatých, který je známý a navštěvovaný především jako Kostnice, není jeho autorství zcela doloženo. Rukopis Santiniho na této stavbě se předpokládá ze slohového charakteru stavby.

Dominantou Chlumce nad Cidlinou je zcela určitě krásný zámek jménem Karlova Koruna, který postavili podle Santiniho plánů v letech 1721–1723. Stalo se tak na počest císaře Karla VI., který tu pobýval po své korunovaci v Praze. Jedná se o zajímavou válcovitou centrální stavbu, ke které přiléhají paprskovitě tři zámecká křídla na čtvercovém půdorysu.

Oblast Moravského krasu si většina lidí spojuje s podzemními krásami, ale také tady jedno úžasné dílo nevytvořila příroda, nýbrž člověk. Je potřeba navštívit městys Křtiny a Santiniho poutní chrám Panny Marie z let 1718–1750, barokní perlu Moravy. I zde sice chybí archivní doklady, ale pro svou koncepci je autorství obecně přijímáno. Stavba je dokonce považována za Santiniho nejvýznamnější realizaci na Moravě.

Obyčtov, rozlohou nevelká, ale zato velice zajímavá obec nedaleko Ždáru nad Sázavou. Zdejší farní kostel Navštívení Panny Marie byl postaven v letech 1730–1735 na netradičním půdorysu želvy, znaku stálosti ve víře, věrnosti a trpělivosti. Taktéž zde není doloženo Santiniho autorství mimo jiné i proto, že byl svatostánek postaven až po jeho smrti. Ale obecně se má za to, že plány jsou z jeho hlavy vzhledem k architektonickému tvaru a výrazu stavby.

Nedaleko je také další menší obec se zajímavým názvem Pohled. V letech 1710–1714 tady byla realizována podle projektu Santiniho novostavba farní budovy cisterciáckého kláštera.

V Humpolci na Horním náměstí se nachází zajímavý Děkanský chrám Sv. Mikuláše ze 13. století, který patří k nejstarším gotickým chrámovým stavbám u nás. V letech 1721-1722 provedl Santini barokně gotickou přestavbu včetně úpravy půdorysu farního kostela.

V Lázních Bělohrad mají krásný zámecký park a v něm bohužel neudržovanou (alespoň v době mé návštěvy) budovu zámku, která je využívána pro školství a tudíž pro veřejnost zavřená. Je to škoda, jelikož objekt byl v letech 1720–1722 přestavěn podle plánů Santiniho.  Ale ani u této stavby není autorství písemně doloženo.

Obec Slapy láká spíše kvůli rekreaci, ale také na tomto místě lze spatřit otisk Santiniho práce. Sice autorství dokumentace k přestavbě kostela sv. Petra a Pavla není doloženo, ale opět to vyplývá ze slohového charakteru stavby. Například při pohledu zvenčí každého určitě zaujme charakteristický barokní prvek kostela, konkávně prohnuté stěny jeho osmiboké věže. Tento stavební prvek poprvé použil v Českých zemích právě zmíněný slavný architekt.

Hned po své první významné a úspěšné realizaci, stavbě chrámu v Sedlci získává Jan Blažej Santini-Aichel vážnost i ohlas, a tím pádem množství práce, kterou umí dobře prodat. Brzy se stává zámožným, ale touha buď po dalším úspěchu, nebo penězích ho nutí do neskutečného pracovního vypětí. Možná i proto umírá v pouhých 46 letech po delší nemoci v Praze 7. 12. 1723. Některá jeho díla se nedochovala či nerealizovala a zůstala pouze na plánech. U mnoho staveb bylo také jeho autorství postupně vyloučeno po důkladnějším rozboru stavebního slohu, přesto po sobě Jan Blažej Santini-Aichel, člověk, jehož podobu neznáme, zachovává dílo hodné velkého obdivu, kterého si nelze nevšimnout..

*

O některých zmíněných stavbách jsem se trochu více již rozepsal v minulých povídáních:

- katedrála v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=495156

- kostnice v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503353

- Želva a Obyčtov: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=476726