V Mělníku ji mají nejširší, aneb jak jsem spatřil jednu českou rekordmanku

Víno, slunce i romantický soutok Labe a Vltavy, to je pro mnohé královské město Mělník. Avšak ty největší perly nejsou ukryty pouze ve víně či okolní krajině.

Nejenom vinařství se zasloužilo o to, že je mělnický kopec protkán sítí podzemních prostor. Člověk procházející se po Náměstí míru často netuší, co znamenají soustředné kružnice vyznačené rozdílným odstínem dlažby. Při podrobnějším pohledu na zem spatří malý zaslepený průzor a nápis STUDNA. Ale ani tehdy většinou nemá ponětí, že dva metry pod ním je schována impozantní klenba, která zakrývá bezmála pětapadesát metrů hlubokou šachtu.

Středověká studna s výškou vodního sloupce 7,2 metru je zapsána od roku 2008 v české Guinnessově knize rekordů jako nejširší známá studna v České republice. Těsně nad hladinou vody, která je stále ve stejné úrovni bez ohledu na sucha či velké deště, činí průměr studny 4,543 metru. Do studny prýští voda trhlinami v hornině a odtéká také samovolně, přičemž dno studny leží přibližně sedm metrů nad úrovní hladiny Labe.

Podpovrchové bludiště v Mělníku začalo vznikat patrně již ke konci 13. století. Systém chodeb i sklepení byl vytvářen cca 8 až 10 metrů pod povrchem a to ve dvou až třech úrovních. Sklepy hloubili především pod domy okolo náměstí a vstoupit do podzemí tak šlo téměř z každého domu, které tím byly propojeny. Kromě vína, piva a potravin poskytovalo měšťanům úkryt v případě požáru nebo před nepřáteli. Ke vzniku rozlehlé sítě podzemních prostor přispěla určitě skutečnost, že skalní podloží tvoří opuka a pískovec. Část vytěženého kamene byla použita na budování hradeb i stavbu některých domů.

Trochu překvapivým údajem může být to, že zde kutali kutnohorští, příbramští nebo jihlavští havíři. Sice žádné drahé kovy nehledali, ale jejich zkušenosti zaručovaly dobré a bezpečné provedení díla. Pečlivá práce v podzemí, kam se nikdo moc nehrnul, si žádala svůj čas. Geologové odhadují, že vybudování zmíněné studny trvalo okolo sedmi let. Zhruba do hloubky jedenácti metrů je vyzděná, zbývající část studny je již v opuce.

Kde byli havíři, mohl by člověk očekávat sochu sv. Barbory, patronky horníků, avšak vstupní část prohlídkové trasy zdobí soška panny Marie, ochránkyně vody a studánek. Následuje dlouhá chodba vysekaná ve skále, která je na konci zúžená. Jedná se o jediné místo, kudy se lze dnes ke studni dostat. Člověk tudíž neomylně dojde k silné kovové mříži, nakloněné do šachty. Průvodce sice říká, že není potřeba mít strach, ale podívaná je to pouze pro silné povahy. Za mříží zeje nedozírná hlubina, na jejímž dně, vzdáleném třicet sedm a půl metru, se v temnotě leskne odraz vodní plochy.

Také pohled sedm metrů vzhůru na obnaženou klenbu silnou šedesát centimetrů a především vědomí gigantických rozměrů studny člověku vyrazí doslova dech. Kdo nemusí takové pohledy, může si například prohlížet fosilii na jedné ze stěn. 

Z unikátní studny si na přelomu 13. a 14. století mohl nabrat vodu kdokoliv. Nebo spíše musel, jelikož sloužila jako jediná zásobárna vody až do 19. století, kdy byl ve městě vybudován vodovod. Nabírání vody z takto hluboké studny však nebyla nijak jednoduchá záležitost. K tomu účelu sloužil velký rumpál, jehož věrná maketa v poloviční velikosti je dnes umístěna v podzemí. Rumpál zajišťoval přepravu vody k povrchu pomocí velkého vědra s objemem sto litrů životodárné tekutiny. Celková hmotnost vody, vědra a řetězů je odhadována na sto čtyřicet kilogramů. Je tudíž jasné, proč ten rumpál. Ale ani s ním to nebylo jednoduché a tudíž jeho obsluhu zajišťovali dva silní chlapi, kteří neustále šlapali v kole jako křečkové. Další dva jejich kolegové následně vodu nalévali do žlabu či nádrže, odkud si jí brali obyvatelé města.

Po vykutání studny postavili nad ní na náměstí barokní šestistrannou kapličku ozdobenou na vrcholu své stříšky sochou bohorodičky a na rozích sochami světců. O stavbu se bohužel dobře nestarali a ona chátrala. Nakonec hrozilo její zborcení a tak musela být po 144 letech, v době chystaného sokolského sletu v roce 1893 z náměstí odstraněna. Studna byla následně uzavřena cihlovou klenbou, když z ní předtím vytáhli kanony z období třicetileté války a pro změnu do ní naházeli materiál ze zbourané kapličky. Ten je na dně dodnes a možná je pod ním něco ukryto. To však nikdo neví.

Voda je v současnosti sice pitná, ale není k ní přístup. Tak ji popíjí patrně pouze sv. Václav a tři sta udatných rytířů, kteří by se měli podle jedné z pověstí ukrývat v útrobách mělnického kopce. V podzemních slujích spící vojsko čeká, až ho vlast zavolá ku pomoci zemi české. My jsme podzemí navštívili, ale sv. Václava jsme nespatřili. Patrně v Česku ještě není nejhůř. I když na druhou stranu jsme neslyšeli žádné chrápání ani jednoho z mužů, což by mohlo znamenat, že jsou již vzhůru a připravují se.

*

Prohlídku mělnického podzemí, kterou mohu určitě doporučit, zajišťuje místní infocentru. Na bližší informace je dobré se podívat na internet: http://www.melnik.info/. Náš výlet ke studni byl úžasný i díky perfektnímu a velice zajímavému povídání pana Miroslava Kořenáře, který tady návštěvníky provádí.

*

Pozn.: Původně jsem ohledně fosilie na stěně uvedl nesprávné informace a tak jsem požádal v infocentru o zpřesnění a dozvěděl jsem s následující:

„Fosilie ukazovaná návštěvníkům v mělnickém podzemí je škeble, předchůdkyně dnešních hřebenatek, tedy opravdu měkkýš. Vápenité pískovce, jimiž je tvořena tato vrstva usazenin, pocházejí z období svrchní křídy (nejmladší období druhohor). V tomto období již opravdu byli trilobiti velmi dlouho vyhynulí (vymřeli na konci prvohor).

Ke zmatení informací mohlo teoreticky dojít například zmínkou o muzeu Eduarda Štorcha v nedaleké Lobči. Mnohé z jeho knih ilustroval Zdeněk Burian, z jehož díla jsou velmi známé právě i výjevy z pravěku - prvohorní, druhohorní, třetihorní i čtvrtohorní. V expozici mělnického podzemí však žádné další památky upomínající na tato období nemáme."

V Mělníku jsem také dlouho pozoroval náš nejznámější soutok řek: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=594391

*

O zmíněných havířích z Hor Kutných jsem již také něco napsal: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=491701

A o Václavovi též: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=555443

Další vojsko má sv. Václav připravené na Velkém Blaníku: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=477492