Den otců – aneb tati, mám Tě ráda nejenom dnes, ale po celý rok

Dnes je Den otců, svátek na počest tátů, taťků, tatínků i taťuldů, oslavující vztah otce k dítěti i celkovou roli muže - otce ve společnosti. V České republice, stejně jako v mnoha zemích se slaví třetí neděli v červnu. 

Den otců vznikl jako hold této výjimečné životní roli muže přibližně před sto lety v Americe. Je to ale živá tradice i v dalších zemích, kde se slaví v různých termínech během celého roku a pod odlišným názvem. Jedno však mají společné, upozornit, že otcové jsou důležití pro děti, rodiny i společnost. Určitě se najde mnoho lidí, kteří řeknou, že tyto „nové“ svátky zavedené z Ameriky nemusí, nic jim neříkají a do naší kultury nepatří. Já bych osobně nic nepřikazoval, ani nezakazoval. Když je někdo slavící typ, ať oslavuje. Když ne, ať ho zařadí do škatulky životních nedůležitostí.

V České republice se zatím nedočkal svého zápisu do kalendáře a slaví se ojediněle. Prostě ho nemáme takzvaně pod kůží. V mobilu jsem Den otců „zakroužkovaný“ neměl a nikdo mě neupozornil, že se blíží. Tudíž ani já jsem si tuto skutečnost také letos nějak zvlášť neuvědomoval. O to milejší bylo dnešní ranní připomenutí od mé dcery Agi. Obzvlášť mě to potěšilo, když si uvědomím, že ve věku osmnácti let již někteří ani „netuší“, že mají ještě rodiče.