Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Obrázky z Kutné Hory - vznosná i architektonicky podmanivá „svatá Barbora“

23. 06. 2017 14:50:49
Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře – odvěký symbol města. Petr Parléř, Matyáš Rejsek, Benedikt Rejt, tři významní architekti a jedna z nejoriginálnějších pozdně gotických staveb katedrálního typu v Evropě.

Architektonické památky Kutné Hory vznikly kdysi v nevídané kráse a množství především díky bohatství země – stříbru. Ostatně počet památek v Kutné hoře a širším okolí je impozantní. Například z významných českých katedrál se zde nachází hned čtyři – torzo katedrály v Klášterní Skalici, kolínský chrám sv. Bartoloměje, katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci a chrám svaté Barbory v Kutné Hoře.

Mnozí návštěvníci Kutné Hory znají pouze Chrám svaté Barbory, ale ještě dříve než začalo vznikat město, stály opodál klášter a katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. A právě s ní sváděli vlivní měšťané Hory Kutné po určitou dobu duchovní boj, který nakonec vyústil ve stavbu vlastního chrámu uvnitř hradeb města, které patřilo po určitou dobu k největším producentům stříbra v Evropě. Jednalo se tudíž o stavbu, která nebyla založena z církevních důvodů, jak bylo v té době obvyklé. Z „obecních grošů“ se začal budovat hornický chrám, jehož zasvěcení patronce havířů, svaté Barboře, bylo logické a jednoznačné.

To se psal rok 1388. Alespoň toto datum je uváděno jako počátek velkolepé stavby, která se střídavě stavěla i nestavěla, jelikož jí občas doba i někteří lidé nepřáli. Před vchodem do chrámu lze však spatřit nádhernou dvoupatrovou pohřební kapli, která je dokonce o desetiletí starší než samotná katedrála. Strohá, účelná stavba patrně sloužila k tomu, aby zde shromažďovali kosti ze hřbitova nacházejícím se na místě budoucí katedrály.

Začátky však nebyly vůbec jednoduché, jelikož Hory Kutny neměly v té době ani vlastní kamennou radnici a tudíž se mnozí ptali, proč zrovna chrám, když jeden již stojí nedaleko. Nakonec se kutnohorští měšťané dohodli, snad po vzoru Prahy, že by měla ve městě zůstat také nějaká vzpomínka na stříbro, které těžili z hlubin země.

Každá šikovná ruka, která se podílela na stavbě chrámu svaté Barbory, by měla být určitě zmíněna. Hory Kutné byly plné šikovných kameníků, kteří si stavěli měšťanské domy, ale zmíněný skvost vytvořili a vtiskli mu své představy především tři význační stavitelé. Prvním z nich byl Jan Parléř, syn stavitele Svatovítské katedrály Petra Parléře. Pod jeho dohledem rostl chrám zpočátku neuvěřitelně rychle. Vystavěna byla nejstarší část chrámu s věncem obvodových kaplí podle vzorů francouzských katedrál. A tak již čtyři roky po započetí stavby bylo vysvěceno 15 oltářů a ke každému ustanoven zvláštní kněz. Stavba z pískovce těženého v nedalekých lomech se brzy vyšplhala přibližně do poloviny dnešní výšky a původně budované trojlodí bylo rozšířeno o široké vnější lodě.

Stavba zdárně pokračovala i po smrti Jana Parléře (1405 či 1406), pod vedením dalších mistrů huti. I přesto se toho moc v následujících desetiletí nezměnilo. Husitská revoluce nepřála snad žádnému budování staveb a tak obnovení prací souvisí až s ukončením bojů. Roku 1482 rozhodl král Vladislav II. Jagellonský, který Kutnou Horu štědře podporoval, o dostavbě katedrály. Prací se ujali místní stavitelé, především kameník Hanuš nebo Briccius Gauske, kteří pokračovali pravděpodobně v záměrech Jana Parléře.

Chrám Panny Barbory. Velká práce pro velké umělce. Zlomem ve stavbě chrámu bylo rozhodnutí o působení dvou pražských stavebních mistrů, které bylo učiněno po smrti mistra Hanuše roku 1489. Nejprve přišel z Prahy Matyáš (Matěj) Rejsek, který však zpočátku nenašel pochopení mezi místními kameníky. Bylo mu vytýkáno jeho kamenické a řemeslné vzdělání, o čemž musel nakonec rozhodnout Benedikt Rejt, vedoucí kamenického cechu na Pražském hradě. V té době určitě netušil, že se bude nakonec také na této stavbě podílet. Ve zmíněném sporu se přiklonil na stranu Rejska, který tak mohl pokračovat ve stavbě chrámu sv. Barbory. Zpočátku však musel řešit celkovou konstrukci stavby a skelet katedrály, který se rozhodl rozčlenit a zjemnit velkým množstvím dekorativních kamenických prvků provedených velice čistě a na vysoké úrovni. Tímto udělal ze stavby výjimečné architektonické dílo pozdní gotiky, které bylo ojedinělé nejenom v Česku, ale i v Evropě té doby.

Nejvýznamnějším prvkem stavby, který je spojován se jménem Matyáše Rejska a jeho hutě, je chór. Tady stavitel navázal na předešlou práci, realizoval vnější opěrný systém, okenní stěnu chóru, dostavěl horní část (triforium), postavil sloupky, doplnil okenní stěny a na horizontální interiérovou římsu provedl kružbové zábradlí. V prvním roce 16. století provedl malovanou znakovou galerii na klenbě a o tři roky později bylo zaskleno první okno.

Když Matyáš Rejsek prvního července 1506 v Kutné Hoře zemřel, hledali měšťané Kutné Hory místo něho náhradu. Trvalo jim to dlouhých šest let. Až v dubnu roku 1512 se ujal stavby již zmíněný Benedikt Rejt, který sice navázal na svého předchůdce, ale i přesto znamenal jeho příchod zásadní změnu. Rozhodl se opustit myšlenku pětilodí a postavil ke stávající chrámové lodi ještě dvě shodné. Tím se vrátil k původnímu síňovému trojlodí, které následně uzavřel, zaklenul monumentální klenbou s krouženými žebry.

Roku 1536 sice Benedikt Rejt zemřel, ale podle jeho projektu se stavělo i v době následující. Největším problémem jak pro stavbu, tak pro lidi navštěvující chrám, byla chybějící střecha. Střední trojlodí bylo zaklenuto až roku 1547. To už však byla prosperita kutnohorských dolů pryč, stříbro docházelo a s tím i finanční zdroje. Proto bylo rozhodnuto o předčasném ukončení stavby. Patrně také v této době byla definitivně určena celková hmota chrámu, který měl mít původně až dvojnásobné rozměry. Nakonec byl kostel v roce 1558 uzavřen provizorní zdí.

Na začátku pobělohorské rekatolizace stavby nepřibylo, nýbrž dokonce trochu chrámu ubylo. Kostel musel být totiž zbaven utrakvistických symbolů – obličeje mistra Jana Husa nebo kalichu. Nakonec byl roku 1626 tento klenot gotického stavitelství předán jezuitům, kteří sice provedli nějaké úpravy, ale i tak zůstala stavba nedokončena dalších téměř tři sta let.

Až v roce 1884 bylo na základě popudu místního archeologického spolku Vocel rozhodnuto o dostavbě i rekonstrukci chrámu. Práce, při kterých vzniklo například zcela nové neogotické průčelí, pokračovaly až do začátku 20. století. Roku 1905 byl konečně odvěký symbol Kutné Hory dokončen. To znamená, že na své definitivní dobudování muselo toto slavné a velké dílo, nádherná práce lidských rukou, čekat více než 500 let. Po celou dobu se v ní scházeli obyvatelé města k bohoslužbám a především v dobách těžby stříbra se tady horníci modlili ke své patronce. Věřili, že jim pomůže i v beznadějných situacích, zvlášť při závalech. Pověstí o tom existoval nespočet.

Monumentální stavbě dominují tři věže, které pomáhají navodit dojem, že stavitelé katedrály její střechu s lesem věžiček ukotvili do nebe. Blíže Bohu než lidskému oku. Tudíž by se člověk potřeboval proletět okolo této stavby, aby se mohl kochat všemi jejími skvosty, které daly společně katedrále nezaměnitelný vzhled. Bystrým zrakem nebo lépe s dalekohledem může člověk pozorovat detaily gotických oken lemovaných bohatě zdobenými pilíři, chrliče v podobě nejrůznějších příšer či žáby, okřídlené berany, netopýry, opici s pomerančem, harpyje, chiméry i démony.

Uvnitř chrámu spatří návštěvník úžasnou gotickou výzdobu tvořenou překrásnými freskami a vitrážemi, které zabarvují světlo do neskutečných tónů. Zajímavostí určitě je to, že kromě svatých jsou uvnitř chrámu také postavy horníků, což samozřejmě souvisí s tím, kdo stavbu nechal budovat. Erby šlechtických rodů jsou provedeny v mistrně propracované síťové žebrové klenbě. Dokonalá akustika chrámu je využívána k varhanním koncertům. A samozřejmě se tu konají pravidelné mše.

Hlavní přístupovou cestu k chrámu kolem Jezuitské koleje lemuje alej soch. Člověk, který tudy jde, neví, zda si je má detailně prohlížet nebo by měl již vzhlížet k svaté Barboře či se dívat do úžasného údolí říčky Vrchlice. Své kouzlo má také zajímavě upravený městský park okolo Katedrály svaté Barbory, jedné z nejoriginálnějších a nejvýznamnějších pozdně gotických chrámových staveb u nás i v Evropě, která je společně s historickým jádrem města Kutná Hora zapsána na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

O Kutné Hoře, jejím okolí a některých zdejších stavbách jsem již něco napsal:

- Stříbro nad zlato a založení města: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=491701

- Kamenná kašna v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=494344

- Katedrála Nanebevzetí Panny Marie: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=495156

- Kostnice v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503353

- Kamenný dům v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503720

- Jaroslav Vrchlický a Kutná Hora: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=549566

- patrně největší katedrála českého království: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=485181

- Kostel sv. Jakuba v obci Jakub - Církvice: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=476875

- ve městě se také odehrává děj povídky, mého spisovatelského experimentu: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=474655

Autor: Pavel Liprt | pátek 23.6.2017 14:50 | karma článku: 31.31 | přečteno: 829x

Další články blogera

Pavel Liprt

Obrázky z Prahy – Limnigrafy bedlivě sledují, kolik vody teče ve Vltavě

Gloriet se většinou staví v parku či zahradě, ale v Praze ho „posadili“ k Vltavě, aby ji hlídal. A daří se mu to dodnes, Na Výtoni i u Anežského kláštera.

11.9.2017 v 11:44 | Karma článku: 19.32 | Přečteno: 637 | Diskuse

Pavel Liprt

Hezky česky aneb nekooperativní interakce, tržní oligopolizace či časová inkonsistence

Podivným informacím, které se občas objevují v novinách a časopisech, jsem si již přivykl, a vím, že se jim z různých důvodů nelze vyhnout.

8.9.2017 v 9:45 | Karma článku: 25.76 | Přečteno: 637 | Diskuse

Pavel Liprt

Velký sokolí kámen a jeho menší bratříček

Dnes by šlo, řekli jsme si a vydali se na Grosser i Kleiner Falkenstein, dva výrazné a romantické kopečky s krásnými výhledy v západní části Národního parku Bavorský les.

3.9.2017 v 16:11 | Karma článku: 20.10 | Přečteno: 638 | Diskuse

Pavel Liprt

Obrázky z Prahy - farmářská Lucerna nad střechami velkoměsta

Určitě každý, kdo někde byl v Praze nebo má alespoň tušení o její existenci, slyšel o zajímavém objektu na Václavském náměstí, který se jmenuje palác Lucerna.

29.8.2017 v 10:19 | Karma článku: 22.38 | Přečteno: 645 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 9:"V létě vozím turisty,v zimě basy s vodkou",říká JUDR Č.

Po devítihodinové plavbě na škuneru Volnyj napříč Bajkalem se při ústí velké řeky Barguzin ubytováváme u pohostinné rodiny Černovových, dostáváme masívní večeři a s chutí vstupujeme do očistné ruské baně i s březovými metličkami.

19.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 207 | Diskuse

Klára Hájek Velinská

Pohoda a relax v krásných saunách

Tyto lázně a sauny jsme navštívili náhodou při cestě naším karavanem z Erdingu. Měli jsme den volna a rozhodli se nepospíchat domů a prodloužit si tak náš saunovací výjezd poznáním dalších termálních lázní.

18.9.2017 v 13:58 | Karma článku: 5.81 | Přečteno: 276 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Vzpomínky na Afriku

Seděl jsem na plážovém baru a uslyšel ruštinu. Což ještě neznamenalo, že by ten turista musel být z Ruska. A právě to mě zajímalo. Do Egypta se přece přímo z Ruska nelétá.

18.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 20.78 | Přečteno: 579 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 8: Na škuneru VOLNYJ (SVOBODNÝ) napříč jezerem k sv. Nosu

Cca 8 hodin na lodi trvá přeplavba jezera Bajkal na šířku do města Usť-Barguzin. Začátek je dramatický, za mírného větříku pak pozorujeme pobřeží, nabíráme údajně nejčistší vodu na světě a večer ji "zařízneme" vodkou "Čiste ozero"

18.9.2017 v 7:07 | Karma článku: 11.28 | Přečteno: 227 | Diskuse

Petr Havránek

Zanzibar - z pralesa za delfíny

Jak dopadlo naše setkání s delfíny a je prales Jozani forest místem, kde lze pozorovat volně žijící opice Red Colobus? Na to odpoví další díl našeho poznávání ostrova.

18.9.2017 v 7:00 | Karma článku: 8.26 | Přečteno: 161 | Diskuse
Počet článků 168 Celková karma 23.69 Průměrná čtenost 1251

Životní motto: Cestuji do dalekých i blízkých míst jako do pohádky, ale za nějaký čas se vždy rád vracím domů zpátky. Vydávám se hledat zajímavá místa tam i sem, nebloudím, stačí jít rovnou za nosem.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.