Proč pravidelně užívat tento povzbuzující všelék nejenom v měsíci březnu (knížka)

Zamilujete se do ní na první pohled. Ta si vás prostě získá, i kdybyste nechtěli. Pro mnoho z vás to bude svým způsobem rozkoš, jíž se nelze nikdy nasytit. 

Já osobně mám někdy ve svém srdci jenom jednu, o které jsem přesvědčen, že je ta nejúžasnější. Jindy myslím na několik najednou, které následně střídám a ještě k tomu poznávám nové. Vždy jsem netrpělivý a nemohu se dočkat, až se jedné z nich dotknu. I když nikdy nevím, co mě čeká. Nejistotu či obavy z příštích okamžiků většinou brzy vystřídá pohoda.

A tak se toulám, navštěvuji místa vzdálená i blízká, nahlížím do života zajímavých a dobrých lidí nebo vstupuji do mysli padouchů. Prostě unikám ze skutečnosti do světa příběhů, kde lze s literárními hrdiny prožít jejich napínavé osudy.

Člověk potřebuje pouze světlo, nejlépe denní, ale i svíčka postačí. Není třeba elektrické zásuvky nebo kouzelné bedýnky či přístroje se signálem. Číst slovo za slovem, větu po větě, prohlížet si obrázky a obracet stránky. Chvíle se zajímavou knížkou jdou stěží něčím nahradit. Možná také proto, že jsou věrné, nezradí vás a neutečou k někomu jinému. Knihám není špatně, netrápí je závažné nemoci, prostě jsou připraveny se nám kdykoliv věnovat. Je to trpělivý, někdy poučný a často i zábavný společník.

Kniha je však také droga, naštěstí neškodná a naopak léčivá. Průzkumy ukazují, že pravidelní čtenáři trpí například méně Alzheimerovou chorobou. Kniha také pomáhá od bolesti i problémů či stresu. To určitě potvrdí každý, koho něco bolí či trápí. Když se začte do pěkné knihy, alespoň na chvíli zapomene, dostaví se klid a pohoda. Důležité je však, aby to byla pěkná, zajímavá a svým způsobem i moudrá kniha. Hloupá může totiž také někdy ublížit.

Další výzkumy potvrdily, že pravidelní čtenáři knih mají až o polovinu vyšší kapacitu paměti a jejich slovní zásoba se s přicházejícím stářím výrazně nezmenšuje. U většiny knížek také člověk zapojuje svoji fantazii a rozvíjí představivost. Mozek čtenáře pracuje jiným způsobem a mozkové buňky odumírají pomaleji. Neutíkají z hlavy pryč, těší se na další knihu.

Často je slyšet oblíbená výmluva, že na čtení není čas. Ale času máme přeci všichni stejně. Čtenáři knížek nemají těch svých čtyřiadvacet hodin delších než ostatní. A když to opravdu nevyjde přes den, pak je vhodné vzít knihu do rukou před spaním. Stačí jedna kapitola, několik stránek, aby se lépe usínalo. Stačí několik minut a člověk u dobré knihy zapomene na celodenní starosti, na šílenosti v televizi či problémy na sociálních sítích.

A tak čtěte a nepřestávejte. Klidně si vezměte do ruky stejnou knihu podruhé, když se vám líbí. Někdo se tomu směje, jiný to dokonce odsuzuje a tvrdí, že opakované čtení nemůže překvapit dějem či vyřešením zápletky. Ale já myslím, že v opravdu dobré knize najde člověk pokaždé něco nového. Je to asi tím, že čtenář již hlavní děj a postavy zná a tak se může soustředit na detaily, které mu při prvním čtení mohly uniknout.

S dobrou knížkou je člověku báječně, až má někdy pocit podivného spojení svého nitra s vnitřkem knihy. Tak proč se s ní nevídat často, stejně jako s dobrými lidmi. Na rozdíl od nich ale dobrá kniha stárne pomalu a u některých přibývající léta nejsou poznat vůbec. Připadají nám stejné, když je vezmeme poprvé do rukou, jako když je musíme opustit. Při vzpomínce na jeden známý výrok, mě napadá, že dobrá kniha by mohla říct: „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš.“

Nad báječnou knihu tedy není, ale jisté nebezpečí hrozí a proto by možná měl být na obalu knihy povinně nápis „Čtení může způsobovat závislost.“ Ale bylo by to krásné konstatování, že tento stav způsobený častým čtením knížek propukl mezi lidmi ve velkém.

S nástupem počítačů a elektronických knih se tvrdilo, že čtení klasických papírových knížek je přežitá věc? Naštěstí se tak ještě nestalo. Elektronická kniha je určitě dobrá věc, ale myslím, že se nejedná o e-knihu, nýbrž pouze o e-text. Opravdová kniha je něco víc. To je asi jako kdyby si člověk místo návštěvy kina, přečetl pouze scénář k filmu. A tak doufám, že i v budoucnu si milovníci literatury vždy najdou tu svoji správnou knížku a třeba si tak večeři obohatí o duchovní potravu. Chutná báječně a na rozdíl od bůčku se jí nemůžete přejíst.

A jestli někdo řekne, že více filozofie je v lahvince vína než v knihách, tak i to lze skloubit. K dobré knize se také hodí sklenička výtečného vína.

Kdesi jsem četl, že sedmdesátiletý člověk žijící v České republice se věnoval četbě knih během svého života v průměru 250 dnů. Bohužel je to stejně dlouho jako strávil u vyplňování různých dotazníků a úředních formulářů. Myslím, že by to chtělo změnit.

*

Také před rokem jsem na toto téma zkusil něco napsat: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=590074

*

Před několika lety jsem se zúčastnil literární soutěže a moje povídka se líbila: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=474655