Spisovatel a paní Irena Dousková v Krajské knihovně Karlovy Vary
29. únor je sám o sobě zajímavým datem. Já si tento den budu pamatovat především z jiného důvodu. Prožil jsem krásný podvečer v Krajské knihovny Karlovy Vary. Příjemné povídání a zajímavá hudba.
Paní Dousková nám podepsala tři její knížky, které jsme měli doma. Čtvrtou, s názvem Rakvičky, jsem dostal jako odměnu za účast v soutěži.
A také jsem si odnesl Almanach se svojí povídkou. Kdyby si ji chtěl někdo přečíst, zde je možnost:
***
První povídky se Jakub pokoušel psát již během studií. A psaní mu vydrželo dodnes. S větším či menším úspěchem mu knihy vydávali a lidé je četli. Neustále psal a psal, také o ženách, ale tu pravou si ve skutečném životě zatím nenašel.
A tak byl často doma sám. Stejně jako dnes.
*
„Co tu děláte?“ zeptal se roztřeseným hlasem, když se v noci vzbudil a spatřil u postele neznámou slečnu.
„Jmenuji se Jolana a vypadá to, že jsem vás vylekala,“ odvětila neznámá.
„Kde jste se tu vzala?“ pokračoval vyděšeně Jakub a zkoušel se štípnout do ruky.
„Ale já nejsem vaše halucinace ani sen.“
Jakub zakroutil hlavou a posadil se na posteli. Rozsvítil lampičku na nočním stolku a snažil se uvažovat. Občas míval v noci dámské návštěvy, ale Jolanu vidí poprvé. A především nemohl pochopit, jak by se dostala bez jeho vědomí do bytu.
V podivném dvojsvětlí, jež tvořila lampička a měsíční svit, pronikající jen stěží skrz zatažené závěsy, pozoroval její tvář, která měla neobyčejně zajímavý výraz.
„Co chcete?“, odhodlal se nakonec zeptat. To už se netřásl jenom jeho hlas, ale celé tělo.
„Vypadá to, že si mě asi nepamatujete, pane spisovateli.“
Bedlivým pohledem se znovu zaměřil na její obličej. Mozek pracoval naplno. Protřel si ještě jednou unavené oči a zkoušel vzpomínat. Ale ač se snažil sebevíc, nakonec zavrtěl hlavou. Potřeboval by ještě nějaký čas, než se mu do mysli ovládané odcházejícím spánkem, vkradou první myšlenky.
„Ne, nepamatuji,“ zmohl se na stručné konstatování.
„Jmenuji se Jolana a vy jste mě stvořil.“
„Ale to je nesmysl! To nemyslíte vážně!“ Jakub vytřeštil oči a začal vzpomínat na své minulé dámské známosti. Že by měl dceru a dozvěděl se o tom, až dnes? Co po něm asi bude chtít? Peníze, uznání otcovství. V hlavě se mu roztáčely myšlenky jak na kolotoči, ale jeho rozum je nezvládal třídit a zpracovat.
Ticho i jeho úvahy přerušila Jolana: „Jsem hrdinkou jednoho vašeho románu.“
„Hrdinka mého románu?“ zakroutil nechápavě hlavou.
„Už je tomu více, jak dvacet let, co jsem přišla na svět. Moc dobře si to pamatuji. Bylo to na páté stránce knihy. Na dalších listech románu jsem prožila moc krásné věci včetně lásky, radosti a štěstí. Ale pak přišlo pro mně něco nepochopitelného.“ Jolana ztišila hlas a skoro šeptem dodala: „Zabil jste mě.“
Jakub sebou škubnul a na těle ucítil zvláštní mrazení. Zalapal po dechu a zakoktal: „Co…cože jsem vás….zabil? Vážně?“
„Ano. Na poslední stránce, v posledním odstavci, v poslední větě vaší knihy. Ale to vy si patrně již nepamatujete,“ vzdychla zhluboka a slza jí začala zlehka stékat po tváři, než dopadla na studenou zem.
„Tak se nezlobte a berte to trochu s nadhledem. Já si opravdu nevzpomínám na všechny své literární postavy,“ odvětil s rozpačitým výrazem ve tváři.
„Já se nezlobím, jenom nechápu, proč jsem byla jediná. Ostatní, nejenom v této knize, ale během celé vaší dosavadní rozsáhlé tvorby, ostatní vždy přežili. Jenom já!“ dodala sice zklamaně, ale důrazně.
„To byl prostě tehdy asi takový literární záměr.“
„Asi…literární záměr? Nebo snad omyl, který trvá již dvacet let.“
„Věřte mi slečno, dnes to moc nechápu. Patrně to nebyl úplně dobrý konec, a už vůbec ne úspěšný román,“ snažil se to Jakub nějak vysvětlit, ale mluvilo se mu docela těžko.
„To určitě ne.“ řekla Jolana. „Sice psaní románů nerozumím, ale zabít hlavní postavu na konci knížky? Proč jste mi nedal šanci pokračovat v dalším románu či povídce? Co naděje? Na tu jste zapomněl?“
„Asi jsem tenkrát považoval úmrtí za důležitou součást děje té knihy. Ale stále nechápu, co po mě chcete?“ dodal nervózně. Rozhovor ho již přestával bavit, ale tušil, že má z něčeho strach. Nechápal, co se s ním děje. Chtěl pohlédnout na hodinky, ale v tom se venku na kostele ozvalo půlnoční odbíjení.
„Ani jste po dopsání románu neprojevil žádnou lítost. O postavu víc či míň. Vůbec jste se nestyděl za to, co se stalo, za sebe ani za autora knihy. Patrně si ve své spisovatelské hlavě nedokážete představit, jak jsem se tehdy cítila. Nebo Vám to bylo jedno? A mě nezbylo, než se s tím smířit. Ale to už je dávno. Jak se jmenuji, jsem vám řekla. Nyní bych se chtěla pochlubit s tím, co dělám.“ Zdvihla oči a posunula dopředu levou ruku, kterou doposud skrývala za zády.
„Co to držíte v ruce?“ nejistě se zeptal Jakub. Srdce se mu prudce rozbušilo.
„Knihu. Ale ne od vás. Je to moje knižní prvotina. Začala jsem totiž také psát. Děj pojednává o spisovateli Jakubovi.“ řekla.
„Chybí mi tam dopsat poslední stránka, poslední odstavec, poslední věta. A už vím, co tam bude,“ řekla potichu.
Sklopila hlavu a zhasla lampičku.
***
***
Před pěti lety jsem také něco napsal a dokonce se porotě povídka líbila a bylo z toho třetí místo:
Diplomová práce: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=474655
*
A v době následující jsem ještě několikrát pokusil napsat povídku nebo něco, co by se tomu mělo podobat:
Běžecká zpověď: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=548329
Návštěva zubní ordinace: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=474081
Adventní procházka: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=473649
Jeden letní den jako pohádce: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=473642
Oslava narozenin: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=473645
Životní moudro nebo jenom jeden obyčejný den v životě Jolany: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=488825
Pavel Liprt
Středověká Černá Hora, barokní lipová alej a Oborský rybník bez ryb a vodníka
Konec alejí a vodníků v Česku? Doufám, že ne. Jedno krásné stromořadí jsem spatřil nedávno na hrázi rybníka v Černé hoře. Vodníka jsem tam ale nepotkal. Asi byl v pivovaře. Ta jejich „hořká 11“ je totiž opravdu lahůdka.
Pavel Liprt
Jan Svatopluk Presl a česky mluvící přírodopis
Jan Svatopluk Presl a nebesík, luník nebo kostík. To je ukázka názvů, které se nakonec neujaly. Avšak podstatně větší z odborného názvosloví přírodovědy, které vymyslel, se používá dodnes.
Pavel Liprt
Nigromons – komorník Matouš, podkomoří Apard a Černé moře
V kopcovité lesnaté krajině na rozhraní Českomoravské a Drahanské vrchoviny jsme objevili městečko Nigromons. Samozřejmě jsme nebyli první, komu se podařilo spatřit Černou Horu. Někdo musel přeci založit zdejší pivovar.
Pavel Liprt
Smutný koncert před 50 lety (Plastic People Of The Universe , DG 307)
Dne 30.3. roku 1974 se měl v sále restaurace Na Americe v obci Rudolfov nedaleko Českých Budějovic uskutečnit koncert skupin Adept, Plastic People Of The Universe a DG 307.
Pavel Liprt
Narozeninová ženuška má
Narozeninový věk se přece u dámy neříká, to bych byl opravdu hrozný nešika, můžete však snadno vyčíst z této básně, že je mi s mojí ženou už mnoho let krásně.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Symbol kabaretu Moulin Rouge v troskách. Zřítila se křídla slavného větrného mlýna
V noci na čtvrtek se v Paříži zřítila křídla větrného mlýnu, který je symbolem kabaretu Moulin...
Langšádlová končí jako ministryně pro vědu a výzkum, oznámila TOP 09
Helena Langšádlová z TOP 09 končí ve vládě Petra Fialy. „Předsednictvo TOP 09 děkuje ministryni pro...
KOMENTÁŘ: Český důchodce, pro vládu nepřítel číslo jedna
Vláda dokola opakuje, že nebude na důchody pro příští generace a zbankrotujeme. Nic takového...
Arizonští poslanci zrušili 160 let starý zákon, který zakazoval potraty
Zákonodárci ve Sněmovně reprezentantů v americkém státě Arizona ve čtvrtek schválili zrušení zákona...
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...
- Počet článků 487
- Celková karma 15,22
- Průměrná čtenost 1870x
Seznam rubrik
- Úvahy a názory
- Povídky a veršování
- Pro moji ženušku
- Cestování a putování u nás
- Cestování a putování po světě
- Karlovy Vary
- Obrázky z Kutné Hory
- Obrázky z Prahy
- Obrázky ze Šumavy
- Dobrou chuť
- Obrázky z Benátek
- Obrázky z Izraele
- Obrázky z Říma
- Obrázky z Brna
- Nejčtenější články
- Obrázky z Vídně
- Obrázky z Norska
- Obrázky ze Slovenska
- Kultura a umění
- Teplice a Ústí nad Labem
- Plavby s Maxem