Že narozeniny dnes moje žena slaví, to celý svět ví.
Kolikáté? Na otázku ať si každý sám odpoví.
.
Poradím Vám. Čas dámám neutíká, jak praví teorie,
a mé ženušce už vůbec ne, to více než jisté je.
.
Rád bych tedy složil své ženě poklonu,
je však zapotřebí k tomu trochu bontonu.
.
Co třeba napsal poezii jako od pana Erbena,
to si netroufám, zatím jsem poeta bez jména.
.
Zkusím tedy alespoň verše k odpolední kávě,
snad najdu potřebné rýmy někde ve své hlavě.
*
O své báječné ženě rád mluvím,
a neustále nad ní žasnu,
i když o ní toho pořád moc nevím,
po celý dlouhý den i v noci za snu.
.
Je pořád tuze krásná, jako byla kdys,
s kouzelným vánkem hraje si její dech,
tajemná jako ve vlnách ukrytý mys,
nevnímá sílu větru v poryvech.
.
Ženě mé to náramně sluší, když je světlo denní,
je prostě úžasná jak květy třešní,
já ji však raději vidím, když se den v noc mění.
báječnou jak zralé víno mešní.
.
Rád se nechávám hýčkat svou kouzelnou ženou,
s radostí doplňuji její garderobu ve skříni uloženou.
Když si vyhlíží šaty ve výloze, na celý svět zapomíná,
já si ji představuji bez šatů, krásný květ mi připomíná.
.
Co že jsem to chtěl vlastně sdělit těmi veršíky?
Určitě říct něco důležitého, jednoduše a bez frází.
Už vím. S mojí ženou mi v životě nic neschází,
a že šťastný jsem, patří mé ženušce velké díky.
.
Možná bych měl k narozeninám přát o trochu víc,
já si ale něco nechám na večer, vám už neřeknu nic.
*
Před rokem jsem také popřál své ženušce: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=706393