Člověk je to, co nosí nebo také nenosí aneb v neděli v tričku, v pondělí bez kalhotek

Dnes už je skoro každý den něčeho, ale v pondělí také bez něčeho. V neděli se to týká skoro všech, jelikož je Mezinárodní den triček (21. června). Pozítří to bude dámská záležitost, Mezinárodní den bez kalhotek.

Mezinárodní den triček vznikl v roce 2008 jako nový svátek a patrně tolik nepřekvapí, ale Mezinárodní den bez kalhotek? Legrace nebo nějaká recese. Nikoliv. Jsou místa (i v naší republice), kde se tyto dva dny oslavují dohromady a lidé při té příležitosti pořádají různé akce a scházejí se v něm i bez nich.

Tričko. Pro někoho obyčejný kus oblečení, pro jiného módní fenomén či srdeční záležitost. Trička ale určitě patří mezi nejvšestrannější kusy oblečení. Mohou se oblékat samostatně nebo jako doplněk jiného oblečení. Každý určitě má nějaké ve svém šatníku. Někdo jenom několik kusů, jiný desítky novějších i obnošených, ale oblíbených kousků. A bez nich si svůj život neumí představit.

Tričko, nepostradatelná náplň skoro každé šatní skříně, může být bílé, barevné, s obrázkem nebo nápisem. Slavní návrháři, drobní výrobci i lidé doma se předhánějí, kdo vymyslí originálnější kousek, který se pak stane nejoblíbenější částí oděvu a často také vyjadřuje osobní názor toho, kdo jej obléká.

V případě druhého svátku již takové znalosti a zkušenosti nemám. Ale Mezinárodní den bez kalhotek skutečně existuje a opravdu připadá na 22. června. Jedná se sice o mladší svátek, který je připomínán teprve od roku 2012.

Chození „naostro“ se v letních dnech nabízí samo. Občas se lze dočíst nebo doslechnout, že tento kus oděvu nechávají doma ženy včetně mnoha celebrit i v jiné dny. Patrně ještě žijí dámy, které pamatují dobu, kdy se pod dlouhými sukněmi kalhotky nenosily. Dneska? Možná recese, nebo praktická a rozumná věc? Psycholog může říct, že to může ženám přinést pocit volnosti. Gynekolog bude asi namítat, že spodní prádlo má svůj význam.

V případě prvního svátku lze snadno na ulici zjistit, kolik lidí má povědomost o tomto mezinárodním dnu. V druhém případě je složitější zkontrolovat, zda dámy tuto tradici dodržují. Jsou sice umělecky nadaní pánové, kteří mají vyvinutý smysl pro krásno, a tudíž zjistí vše jedním nenápadným pohledem na ty správné dámské partie. Stejně jako v galerii, když se podívá člověk na krásný obraz a rozezná na něm tahy štětcem.

*

O dámách a jejich oděvech jsem tady nedávno také něco psal:https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=717362