Počasí nejenom 23.března a Světový meteorologický den

Světový meteorologický den se slaví 23.března již 63 let. Roku 1961 o tom rozhodla Světová meteorologická organizace.

Máloco mají lidé u nás tak vrozené, jako zájem o počasí. Dříve stačil lidem pohled na oblohu, o nějakou dobu později se k tomu přidala televizi či rádio a dnes se většinou člověk podívá na internet či svůj chytrý telefon, kde objeví obrázek sluníčka, mráčku či deště. Různé „odborné“ předpovědi počasí objevují, kam se člověk podívá. Meteorologická konverzace má již své stálé místo v mnoha rozhovorech lidí – předpovídačů počasí, jejichž meteorologické znalosti a schopnosti rozmlouvat o počasí jsou až neuvěřitelné.

Anticyklona, atmosférická fronta, brázda nízkého tlaku, okluzní fronta nebo multicela. Dostat v dnešní době přesné informace o počasí není nic složitého, ale mně se více líbí taková ta lidská předpověď – je krásné a úžasné počasí, za moc to nestojí, počasí je pod psa nebo kultovní hláška „chčije a chčije“ z filmu „Na samotě u lesa“. Člověk hned ví, na čem je.

Představme si hypotetického cizince, který umí dobře česky, ale nikdy naši zem nenavštívil, všechny informace o ní čerpá z televize a internetu. Takový člověk musí nutně dospět k závěru, že Česká republika je země, jejíž obyvatelé jsou životně závislí na počasí. Jak jinak by si mohl vysvětlit prostor, který věnuje tuzemské zpravodajství každému sebemenšímu výkyvu počasí? Stačí, když tři dny nezaprší, ale také když tři dny pršet nepřestane. Hned se objeví na titulních stranách palcové titulky o blížící se celonárodní katastrofě. Na obrazovkách začnou v případě sucha (i v případě deště) zemědělci, v případě plískanic provozovatelé kempů a koupališť, lamentovat nad astronomickými prodělky, které jim musí stát okamžitě vykompenzovat. V zimě se nelíbí teplé suché či deštivé období pro změnu majitelům zimních areálů. A dalo by se pokračovat v hledání lidských profesí a činností, kterým nevyhovuje to či ono počasí.

Určitě nechci zlehčovat situaci zemědělců, ani jiných pilně pracujících lidí. Jenom si myslím, že by se mělo více uvažovat nejenom při realizaci různých investičních záměrů. Příroda si občas sice dělá, co chce a často věci, které se nám nelíbí. Ani počasí se většinou nemění tak přesně a pravidelně jako se střídají stráže na nádvoří Pražského hradu. Ale je to svým způsobem dobře, že člověk zatím nezvítězil nad přírodou. I když to někdy bolí.