Jan Svatopluk Presl a nebesík, luník nebo kostík. To je ukázka názvů, které se nakonec neujaly. Avšak podstatně větší z odborného názvosloví přírodovědy, které vymyslel, se používá dodnes.
Jan Svatopluk Presl byl český vysokoškolský pedagog, profesor zoologie a mineralogie na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, buditel a zakladatel české přírodovědecké literatury. Řadí se mezi nejvýznačnější české přírodovědce.
Do oboru zoologie přispěl více jak tisícem rodových a druhových jmen. Při vyslovení dnes již běžně používaných výrazů v botanice, zoologii, mineralogii, geologii či chemii, se málokomu vybaví jméno tohoto pána.
Jan Svatopluk Presl byl spoluzakladatelem Matice české a členem české i vídeňské akademie věd. Během bouřlivého roku 1848 se zapojil do politiky a byl zvolen do ústavodárného Říšského sněmu.
S Josefem Jungmannem se podílel na založení prvního česky psaného vědeckého časopisu Krok. A patrně v něm se také objevila nová česká odborná terminologie. Některé výrazy přeložil z ruštiny, polštiny i dalších jazyků, jiné vytvořil sám: vraní oko, durman, kopretina, kukuřice, bledule, tuleń, lachtan, bobr, hroch, draslík, kyslík či vápník. Ve výčtu by šlo pokračovat.
Mnoho názvů se samozřejmě také neujalo: nebesík (uran), luník (selen), kostík (fosfor), brav (koza), plavnoruk (vačice vydří), zbik (kočka), pěknovlasec, nehtoun či ostnoš.
Život Jana Svatopluka Presla, kterého Josef Jungmann nazval „včelou slovonosnou“, musela být jedna velká slavnost. O to smutnější je, že zemřel 6. dubna 1849 (dnes je to přesně 175 let) v samotě, bez blízkých lidí. Jeho hrob se nachází patrně na Olšanech, ale přesné místo není známo.
