Krajina bez lesů, sem tam s nějakou palmičkou, je pro Středoevropana deprimující. Ta kouzla, kromě těch barevných rybiček, jsem na vašich fotografiích nenašel.

Palmičkou ne, i palmy v Eilatu mají u kořenů hadičky. Jediné, co tam jen někde roste, jsou akácie, protože se dokážou dostat k vodě třeba 30m hluboko.

Přesto je ta skalnatá poušť nádherná.

Deprimující by to možná bylo, kdyby se tam našinec chtěl přestěhovat na trvalo. Ale na to poznání nemusíte do Negevu, stačí Jeruzalém. Můj téměř první zážitek byli na jaře zahradníci v Jad Vašem, kterým se prášilo od motyček. Najednou člověk pochopí líp slova 23. žalmu: "na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí" (nebo modernější češtinou "na zelených loukách mi dává spočinout, ke klidným vodám mě přivádí"). Našinec si řekne: no a co? Ale tam to má jiný význam.

Děkuji. Každý má samozřejmě jiný vkus, mě se tam ale moc líbilo.

Pouštní krajina má své kouzlo, svůj půvab, svoji magii. Člověk se ji ale musí naučit vnímat, naučit mít ji rád. Mně se to podařilo a jsem tím obohacen. Není to deprimující, ale přínosné.

Souhlasim, napr. Death Valley, uzasny misto a vubec kdyz tam clovek travi i noc. Za 14 dni to zas bude prenocovani ve Vadi Rum (Jordansko)

Tak tam bych se chtěl také někdy podívat.