Před půl rokem jsem našel na ulici sraženého holuba. Bezmocně tam ležel, tak mi ho bylo líto a vzal ho do auta. Měl totálně rozbité a polámané křídlo, vláčel ho za sebou jako na provázku, občas se mu vyvrátilo přes hruď, z vnitřní strany zkrvavené - asi otevřené zlomeniny, až jsem uvažoval, zda by nebylo lepší mu ho amputovat. Ale chtělo to alespoň mu to přivázat k tělu, jenže nemám nikoho, kdo by mi ho podržel. Tak jsem to nechal být, jen jsem mu udělal provizorní klec z koše na prádlo a dával mu pšenici, proso, lněné semínko, vodu ... Koncem zimy, když bylo venku hezky, jsem ho přes den začal dávat ven, až mi jednou z té klece vyskočil, tak jsem ho na zkoušku nechal na dvoře. Postupně po několika dnech začal poletovat, dnes už lítá docela obstojně a mohl by uletět, ale nevzdálí se z toho dvora. Na noc si vyletí na střechu na okap, aby kočky nebo kuna na něj nemohly, i když moje kočky si na něj zvykly, ale cizí by si na něm asi pochutnaly. Je neuvěřitelné, že mu to křídlo tak samovolně srostlo a zhojilo se. Takže mám o zvířátko víc.

Jo příběhy z říše zvířat a lidí mě vždycky dostanou, jeden už nějakou dobu prožívám a je to nádhera.

Hlodavec opustil klec a než aby se ztratil, radši se do ní vrátil.

Pavle a hezké sny i zbytek víkendu