Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

„Panenka skákavá“ z kostela Navštívení Panny Marie v bývalé obci Skoky

Každý z nás určitě někdy zaslechl slovní spojení „panenko skákavá“. Dnes toto úsloví většinou patří do slovníku babiček a k vyjádření údivu se používají novější výrazy, z nichž některé jsou publikovatelné až po dvaadvacáté hodině.

Tak velkolepě výstavný, přitom těžko dostupný a pro veřejnost ukrytý kostel v Čechách se jen tak nenajde. A když se k tomu přidá zmíněné úsloví „panenko skákavá“, tak si myslím, že by o návštěvě tohoto zajímavého místa měl uvažovat každý, kdo tam ještě nebyl.

Šest kilometrů severozápadně od Žlutic a sedm kilometrů na jihovýchod od Bochova se pod Vraním vrchem vysoko nad údolím Střely vypíná monumentální barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie. Okolo něj stávala kdysi obec Skoky, dříve též Mariánské Skoky, německy nazývaná Stock či Maria Stock. V minulosti se jednalo o jedno z nejslavnějších mariánských poutních míst v Čechách, proslavené zdejší "panenkou skákavou", Pannou Marií Skokovskou, která je zde takříkajíc doma. O výše zmíněném rčení se totiž přesně ví, kde vzniklo.

Vesnice Skoky vznikla možná již ve středověku, ale první písemná zmínka se dochovala až z 28.12.1513, kdy Egidius ze Štampachu daroval ves Skoky a tři selské dvory v Teleči s příslušenstvím své manželce Uršule, roz. z Reitenbachu. V letech následujících měnila obec včetně okolních panství majitele. V roce 1945 měly Skoky 134 obyvatel, 28 domů, dva hostince, faru, školu a obchod. Hospodařilo zde 22 sedláků, řemeslo provozovali jeden kovář, tesař i kolář a samozřejmě určitě další šikovní lidé. Rovněž zde působil spolek dobrovolných hasičů a Svaz venkovské mládeže.

Počátky poutního místa spadají do vrcholného baroka, do období vrcholícího mariánského kultu. Velké dějiny této malé vsi se začaly psát vlastně o kousek dál, ve Žluticích, jelikož ke zdejší faře Skoky patřily. Mnoho lidí ale do kostela nechodilo, jelikož cesta byla dlouhá a především za špatného počasí nepohodlná. P. Johann Rick, tamní farář a tepelský premonstrát se proto rozhodl roku 1717 vystavět přímo v obci kapli, která byla vysvěcena 29. září téhož roku. Zděná, klenutá stavba se dvěma okny měla obdélný půdorys o přibližných rozměrech 7 x 3,5 m. Střecha byla kryta šindelem a měla věžičku se zvonem. V kapli byl umístěn obraz Panny Marie Pomocné, kopie známého a zázračného obrazu z německého Pasova. Autorem obrazu byl malíř Johann Wolfgang Richter.

Zázračný obraz zafungoval, i přesto, že se jednalo o kopii. Zda v tomto případě šlo o pověstné rčení „věř a víra tvá tě uzdraví“, o náhody nebo se děly zázraky, to již asi nikdo nezjistí. Každopádně se uvádí, že modlitby a prosby k Panně Marii ve skocké kapli byly účinné. Četná zázračná uzdravení měla za následek příliv dalších stovek a posléze i tisíců poutníků ze širokého okolí, kteří namísto poutě do vzdáleného Pasova, putovali do Skoků. Na podzim 1732 přijela do Žlutic vyšetřovací komise a 11 dnů zpovídala poutníky. Byla zaznamenána různá vyslyšení modliteb a zázraky, zejména zázračná uzdravení poutníků z okolí. Na základě tohoto šetření byl arcibiskupskou konzistoří skocký obraz Panny Marie Pomocné prohlášen dekretem z 28. listopadu 1733 za dobrý a dobročinný, nikoliv za zázračný a milostivý. To ale příliv dalších poutníků nijak neomezilo. Dekretem z 3. dubna 1734 proto arcibiskupská konzistoř povolila zřídit v kapli oltář a konat mše svaté. První se uskutečnila již 16. dubna. Současně byla tepelským opatem zřízena mariánská kongregace, která pečovala o rozvoj poutního provozu. O dva roky později povolila pražská konzistoř konání procesí do Skoků. První se konalo 16. června 1736 a počet poutníků, kteří přicházeli i ze vzdálených míst českého vnitrozemí, dosáhl čísla 29 350. Skokům se také říkalo „české Lurdy“.

Věhlas poutního místa a zdejšího obrazu Panny Marie Pomocné se šířil po okolí. Příliv poutníků a obětních peněz podnítil skockou vrchnost, markraběte Ludvíka Jiřího z Baden-Badenu, k rozhodnutí nahradit kapli větším kostelem. Návrh stavby byl zadán staviteli Johannu Schmiedovi (uvádí se též Schmidovi), měšťanu z Útviny. 23. října 1736 položil tepelský opat Raimund Schimanowsky základní kámen a již 29. března 1738 byl kostel zasvěcený Navštívení Panny Marie slavnostně vysvěcen za účasti tepelského opata Hieronyma Francisca Ambrose i dalších 20 prelátů a jiných duchovních. Poutníků se zde sešlo na 8 000. Během stavby došlo ke změně původního plánu, namísto průčelí s jednou věží bylo vybudováno dnešní monumentální průčelí dvouvěžové.

V roce 1748 přesáhl počet poutníků již 40.350 věřících. Po zákazu procesí Nařízením o pořádku služeb božích, vydaný Josefem II. v dubnu 1784, poutí a poutníků do Skoků výrazně ubylo. Kostel začal chátrat, patronátní údrčský velkostatek omezil údržbu stavby a malá farnost nestačila vše sama financovat. Již v roce 1838 jsou zaznamenány závažné škody, zejména na střeše kostela, až nakonec musela být kostelní loď pro bohoslužby zcela uzavřena. Změnu k lepšímu přineslo až převedení patronátu z údrčského velkostatku na tepelský klášter 27. prosince 1902. Jeho opat Gilbert Johann Baptist Helmer nechal kostel v letech 1903-1904 opravit a současně dal vystavět novou velkou faru - superiorát. V rámci této obnovy se plánovalo rozšíření terasy o nové dvouramenné schodiště se sochařskou výzdobou. Po letech stagnace se péčí tepelského kláštera začala obnovovat mariánská poutní tradice. S výjimkou válečných let přicházejí do Skoků opět tisíce českých i německých poutníků z blízkého i vzdáleného okolí.

Do poutního provozu, do života kostela, vesnice i regionu negativně zasáhly události po druhé světové válce. Úpadek obce i poutního místa započal v roce 1945, kdy byly Skoky poprvé vysídleny, protože zdejší obyvatelé byli Němci. Netrvalo dlouho a přišlo další vysídlení, protože noví obyvatelé nechtěli podlehnout v padesátých letech tlaku komunistické kolektivizace. Třetí a poslední vysídlení následovalo v letech šedesátých, když starou a jedinou silnici od Žlutic přeťala údolní přehrada na řece Střele. Jako jediný přístup ke kostelu zůstala rozblácená polní cesta z náhorní plošiny od osady Polom. Obyvatelé byli, až na jednu ženu obývající bývalý Schopfův hostinec č.p. 21, vystěhováni do okolních obcí. Většinu domů i s farou armáda srovnala se zemí. Z celé vsi zůstal stát pouze bývalý poutní hostinec, jedna stodola, hřbitov, terasy ve svahu, kaplička a krásný kostel. Bez elektřiny a s vodou ze studny tady zůstala jediná obyvatelka pomalu pustnoucí obce, paní Marie Holešová. Poté, co v roce 1982 tragicky zahynula pádem do studny, byl smutný osud Skoků zpečetěn. Její opuštěný dům začal chátrat stejně jako kostel a ostatní budovy. Čas od času se zde sice konala pouť, ale to nemohlo zabránit tomu, aby vše pomalu začala pohlcovat okolní příroda.

K určitému oživení došlo koncem 60. let 20. století, kdy se v důsledku uvolnění poměrů začínají poutí ve větší míře zúčastňovat němečtí vysídlenci. Kostel se v roce 1958 stal státem chráněnou kulturní památkou a byl částečně udržován a opravován. V 70. letech byla například vyměněna střešní krytina a osazeny ochranné sítě do oken. Po obnovení řeholní komunity premonstrátů v Teplé v roce 1990 se kostel vrátil zpět do majetku obnovené kanonie.

V roce 2006 kostel přepadli lupiči měděného plechu, kteří báně věží rozřezali a hvězdy na věžích kostela shodili na zem. Na zem se přitom zřítil také jeden z nich a díky tomu byli dopadeni. Tehdy se zde stal patrně další ze zázraků, mladý zloděj ten smrtelný pád přežil. Dnes probíhají ve Skokách záchranné práce, a tak se snad jednou hvězdy na vrcholky věží zase vrátí a s nimi i nový život do tohoto krásného místa.

Na kdysi velmi živou poutní tradici navazují v posledních desetiletích dvě pravidelné církevní poutní slavnosti, které hojně navštěvují také němečtí rodáci. O obnovu Skoků jako poutního místa se na přelomu tisíciletí pokoušelo město Žlutice s německými rodáky. Jejich společný projekt poutního centra však zůstal nerealizován. Další aktivity na záchranu Skoků se objevily až v roce 2006, kdy se k výše uvedeným organizacím připojilo občanské sdružení „Pod střechou“ z Toužimi, které se snaží ve spolupráci s Klášterem premonstrátů v Teplé a dalšími organizacemi i jednotlivci o záchranu a oživení Skoků v rámci svého projektového záměru pod názvem Skokovská stezka. Dnes si může návštěvník kostela prohlédnout kopii slavného obrazu, originál je v klášteře premonstrátů v Teplé, kde stále uchovávají také knihu zázraků, která vypovídá, komu všemu toto kdysi slavné místo pomohlo.

Nějak jsem se rozepsal a skoro bych zapomněl se zmínit, jak rčení „panenko skákavá“ vzniklo.  Verze jsou údajně hned dvě a vlastně se ani vzájemně nevylučují, spíše doplňují. Podle té první se jedná o důsledek zlidovění názvu obrazu Panny Marie ze Skoků, tedy panenky skákavé. Druhá verze, kterou jsem slyšel také v kostele, praví, že obraz Panny Marie byl ve zdejším kostele zavěšen velice zvláštním způsobem. Pomocí speciálních dřevěných kolejniček se spouštěl blíž k poutníkům. Občas se při tom zasekl a poskočil.

Pokud se za ním chcete vypravit, je potřeba odbočit z karlovarské silnice I/6 (Karlovy Vary – Praha) kousek za Bochovem na vedlejší silnici podle ukazatele „Údrč“. Za obcí Polom se asfaltová komunikace po chvíli promění v polní cestu, která se zužuje, až to vypadá, že brzo skončí. Proto si myslím, že je jistější auto nechat na konci asfaltové silnice. Lze sice dojet až ke kostelu, ale v případě deštivého počasí nebo v zimě to může být složitější. Pěšky může jít člověk podle značek nebo rovnou za nosem. V obou případech se mu asi po dvou kilometrech otevře nádherný pohled na úžasný kostel a okolní krajinu, která je obrovská a tichá.

Interiér svatostánku je přístupný pouze příležitostně, především během letní hlavní poutní sezóny (červenec a srpen), mimo poutní sezónu pak ve dnech poutních mší a občas také o některých víkendech nebo po předchozí domluvě. Volně přístupná je předsíň, kostelní loď a kněžiště s poutním obrazem. K prohlídce lze použít tištěného průvodce v českém, německém a anglickém jazyce. Podrobnější informace o možných návštěvách kostela nebo o pořádání kulturních akcí se lze dočíst na internetu:http://www.skoky.eu/.

*

Nedaleko odtud vládne krajině jeden zajímavý kopeček: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=769679

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Pavel Liprt | úterý 17.11.2015 17:56 | karma článku: 24,98 | přečteno: 3132x
  • Další články autora

Pavel Liprt

Středověká Černá Hora, barokní lipová alej a Oborský rybník bez ryb a vodníka

Konec alejí a vodníků v Česku? Doufám, že ne. Jedno krásné stromořadí jsem spatřil nedávno na hrázi rybníka v Černé hoře. Vodníka jsem tam ale nepotkal. Asi byl v pivovaře. Ta jejich „hořká 11“ je totiž opravdu lahůdka.

7.4.2024 v 13:10 | Karma: 13,32 | Přečteno: 454x | Diskuse| Cestování

Pavel Liprt

Jan Svatopluk Presl a česky mluvící přírodopis

Jan Svatopluk Presl a nebesík, luník nebo kostík. To je ukázka názvů, které se nakonec neujaly. Avšak podstatně větší z odborného názvosloví přírodovědy, které vymyslel, se používá dodnes.

6.4.2024 v 9:08 | Karma: 14,70 | Přečteno: 460x | Diskuse| Společnost

Pavel Liprt

Nigromons – komorník Matouš, podkomoří Apard a Černé moře

V kopcovité lesnaté krajině na rozhraní Českomoravské a Drahanské vrchoviny jsme objevili městečko Nigromons. Samozřejmě jsme nebyli první, komu se podařilo spatřit Černou Horu. Někdo musel přeci založit zdejší pivovar.

2.4.2024 v 11:19 | Karma: 14,78 | Přečteno: 504x | Diskuse| Cestování

Pavel Liprt

Smutný koncert před 50 lety (Plastic People Of The Universe , DG 307)

Dne 30.3. roku 1974 se měl v sále restaurace Na Americe v obci Rudolfov nedaleko Českých Budějovic uskutečnit koncert skupin Adept, Plastic People Of The Universe a DG 307.

30.3.2024 v 17:04 | Karma: 19,82 | Přečteno: 836x | Diskuse| Společnost

Pavel Liprt

Narozeninová ženuška má

Narozeninový věk se přece u dámy neříká, to bych byl opravdu hrozný nešika, můžete však snadno vyčíst z této básně, že je mi s mojí ženou už mnoho let krásně.

26.3.2024 v 11:07 | Karma: 15,70 | Přečteno: 977x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  7.5

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Na dvě seniorky spadla zeď zámeckého parku v Pacově, jednu vážně zranila

9. května 2024  14:29

Ke zranění dvou seniorek došlo ve středu o státním svátku v Pacově na Pelhřimovsku. Na dvě ženy...

Nový ukrajinský rekord: aby zasáhl rafinerii, urazil dron 1500 kilometrů

9. května 2024  14:03,  aktualizováno  14:27

Sledujeme online Nejméně osm lidí utrpělo zranění v ruské Belgorodské oblasti po dronovém útoku, který Rusko...

Bělorusko jde do toho s námi, oznámil Putin k cvičení s jadernými zbraněmi

9. května 2024  14:15

Cvičení zaměřeného na přípravu taktických jaderných zbraní se spolu s Ruskem zúčastní i Bělorusko,...

ANALÝZA: Proč není v Gaze příměří? Hamás dohodu jednostranně pozměnil

9. května 2024

Premium Zhruba 130 dní. Už tak dlouho se v Káhiře jedná o příměří v Gaze. Hlavním odmítačem dohody je...

  • Počet článků 487
  • Celková karma 15,47
  • Průměrná čtenost 1870x
Životní motto: Cestuji do dalekých i blízkých míst jako do pohádky, ale za nějaký čas se vždy rád vracím domů zpátky. Vydávám se hledat zajímavá místa tam i sem, nebloudím, stačí jít rovnou za nosem.