Čtyři tisíce metrů čtverečných „vrcholné“ politiky aneb koho si letos zvolí Češi do té kouzelné budovy ve Sněmovní ulici?
Když pánům politikům (i dámám) něco jde, tak to dělají s chutí. O tom nás v těchto dnech přesvědčují více než je zdrávo. Opojeni politickou budoucností konají patrně po vzoru Švejka věci, které se dělat nesmějí, ale mohou. Častěji však bohužel i takové, které se nesmějí, ani nemohou. Ale o tom samozřejmě nehovoří. Místo toho se dozvídáme, že jeden z politiků „ojebává“ český stát, druhý zase veřejně krade, když zajistil prodej státního majetku kamarádovi, třetí lže, jak tiskne, čtvrtý se schází s přáteli známého kmotra a podobně. Bylo by to úsměvné, jak na sebe „kluci“ mediálně útočí, kdyby se nejednalo o naše vrcholné politiky. Možná by někdo mohl říct, že hloupost nic nestojí, ale nějak často se při praní špinavého prádla utrácejí peníze daňových poplatníků.
Termín parlamentních voleb je vyhlášen. Kdo se bude smát naposledy, zatím nevíme. Jisté je, že většině lidí bude půl roku neveselo. Nastává totiž období, kdy politici začnou hrát o své zvolení a budou se předhánět ve slibech. Slibem přeci nikoho neurazí. Často uslyšíme tvrzení, že když je lidé nezvolí, nepodaří se jim efektivně rozjet ekonomiku, kterou předtím několik let efektivně utlumovali a nepřijmou neodkladné věci, které předtím celé roky odkládali. Nahlas si budou před voliči stěžovat na špatné a obtěžující zákony, přičemž se nějak pozapomenou zmínit, že se v minulosti podíleli na jejich vymýšlení a schvalování.
Z voleb by měli vzejít ti nejschopnější, tj. malé množství lidí, které by se co nejlépe staralo o zbývající velké množství občanů. Alespoň tak se to praví ve většině předvolebních slibů. Realita se však následně „malinko“ liší. Ti, kdo zatím vykonávali tuto pomoc, spotřebovali většinu z vybraných prostředků pro vlastní účel a na potřebné nezbylo.
A tak se logicky objevuje nechuť občanů jít k volbám nebo jejich zájem o nově vzniklá uskupení a osobnosti. V tom druhém případě se v očích ostřílených politiků velkých stran objevuje děs a hrůza. A hned přicházejí s argumenty, že nové strany a noví lidé usilující ve volbách o hlasy nemají patřičné zázemí a zkušenosti. Mají patrně na mysli, že politik bez zkušenosti nahrabat si do vlastní kapsy dostatečné množství peněz v co nejkratším čase do politiky nepatří. Poslanci jsou jenom dočasně, ale občany po zbytek života.
Billboardy s nic neříkajícími hesly, letáky s programy politických stran, předvolební sliby v rozhlase i televizi, přehršle líbivých novinek a povolební rozdávání peněz. Letos navíc některé strany okoření svoji kampaň systémem Antibabiš. Zda to přitáhne voliče k urnám, pochybuji. Podle průzkumů sice vzrostl v poslední době počet občanů nespokojených s fungováním demokracie v Česku, ale lidé jsou spíše politikou znechuceni a k volbám nepůjdou. Často totiž tvrdí, že si nemohou vybrat z nabízených jmen kandidátů a politických stran. Možná by bylo zajímavé, kdyby kandidoval za nějakou stranu superpočítač. Odborníci, kteří umí sestrojit takový výkonný stroj, totiž slibují, že již brzy by měl být schopen porozumět tomu, co po něm lidé chtějí. Což se českým politiků zatím vůbec nedaří.
