Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

U kanónu stál a ládo ládoval, aneb jak dopadl kanonýr Jabůrek tenkrát v šestašedesátém

3. 07. 2017 18:48:41
Léto roku 1866 přineslo do střední Evropy především krvavý konflikt, který se nazývá Prusko-rakouská válka, Německá válka či Sedmitýdenní válka. Důležitější než název je skutečnost, že se téměř sto tisíc mužů nevrátilo domů.

V polovině 19. století se nacházela na území budoucího Německa desítka malých či větších států. Sjednotit se je chystalo jak rakouské císařství, tak mladá velmoc Prusko. Na přesném začátku ozbrojeného střetnutí se odborníci neshodnou, ale nejčastěji se uvádí 14. červen. Válka skončila vítězstvím Pruska, následovalo vyjednávání v Mikulově a podpis mírové smlouvy 23. srpna 1866 v Praze známé jako „Pražský mír“. Co bylo mezi těmito dvěma dny, by bylo na dlouhé a smutné povídání.

Určitě je zajímavé, že se nejednalo o válku dobyvačnou, jelikož po jejím skončení zůstalo území poraženého Rakouska ze strany Pruska nedotčené. V konfliktu šlo o upevnění pozic v regionu, kde původně mělo největší moc Rakousko, ale po válce ho vystřídalo Prusko, které tím posílilo a chystalo se na vytvoření Pruského císařství a později jednotného státu Němců. V Rakousku se naopak oslabila centralizovaná moc a následně došlo k rozdělení země na dva politické útvary (byť s jedním panovníkem), na Rakousko a Uhersko.

Jako každá velká válka, také tato má nějaká svá nej. Například šlo o poslední válečný konflikt, kde významnou roli sehrála jízda na koních, jelikož bitvy ve 20. století již mezi polní bitvy počítat nelze. Také se jednalo o první válku, ve které se angažoval Červený kříž.

Bojů se uskutečnilo během té krátké doby více, ale rozhodující byla krvavá bitva u Chlumu, která se odehrála před 151 lety, 3. července 1866 nedaleko Hradce Králové. Jednalo se o druhou největší polní bitvu 19. století a co do počtu bojujících vojáků (450.000 mužů) šlo o největší a patrně i nejkrvavější bitvu svedenou na našem současném území.

Boje vypukly před osmou hodinou ranní a síly byly na začátku vyrovnané. Obě strany nasadily do bojů svoje trumfy, Rakušané obávané dělostřelectvo a Prusové nový typ pušek. Po celodenním válečném zápolení opustila nakonec bojiště jako poražená rakousko-saská armáda. Nepomohl ani vojenský um a snaha schopného rakouského vojevůdce Ludwiga von Benedek, který po zhodnocení kritické situace na bojišti vydal krátce po 16. hodině rozkaz k ústupu.

Na obou stranách se střílelo z 1.500 děl a otřesy zněly i ve vzdálenosti až 30 kilometrů. Kule tenkrát létaly prudce z kanonů, vždyť u jednoho stál a pořád statečně ládoval kanonýr Jabůrek.

*

Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce
z kanonů a flintiček, do ubohých lidiček.

Refrén (za každou slokou)
[: a u kanonu stál a pořád ládoval
a u kanonu stál a furt jen ládoval :]

Kmáni, šarže, oficíři, kobyly i kanonýři,
po zemi se válejí, rány je moc pálejí.

Vzdor hroznému dešti kulek, feuerwerker Franz Jabůrek,
s luntem u kanonu stál a pánvičku pucoval.

Vytřel ho po každé ráně a už zase házel na ně
dvoucentové kuličky, na ubohé Prajzíčky.

Po každém vždy vypálení, slyšet bylo nadávání,
Jabůrku ty raubíři, hele, jak na nás míří.

Když to slyšel pan jenerál, vína připíti mu hned dal,
řka: můj milý Jabůrku, zde máš moji čutorku.

Jabůrek nelíz ni kapky, řka: nedělaj si oušlapky
ze mne pane jenerál a nechaj mne střílet dál.

A už střílel jako blázen, Prajzi měli horkou lázeň,
celej rozbil regiment, Jabůrek, ten saprment.

V tom ho zahlíd Kronprinc Fridrich, herje den Kerl erschiess ich,
a už hází potvůrka rachejtle na Jabůrka.

A hned prajští kanoniři na Jabůrka všichni míří,
každý ho chce trefiti, princovi se zavděčiti.

První kartáč můj ty smutku, vjel mu hubou do žaludku,
on však honem ho vyndal a už zase střílel dál.

Praskla puma velmi prudce, utrhla mu obě ruce,
on rychle boty sundal a nohama ládoval.

V tom jeden prajský frajvilik, šrapnelem mu hlavu ufik,
ač už na to neviděl, na Prajzy předce střílel.

Jabůrkovi letí hlava, zrovna kolem jenerála
a křičí já melduju, salutovat nemohu.

Když však pum a kulek více, trefilo ho do munice,
tu se teprv toho lek a s kanonem pryč utek.

A že zachránil ten kanon, do šlechtickýho stavu on
povýšen za ten skutek, Edler von die Jabůrek.

Dej mu Pán Bůh věčnou slávu, „von“ má, ale žádnou hlavu,
nedělá si z toho nic, bezhlavých „von“ je prý víc.

*

Píseň s názvem „Udatný rek kanonýr Jabůrek“ je vlastně příběh fiktivního dělostřelce rakouské armády, France Jabůrka, který nepřestal střílet, dokud nezničil celý pruský pluk. Nevzdal se ani, když přišel o ruce a hlavu. Tato nejznámější česká satirická kramářská píseň neznámého autora zesměšňuje válku a dobovou vojenskou propagandu, která vyzdvihovala hrdinství a loajalitu vojáků.

Do smíchu ani do zpěvu ale tenkrát asi nikomu nebylo. Za vlast a za panovníka padlo toho dne nebo bylo raněno, zajato či se pohřešovalo téměř šedesát tisíc mužů a deset tisíc koní na obou válčících stranách. S pohřbíváním mrtvých do hromadných hrobů začala pruská armáda hned po bitvě a trvalo to až do 20. července. Pomáhalo jí s tím civilní obyvatelstvo z okolních vesnic. Ne všem padlým v této válce se dostalo důstojného posledního odpočinku. Obyčejní vojáci byli ukládáni do hrobu v počtu i čtyřiceti. Pouze někteří důstojníci byli pohřbíváni samostatně.

Na podzimu roku 1866 se započalo s budováním pomníkům či jednodušších křížů a prostor bojiště nabýval své charakteristické podoby. Dneska se v blízkém či vzdálenějším okolí místa bitvy nachází více než čtyři stovky pomníků. Kromě toho se zde nachází Památník bitvy a rozhledna.

Rakousko se z této zdrcující porážky nevzpamatovalo prakticky až do svého rozpadu. Prohraná bitva u Hradce Králové (u Sadové) nebyla pouze poslední bitvou Prusko-rakouské války, ale také výrazně podlomila morální sílu rakouské armády. Její výsledek ovlivnil situaci v Evropě a možná i předznamenal další, podstatně strašlivější konflikt, první světovou válku.

Autor: Pavel Liprt | pondělí 3.7.2017 18:48 | karma článku: 29.61 | přečteno: 943x

Další články blogera

Pavel Liprt

Kroměřížský sněm v hanáckých Athénách a 22. listopad 1848

Četl jsem, že poslanci říšského sněmu vnímali svou práce jako čestnou a vznešenou službu ve jménu voličů. Většinou mluvili i argumentovali bez písemných podkladů a mělo to „hlavu a patu“.

22.11.2017 v 12:35 | Karma článku: 12.37 | Přečteno: 276 | Diskuse

Pavel Liprt

Sexuální harašení aneb konec mužů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku

Bůh stvořit ženu. Její kouzlo ukryl do něžného ženství a k tomu přidal půvab, moudrost i důvtip. Eva neváhala a přiměla Adama, aby snědl ovoce ze stromu poznání, společně spáchali hřích a odešli z ráje, aby se vzájemně doplňovali.

15.11.2017 v 10:14 | Karma článku: 30.02 | Přečteno: 1412 | Diskuse

Pavel Liprt

Třebíč – město křesťanské, židovské, Nezvalovo i cechu soukenického

Třebíč, malebné město rozložené na obou březích řeky Jihlavy, vypráví návštěvníkům příběhy dvou různých náboženství, odlišných kultur a zcela jiných světů.

12.11.2017 v 14:41 | Karma článku: 23.38 | Přečteno: 724 | Diskuse

Pavel Liprt

Když v říjnu obloha září, aneb jak mi Německo leželo u nohou (kromě jeřábníka)

Výročí se mají slavit a tak jsme v polovině října využili pěkného počasí a vydali se po dvaceti letech na Zugspitze, nejvyšší horu Německa.

29.10.2017 v 16:29 | Karma článku: 21.78 | Přečteno: 713 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Turner

Islám, politická korektnost a odvaha říkat pravdu

Aktuálně jsou nejhoršími nálepkami pro vyjádření publicistů příklon k multikulturalismu a k politické korektnosti,neboť dnešním trendem, který konzumenti žádají, je „hledání pravdy“, pokud se ta týká toho, co za pravdu považujeme.

23.11.2017 v 10:25 | Karma článku: 10.72 | Přečteno: 574 | Diskuse

Jakub Kouřil

Anatomie Slasti

Vesmír je zrcadlem lidské touhy po nekonečné slasti a blaženosti. Říká se, že nejvyšší rozkoše lze dosáhnout ne skrze tělo, nebo mysl, ale čistě jen skrze své Já.

23.11.2017 v 10:00 | Karma článku: 4.01 | Přečteno: 84 | Diskuse

Jiří Zapletal

Máš problém? Dotace to vyřeší

Trápí vás znečištěné ovzduší? Obáváte se imigrantů? Nemáte práci? Dostáváte vysoké účty za elektřinu? Není problém. Existuje všemocný lék. Jmenuje se dotace.

23.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 320 | Diskuse

Martina Franzová

Jak jsem potkala ruského agenta

Ve své bezmezné naivitě a nadšení z návštěvy překrásného Sankt. Petěrburgu jsem ve slabé chvilce pozvala jednoho z jeho obyvatel na návštěvu k nám do Prahy. Šest dnů jsem si hřála hada na prsou a teď abych podávala BIS hlášení...

23.11.2017 v 7:12 | Karma článku: 25.53 | Přečteno: 663 | Diskuse

Pavel Ďuran

Jana Nečasová (Nagyová) je vinna!

Soud pro Prahu 1 včera opět (tentokrát jinou soudkyní) rozhodl: Jana Nečasová (dříve Nagyová) je vinna. Dostala dva roky s tříletou podmínkou. To za zneužití vojenského zpravodajství. A – samozřejmě – verdikt není pravomocný.

23.11.2017 v 6:27 | Karma článku: 31.37 | Přečteno: 1103 | Diskuse
Počet článků 180 Celková karma 24.24 Průměrná čtenost 1293

Životní motto: Cestuji do dalekých i blízkých míst jako do pohádky, ale za nějaký čas se vždy rád vracím domů zpátky. Vydávám se hledat zajímavá místa tam i sem, nebloudím, stačí jít rovnou za nosem.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.