Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

16. srpen, den jediné a naštěstí vítězné námořní bitvy, kterou naši vojáci svedli

16. 08. 2017 16:36:15
Když jsem minulý rok navštívil zajímavou výstavu o Legiovlaku, pojízdné replice legionářského vlaku, zaslechl jsem tam o jedné zajímavé námořní bitvě. A byly u toho opět Československé legie.

Moře sice nemáme, ale námořní dějiny ano. Dalo by se říct, že vše začalo v rakousko-uherském válečném loďstvu, kde sloužili i vojáci z Čech, Moravy a Slezska. Pak ale přišel rok 1914 a začala první světová válka, kterou v roce 1917 vystřídala v Rusku válka občanská. Car byl přinucen k abdikaci, k moci se dostala Prozatímní vláda, kterou v listopadu svrhla slavná říjnová revoluce.

Jednotky Československého armádního sboru v Rusku se původně chystaly na cestu po transsibiřské magistrále do Vladivostoku, ale nakonec bylo rozhodnuto o jejich zapojení do bojů ruského národa proti sovětskému režimu a za návrat k demokracii. Na rozdíl od pomalu se tvořící ruské armády byl Československý armádní sbor zkušeným vojenským tělesem.

Ale bolševické jednotky jim to nehodlaly rozhodně ulehčit. Jedním z míst tuhých bojů bylo také nejstarší a nejhlubší jezero na světě. O Bajkalském jezeru hovoří v Rusku jako o moři. Proto jsem použil v názvu článku pojem námořní bitva. Válčit na Sibiři muselo být samo o sobě velmi těžké. A bojovat na lodi to byla určitě věc vskutku zajímavá. Kdo z legionářů přišel s nápadem, že vpadnou na jihovýchodním břehu Bajkalu protivníkovi do týlu, se asi neví. Ale 16. srpna 1918 se již plavili na třech ozbrojených parnících, Burjat, Feodosia a Sibirjak. To samozřejmě nemohlo uniknout bolševikům, kteří vlastnili také lodě. Boj nakonec dopadl ve prospěch našich legionářů, kteří potopili jeden parník a další plavidla s posádkou bolševiků zahnali na útěk. Bajkal patřil našim legionářům a cesta po transsibiřské magistrále byla opět o kousek snazší.

Z hlediska bojů, které se tenkrát odehrávaly, se jednalo o pouhou drobnou epizodu. Možná také někdo řekne, že nemůže být řeč o skutečném válečném námořnictvu, ale těžko lze popřít to, že se živelně, ale perfektně zformovala naše námořní jednotka. Sice byla neoficiální a provizorní, ale bojovala pod vlastní vlajkou, za ideály nově vznikajícího státu a zvítězila. Tenkrát našim legionářům asi do smíchu moc nebylo, ale dnes se může někdo pousmát nad stoprocentní úspěšnou bilancí našeho válečného námořnictva. Který stát se může pochlubit tím, že vyhrál všechny bitvy, které na moři svedl. Na počtu přeci nezáleží.

*

Odkaz na můj článek a výstavu o Legiovlaku, kterou je stále možno navštívit: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=523145

*

Když už je řeč o Rusku, tak nedávno jsem se o něm zmínil v tomto článku: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=565433

*

O tom, jak to asi bylo s Aljaškou, jsem kdysi také něco napsal: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=480790

Autor: Pavel Liprt | středa 16.8.2017 16:36 | karma článku: 32.85 | přečteno: 1090x

Další články blogera

Pavel Liprt

Kroměřížský sněm v hanáckých Athénách a 22. listopad 1848

Četl jsem, že poslanci říšského sněmu vnímali svou práce jako čestnou a vznešenou službu ve jménu voličů. Většinou mluvili i argumentovali bez písemných podkladů a mělo to „hlavu a patu“.

22.11.2017 v 12:35 | Karma článku: 12.37 | Přečteno: 276 | Diskuse

Pavel Liprt

Sexuální harašení aneb konec mužů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku

Bůh stvořit ženu. Její kouzlo ukryl do něžného ženství a k tomu přidal půvab, moudrost i důvtip. Eva neváhala a přiměla Adama, aby snědl ovoce ze stromu poznání, společně spáchali hřích a odešli z ráje, aby se vzájemně doplňovali.

15.11.2017 v 10:14 | Karma článku: 30.02 | Přečteno: 1412 | Diskuse

Pavel Liprt

Třebíč – město křesťanské, židovské, Nezvalovo i cechu soukenického

Třebíč, malebné město rozložené na obou březích řeky Jihlavy, vypráví návštěvníkům příběhy dvou různých náboženství, odlišných kultur a zcela jiných světů.

12.11.2017 v 14:41 | Karma článku: 23.38 | Přečteno: 724 | Diskuse

Pavel Liprt

Když v říjnu obloha září, aneb jak mi Německo leželo u nohou (kromě jeřábníka)

Výročí se mají slavit a tak jsme v polovině října využili pěkného počasí a vydali se po dvaceti letech na Zugspitze, nejvyšší horu Německa.

29.10.2017 v 16:29 | Karma článku: 21.78 | Přečteno: 713 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Turner

Islám, politická korektnost a odvaha říkat pravdu

Aktuálně jsou nejhoršími nálepkami pro vyjádření publicistů příklon k multikulturalismu a k politické korektnosti,neboť dnešním trendem, který konzumenti žádají, je „hledání pravdy“, pokud se ta týká toho, co za pravdu považujeme.

23.11.2017 v 10:25 | Karma článku: 10.72 | Přečteno: 582 | Diskuse

Jakub Kouřil

Anatomie Slasti

Vesmír je zrcadlem lidské touhy po nekonečné slasti a blaženosti. Říká se, že nejvyšší rozkoše lze dosáhnout ne skrze tělo, nebo mysl, ale čistě jen skrze své Já.

23.11.2017 v 10:00 | Karma článku: 4.01 | Přečteno: 84 | Diskuse

Jiří Zapletal

Máš problém? Dotace to vyřeší

Trápí vás znečištěné ovzduší? Obáváte se imigrantů? Nemáte práci? Dostáváte vysoké účty za elektřinu? Není problém. Existuje všemocný lék. Jmenuje se dotace.

23.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 14.96 | Přečteno: 320 | Diskuse

Martina Franzová

Jak jsem potkala ruského agenta

Ve své bezmezné naivitě a nadšení z návštěvy překrásného Sankt. Petěrburgu jsem ve slabé chvilce pozvala jednoho z jeho obyvatel na návštěvu k nám do Prahy. Šest dnů jsem si hřála hada na prsou a teď abych podávala BIS hlášení...

23.11.2017 v 7:12 | Karma článku: 25.53 | Přečteno: 672 | Diskuse

Pavel Ďuran

Jana Nečasová (Nagyová) je vinna!

Soud pro Prahu 1 včera opět (tentokrát jinou soudkyní) rozhodl: Jana Nečasová (dříve Nagyová) je vinna. Dostala dva roky s tříletou podmínkou. To za zneužití vojenského zpravodajství. A – samozřejmě – verdikt není pravomocný.

23.11.2017 v 6:27 | Karma článku: 31.44 | Přečteno: 1109 | Diskuse
Počet článků 180 Celková karma 24.24 Průměrná čtenost 1293

Životní motto: Cestuji do dalekých i blízkých míst jako do pohádky, ale za nějaký čas se vždy rád vracím domů zpátky. Vydávám se hledat zajímavá místa tam i sem, nebloudím, stačí jít rovnou za nosem.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.