Středa 27. května 2020, svátek má Valdemar
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 27. května 2020 Valdemar

A tanečnice z Lúčnice byste nechtěli? (řeka Berounka a Max)

7. 09. 2018 8:47:13
„Chlapy neblázněte, dneska jste již druzí, kdo se zajímá o Lučnici. To je nějaký vtip nebo skrytá kamera?“ ptá se obsluha ve stánku s občerstvením.

Ani jedno, ani druhé. Vytahuji vodáckou kilometráž řeky Berounky a ukazuji na říční kilometr 51,7. Nápis zní jasně „Lučnice“. Chci si vše potvrdit na mapě, ale zde se opravdu nic takového nenachází. Přemýšlím, zda vydavatel kilometráže úmyslně své dílo zkreslil, aby dokázal konkurenci, která to od něho bezhlavě opíše, porušení autorských práv. Patrně po zralé úvaze vybral název, který by neměl zmást, ale vypadá to, že se mu podařil pravý opak. Anebo jenom udělal obyčejnou chybu, což dělají i vydavatelé map. A jako naschvál se tato objeví vždy tam, kudy kráčím právě já.

Na Berounce toho ostatně chybí trochu víc než jenom Lučnice. Třeba také voda, což je dost podstatná věc, když se člověk rozhodne pro její splouvání. Na internetu se uvádí, že Berounka moc rychle neteče, je široká a hladinu má vysoko po celý rok. První dva údaje souhlasí, třetí v případě letošního sucha lehce pokulhává za realitou. Vše by nám měla vynahradit krásná příroda, ale pohled na zabarvené okolní lesy člověka rozesmutní v okamžiku, když si uvědomí, že stromy usychají již začátkem srpna.

Slivovice pro Neptuna, první ponoření pádla do vody a vyplouváme. Putování v kánoi Vydra po řece Berounce začínáme netradičně večer v sedm hodin na kilometru 81,6 v obci Zvíkovec u silničního mostu. Prohlížíme si kouzelnou krajinu Křivoklátska a jako bystrým pozorovatelům nám nemůže uniknout na levé straně nacházející se přítok říčky Javornice a rekreační středisko hned za ním. Někdo by mohl říct, že jsme ujeli teprve 300 metrů, ale žízeň je vzhledem k vedru, které panuje, veliká.

O jeden kilometr dále se nám rozplývají krásné sny o tom, jak si budeme plout na vlnách Berounky. Při pohledu na první jez (Kočkův mlýn – 80,6 km) je nám jasné, jak to asi bude na této řece vypadat se stavem vody. Již nějaký ten pátek nepršelo a přítoky jako například Zbirožský potok, který se po dalších čtyřech kilometrech vlévá zprava, situaci moc nenapravují. V kilometráži jsou občas nakresleny peřeje, ale toto slovo lze při letošním suchu vypustit z vodáckého slovníku.

Blíží se večer a naštěstí také železný most pod obcí Skryje (75,6 km), kde jsme se rozhodli přenocovat v kempu s vodáckým názvem Ahoj. Večer se nám ve tmě nedaří najít pramen s pitnou vodou, pilulky na utišení žízně tady také neprodávají, tak jdeme na pivo.

Na nočním nebi září hvězdy rozeseté jako zlatavý prach, když uleháme do spacáku. Vesmírné divadlo v hlavní roli s Perseidy právě začíná. Jaké má člověk přání, když vidí padající hvězdu, to se neříká, ale že bude letošní plavba po Berounce krásná, to je nám jasné. Jsme rozhodnuti si to užít.

Úděl skřivana vedle sovy není jednoduchý. Co si počít ráno vedle spáče? Jdu si prohlédnout probouzející se vesnici Skryje, jejíž dominantou je kostel svatého Archanděla Michaela nacházející se v samotném středu obce.

Po návratu do tábořiště a probuzení kolegy zjišťujeme, že nám dnes kupodivu nebudou servírovat krásné dámy snídani o pěti chodech rovnou do spacáku. Vyplouváme tedy již v osm hodin.

Přírodní divadlo nám nabízí záhy pohled na Týřovické skály, kopec Vosník či dominantu středověkého hradu Týřova a tak bychom skoro přehlédli malou ceduli, která velí zastavit. Bohužel kultovní hospoda U Rozvědčíka (68,7 km) má otevírací dobu jinou, než bychom my potřebovali. Dnes až od jedenácti hodin. A tak pokračujeme další kilometr k neméně slavnému místu. Služeb Branovského přívozu sice nevyužíváme, ale jdeme si prohlédnout zajímavou expozici v Muzeu Oty Pavla. Před odplutím slyšíme cinkání na druhém břehu a posléze vidíme siluetu převozníka, který se chystá odpichovat v pramici po vzoru Karla Proška.

Malebným krajem, jehož krásy popsal Ota Pavel ve své knize „Smrt krásných srnců“ připlouváme k Nezabudickému mlýnu. Čeká nás další jez, kterých je na Berounce požehnaně. A bohužel skoro u každého splavu jsou náhony, které řece berou příliš hodně vody. Před jezem je olej a pod ním drhne loď o dno. Proto jsem dal řece pracovní přezdívku „Spojené oleje Berounské“.

Nedostatek vody nám při dnešním ránu vynahradila ochota provozovatele kempu Bránov. Dnes ve svém občerstvení plánoval zavírací den, ale kvůli nám udělal výjimku a my posnídali kávu, buchty a takovou tu dobrotu s pěnou.

A to už se pomalu blížíme na šedesátý čtvrtý kilometr, kde jsme se rozhodli prozkoumat slavný kemp Višňová. A bohužel zjišťujeme, že alespoň zde by mohlo platit pravidlo: „Čím věhlasnější kemp, tím nepříjemnější obsluha v bufetu“.

Naštěstí o kousek dál je rozumná restaurace „U Přívozu“, kde jsme se rozhodli učinit delší přestávku. Výborná polévka a báječné pivo, kombinace, která vodáka nikdy nezklame.

„Pane, dnes to tedy ale teče!“

„A kterým směrem, jestli se mohu zeptat?“

Takové a podobné otázky si občas klademe, jelikož oleje střídají stojaté vody a nějakou tu peřejku aby člověk lupou hledal. Letošní parné léto udělalo se stavem vody na Berounce své. Většinou stromy okolo řeky představují určitou nehybnost, zatímco proud vody v řece znamená naopak jistý pohyb. U letošní Berounky to však neplatí.

V nedalekých Roztokách nás vítá další nesjízdný jez. A především hodně lidí okolo. Možná i proto vynecháváme návštěvu nedalekého hradu Křivoklát. Ale místní pohostinství je samozřejmě nutné prozkoumat.

Dalo by se říct, že se jedná o přímou úměru. Jak přibývají mraky na obloze, tak se vynořují otázky, kde strávíme následující noc, která se bude patrně kamarádit s deštěm. A tak vítáme další zajímavou zastávku na kilometru 54,2. Jedná se o kemp s občerstvením, kde se vyptávám na již zmíněnou Lučnici. Když ona ale v té kilometráži opravdu je.

Po dobrém pivečku a přesných informacích pokračujeme. Blížící se večer říká, že bychom měli opravdu začít hledat nějaký vhodný nocleh. Místo toho jsme však velmi rychle našli další pohostinství. Zkušený vodák přeci nemůže minout tak významné místo, kterým je obec Zbečno.

Nedaleký jez u Valentova mlýna znamená opět přenášení. A také nasednutí do lodě, jelikož tábořiště těsně za ním se nám moc nezamlouvá. Je tam sucho. A celodenní pádlování si zaslouží přeci odměnu. Pokračujeme tedy až na kilometr čtyřicátý třetí, kde parkujeme u přírodního rekreačního areálu.

Skoro za tmy odcházíme na prohlídku obce Nižbor. Místní zámek je již zavřený, noc zatáhla oponu nad obcí i celým krajem a tak jsme skončili překvapivě v restauraci. Zdejší obsluha v nás rozpoznala zkušené vodáky a tak nám k pivu nabídla utopence.

Ráno nás probudil příjemný vzduch, jelikož v noci trochu sprchlo. My jsme však večer vyhledali nocleh pod přístřeškem, tudíž balíme suché věci a jdeme na kávičku do občerstvení u benzínové stanice. Možná to nezní moc romanticky, ale mají tady hezké venkovní posezení a v Nižboru jinde tak brzy otevřeno není.

Na východě svítá a klidná hladina Berounky se probouzí velmi pomalu. My jsme však násilně probuzeni, jen co jsme sedli do lodi. Připlouváme totiž k dalšímu nesjízdnému jezu. Přenášíme keňu a přemýšlíme, kde a co dnes posnídáme. Ústřice či krevety, když jsme u vody? Nakonec pádlujeme ještě osm kilometrů a zastavujeme v kempu na okraji Berouna (km 35,1). Uvažujeme o úpravě naší vizáže před návštěvou významného města, ale nakonec zjišťujeme, že by to bylo hodně složité. A tak jdeme rovnou za nosem na náměstí, kde se nachází úžasná jídelna. Je deset hodin a tak přicházejí kromě nás na svačinu první dělníci. Je nám jasné, že jsme zvolili dobré místo. Dáváme si na stojáka držkovou polévku a gulášek. Báječné věci za příjemné peníze. A když už jsme se rozhodli pro tu zdravou výživu, tak ještě na cestu kupujeme škvarky.

Ale není důvod spěchat. Zdejší náměstí je tak krásné, že usedáme do jeho rohu a z restaurační zahrádky se ještě chvíli rozhlížíme, jak dopolední Beroun žije.

Po návratu do kempu zvažujeme, kudy dál. Před Berounem jsme totiž přepádlovali patrně nejdelší volej, který se na řece nachází. A pohledem z mostu jsme zjistili, že za jezem voda naopak chybí. A to tak, že hodně. Vypadá to až na kilometrovou mělčinu.

Přeplouváme tedy řeku podél jezu na druhou stranu a vydáváme se na plavbu městským mlýnským kanálem. Při větším stavu vody to může být zajímavé, jelikož zdi svírají vodu, proud bude rychlý a určitě se objevují nějaké peřeje. Dnes však nikoliv. Jedno místo musíme přenést a stěží proplováme do hlavního koryta. Ale určitě se jednalo o lepší variantu než přetahování přes mělčinu pod jezem.

Za Berounem nám dělají společnost cyklisté, jelikož vlevo vede cyklostezka. Alespoň někdo, když jsme zatím nepotkali žádnou loď. Vplouváme do Chráněné krajinné oblasti Český kras a okolo nás se otevírají výhledy na zajímavé vápencové skály. Některé zalesněné stráně vypadají jako koberec, do kterého byly bohužel velice smutně vetkány všechny možné barvy již o prázdninách a ne až na podzim, jak by to mělo být správně.

A nejenom zajímavá příroda, ale také historie nás vítá. Míjíme totiž Tetín, kam by se dal udělat hezký výlet. Jednalo by se ale o delší přestávku stejně jako v případě toulek okolo krasových útvarů v okolí, které zvažujeme při vystoupení z lodi v Srbsku (29,5 km). Nejenom časové možnosti, ale i vedro, které panuje, rozhodují o návštěvě místní restaurace.

Tohle je naše zátoka, shodujeme se, když jsme k našemu údivu zjistili, že hloubka řeky činí více než jeden metr. Je stále teplo a nám se jeví jako vhodné pohroužit se do vod Berounských. Koupání v řece nemá nikdy chybu.

Berounka skoro na každém kilometru má co nabídnout ze svých kouzel. To si opět uvědomujeme, když se blížíme ke Karlštejnu. Také zde kotvíme u kempu (26,1 km) a rozmýšlíme, co dál. Nabízí se výlet ke známému hradu i do okolí, ale my jsme si na vodní putování vyčlenili pouze necelé tři dny a tudíž i tuto významnou památku tentokrát vynecháváme.

Hlásná Třebáň je krásná, jak zpívá Ivan Mládek, který proto ke svý Máně do Třebáně často jezdit hledí. Tady se prostě nedá nezastavit. Nás zaujalo jedno venkovní posezení, kde se nám u sklenice lahodného moku s každým jeho douškem vpíjí Berounka hluboko do těla a je nám jasné, že v nás zanechá hlubokou stopu. Začínáme však také probírat běžné pozemské starosti či radosti jako je možnost pro další nocleh nebo vrácení lodi. Neboť právě odbila pátá.

Na kilometru 21,6 s námi lehce zalaškoval jez, který má v kilometráži dva vykřičníky, ale my jsme ho vyhodnotili jako sjízdný. Háček to má vždy složitější nebo zábavnější ohledně sprchování vlnkami. Jsem komplet mokrý. Uvidíme, zda mi ještě do večera uschnou věci. V nedalekém tábořišti u jezu se nám to moc nezamlouvá, tak sedáme ještě do lodi a jako cílovou stanici dnešní plavby nakonec volíme městečko Řevnice (19,5 km), kde parkujeme před osmou hodinou.

Středeční ráno je mírně smutné, jelikož víme, že se blíží konec naší plavby. Do cíle letošního Berounkování, do Dobřichovic (15,9 km), nám chybí jenom tři a půl kilometru. V devět hodin vracíme v kempu keňu i další zapůjčené věci a jdeme na prohlídku městečka Dobřichovice. Na mostě přes Berounku se s ní loučíme a já odhazuji svůj širák v dál.

Je krásné dopoledne a naše kroky míří do cukrárny U veselé rakvičky. Je přeci známo, že nejlepší sport je káva a dort. Nějakou dobrotu si zasloužíme. Náročné to bylo. Zmožené tělo vodákovo se bude ještě dlouho z toho dostávat. Ale jako vždy převažuje radost a pohoda z dalšího vodního putování, které nás zase na chvíli dokonale nabilo novou energií. Celkem jsme odpádlovali za ty dva a kousek dne 65,7 kilometru, což je myslím velice solidní výkon na tom Berounském oleji.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Poznámka pod čarou: Veškerá ty piva na fotografiích vznikla digitální úpravou, jelikož je mi jasné, že alkohol na loď nepatří.

Autor: Pavel Liprt | pátek 7.9.2018 8:47 | karma článku: 25.11 | přečteno: 1064x

Další články blogera

Pavel Liprt

Jak nám na Vltavě na prvního máje teklo nejenom do bot (1989 – 2020)

„Rezervace na splouvání horního toku Vltavy je spuštěna? Výborně,“ zvolám radostně. Ale nadšení mě přejde, když se v telefonu od zástupce NP Šumava dozvídám, že rezervovat můžeme opravdu již dnes, ale plavit se až od 1. června.

23.5.2020 v 17:33 | Karma článku: 16.19 | Přečteno: 590 | Diskuse

Pavel Liprt

Záhada v Českém Krumlově

Když jsem byl tuto sobotu v Českém Krumlově a procházel se po ulici zvané Latrán, samozřejmě jsem se před tím obchodem zastavil. Bylo mi sice jasné, že asi bude zavřeno, ale co kdyby. Člověku to nedá.

7.5.2020 v 17:17 | Karma článku: 20.43 | Přečteno: 1326 | Diskuse

Pavel Liprt

Spokojené manželství, to už je také skoro jako div světa

Dvacet osm let spolu. Někdo by mohl říct, že to je dlouho, ale já vím, že do zlaté svatby nás čeká ještě dlouhá (snad ne moc náročná) pouť perlová, korálová, rubínová a safírová.

18.4.2020 v 17:48 | Karma článku: 18.04 | Přečteno: 912 | Diskuse

Pavel Liprt

Bešeňová, Medokýš, dobří lidé a krásná příroda

Kdysi neznámá vesnička Bešeňová ležící v srdci liptovského kraje je dnes v prospektech cestovních kanceláří. Změnila se k nepoznání. Ale dobří lidé zůstali stejně jako kouzelná příroda v okolí. A samozřejmě melodická slovenština.

12.4.2020 v 14:23 | Karma článku: 21.48 | Přečteno: 783 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Z Yangonu do Porta

Čeká mě poslední den v Myanmaru a následně přesun s dvěma přestupy zpět do Evropy. Moje cesta kolem světa se pomalu, ale jistě chýlí ke konci...

25.5.2020 v 20:26 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 225 | Diskuse

Jarka Jendrisková

IZRAEL 2014 - vzpomínka čtvrtá

Bezbožníci u Božího hrobu. " Pro ty, kteří se narodili do ateismu, je to víra jako každá jiná. " (Gabriel Laub)

25.5.2020 v 20:23 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 115 | Diskuse

Jarka Jendrisková

IZRAEL 2014 - vzpomínka třetí

Nejprve jen barvy. Růžová, zlatá, bílá. Jsou všude, všude kolem nás, existují samy o sobě, nemají tvar ani rozměr. Stojíme na Hoře Olivetské, sama tomu nevěřím.

25.5.2020 v 11:15 | Karma článku: 10.27 | Přečteno: 214 | Diskuse

Hana Van Soest Jarocka

Australské vyučování: "Párky prskají ppp" a jiné

Můj chlapeček začal na konci ledna (to tady začíná nový školní rok) chodit do školy. Nyní se výuka přesouvá domů, podobně jako v Česku, a tak nám doma přibyly všechny jeho sešity a knihy, které normálně zůstávají ve škole.

24.5.2020 v 12:22 | Karma článku: 22.62 | Přečteno: 741 |

Horst Anton Haslbauer

Bojovný pudl - nespokojený s kadeřníkem

Koupili jsme štěně v Sušici, odvezli si ho na chalupu u Staňkova, kde to od té chvíle byl jeho rajon a hlavní stan. Po nějaké době byl pudl zarostlý jako koule. Skončil v dětském bazénku a byl vymydlen dcerou a její maminkou

24.5.2020 v 11:20 | Karma článku: 14.69 | Přečteno: 423 | Diskuse
Počet článků 278 Celková karma 18.87 Průměrná čtenost 1550

Životní motto: Cestuji do dalekých i blízkých míst jako do pohádky, ale za nějaký čas se vždy rád vracím domů zpátky. Vydávám se hledat zajímavá místa tam i sem, nebloudím, stačí jít rovnou za nosem.

Najdete na iDNES.cz