Převedení úředníků do výroby „včera“ a dnes

Před 65 lety, 25. června 1951 schválilo komunistické vedení tzv. akci 77 tisíc, tj. převedení 77 500 úředníků v českých zemích do výroby. Podle neoficiálních údajů skončila tato akce převodem 51 215 úředníků (66 % z naplánovaného

V letošním roce přibylo u nás zhruba 12 tisíc nových státních zaměstnanců. Alespoň takové číslo jsem někde četl. V poslední době upozorňují ekonomičtí odborníci na skutečnost, že české ekonomice hrozí snížení tempa růstu, jelikož nám chybí lidé ve výrobě. Určitě nechci vyzdvihovat nebo vychvalovat věci, které se staly za minulého režimu, ale...?

9:26     Prší. Ani psa by nevyhnal. Taková středa si žádá práci v kanceláři. Ostatně chci se zaregistrovat do programu „Nová zelená úsporám“ jako dodavatel stavebních prací.

9:40     Zapínám internet a otevírám stránky Ministerstva životního prostředí. Je to radost. Přehledně zpracované stránky.

9:55     Začínám vyplňovat formulář „Žádost o zápis do seznamu odborných dodavatelů“. Jde to dobře.

10:15   Ne. Nebo ano? Vidím dobře? Jako přílohu chtějí aktuální výpis z obchodního rejstříku a výpis z rejstříku trestů? Vzpomínám, jak se všude a neustále tvrdí, že jsou úřady propojené. A toto jsou informace, které by pro ministerstvo nemělo být problém zjistit. Maximálně by mohli požadovat můj souhlas.

10:35   Čtu si znovu a znovu podmínky žádosti o zápis. Je to tak. Pro jistotu volám na infolinku a záhy si uvědomuji, že nepřekročitelná rychlosti světla dělá náš vesmír sice bezpečným před mimozemšťany, bohužel ne před úředníky. Člověk na druhé straně drátu mi totiž ochotně, ale neskutečně rychle odpovídá na můj dotaz: „Jestli to tam máme napsané, tak to tak asi bude.“

„Děkuji.“

11:00   Odcházím na poštu. Krátká fronta. Patnáct minut u přepážky. Ochotná paní si ode mne inkasuje 200 Kč.

12:30   Rychle zpátky do kanceláře a k práci. Formulář se sám nevyplní. Pokračuji. Jde to dobře. Nakonec skenuji pořízené doklady včetně Potvrzení o proškolení od výrobce zateplovacího systému, který mám založený v šanonu.

13:45   Tak, hotovo. Několikrát si ještě raději pročítám, co jsem vyplnil, jelikož je u žádosti napsáno, že odeslané údaje nelze měnit.

14:00   Snad je to dobře. Odesílám.

14:05   Šok. Na infarkt to sice není, ale daleko k tomu nemám. Na obrazovce se mi totiž objevilo sdělení, že dotyčnou žádost, kterou jsem právě odeslal, je potřeba vytisknout, dát do obálky, přiložit originály nebo úředně ověřené kopie všech příloh a odeslat poštou na úřad! To snad NE.

14:30   Ale bohužel ano!

15:00   Svítí sluníčko. Jít či nejít opět na poštu, to je to, oč tu běží. Ano, odcházím s úsměvem, nic jiného mi nezbývá. Krátká fronta. Pořizuji kopie všech dokladů, poté je nechávám ověřit. Veškeré dokumenty, včetně žádosti vkládám do obálky a odesílám doporučeně na ministerstvo. Kolik mě to stálo tentokrát peněz, již ani nevnímám.

Vše mi to trvalo skoro celý den a přitom člověk na ministerstvu by to zvládl za několik minut. Stačilo, aby se podíval do příslušných registrů, mě případně odeslal SMS nebo e-mail, já to potvrdil a bylo by hotovo. Je mi jasné, že úředník i politik by mi odpověděl, že musí bedlivě a pečlivě dohlédnout na to, aby se na čerpání dotací nepodílely nějaké pochybné firmy. Ale opravdu neumí jiným způsobem odlišit podnikavce od slušného podnikatele a musí jednat stylem: „Když se kácí les, létají třísky!“

Ano! Do výroby s úředníky, když musí člověk výše uvedené v 21. století, v roce 2016 absolvovat. Rozhodně nemám nic proti ochotným, pracovitým a příjemným lidem na úřadech, ale bohužel se nejenom ve výše uvedeném případu nějak často setkávám s úředníky, kteří přidělávají lidem práci a starosti a některým z nich ještě k tomu chybí úsměv i trochu toho lidského chování. Myslím, že to není jenom můj názor. Počet lidí nespokojených s fungováním úřadů v Česku roste úměrně s počtem přibývajících úředníků. Z jednoho průzkumu vyplývá, že vyplňování různých formulářů včetně daňových přiznání připadá jednoduché pouze asi pětině lidí. Což není zrovna vynikající úřednické vysvědčení. A pro některé človíčky jsou formuláře dokonce papírovým strašákem. 

Nedávno jsem vyslechl člověka, který pravil, že se patrně bude muset ztotožnit s neveselou, ale jedinou povolenou filosofií Evropské unie: „Pracovití a úspěšní lidé jsou povinni živit hloupé, líné a neschopné úředníky a politiky.“