Jak jsme neobjevili Atlantidu (Amfiteátr Loket)

Tak jsem se moc těšil, až ji  spatřím, ale nakonec setkání s Atlantidou bylo pro mě vyloženě zklamáním. Nemyslím samozřejmě tu bájnou zemi, ale muzikál se stejným jménem.

Možná za vše může skutečnost, že jsem „vyrůstal“ na chytlavých písničkách Mekyho Žbirky a minulý rok jsem byl na jeho koncertě. A tudíž jsem od toho čekal něco jiného.

Herci se snažili, ale postavy jim byly ušity horkou jehlou. Bylo tam moc hlavních postav a tudíž za tak krátký čas nebylo možné se s nimi sžít, pochopit je, porozumět jim. Profesionální jevištní provedení nelze určitě šikovným muzikálovým hercům upřít, ale pořád jsem nemohl najít pořádný děj, nějaký opravdový příběh? Jistý nefungující a zbytečně natahovaný pokus s často až trapnými dialogy tam sice byl. Ale spíše by se hodil do špatného filmu než do báječného muzikálu.

Samozřejmě, že tam divák spatří putování za ztracenou Atlantidou, ale pořád čeká, kdy se začne opravdu něco dít. Místo toho přišel občas pokus o pubertální vtípek či humornou narážku se sexuálním podtextem. Ale moc se člověk nezasmál.

Situaci zachraňovali pěkné písně Miroslava Žbirky. Bohužel bylo poznat, že nevznikly pro muzikál, ale někdo se je snažil poskládat na vymyšlený příběh. Skládačka se však nepodařila. Písně by určitě měly větší kouzlo, kdyby zvukaři trošku „ubrali“. Hudba byla totiž chvílemi tak hlasitá, že zpěváci ji byli nuceni přeřvat a výsledek pak občas za nic nestál. A především se z písní vytratila Mekyho poetičnost, ale to je možná tím, že mám jeho originální hudbu v sobě.

Kladně hodnotím také několik zajímavých a celkem povedených choreografií, ve kterých vynikly dobré výkony účinkujících. Našlo se tedy během večera několik pěkných scén, ale jako celek je to málo. Atlantida jako muzikál podle mě nefunguje.

Legendární kontinent byl kdysi zničen, možná se propadl, to nikdo neví. Já však vím, že muzikálová Atlantida se propadla, alespoň u mě. A to až na úplné dno.