Izrael poosmé - země rozlohou celkem malá, ale kouzlem více než velká (Masada)

Mrtvá i živá voda. První v Mrtvém moři je, jehož návštěvu ale většinou člověk přežije. Druhá v pevnosti Masada, kde po náročném pěším výstupu při doušku vody člověk obživne.

Pevnost Masada byla zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO již v roce 2001 a z historického hlediska má velký význam pro židovský národ. Proto náleží k hlavním turistickým atrakcím celého Izraele. Školní výpravy se zde střídají s návštěvníky z různých koutů světa.

Jelikož jsme chtěli Masadu dokonale poznat, rozdělili jsme si s manželkou úlohy. Ženuška zvolila pro cestu nahoru lanovku a na mě zůstalo zase to jednodušší. Vydal jsem se na pěší procházku, abych dobyl skoro nedobytnou pevnost.

Cesta vedoucí po Hadí stezce začíná nenápadně vyschlým řečištěm, aby se posléze začala příkře zvedat a klikatit až k vrcholu. Na některých místech je pěšina doplněna schody. Mělo by jich tady být 700, ale já to nepočítal. Zda schody pomohou unaveným poutníkům nebo ještě více zničí jejich nohy je individuální. Já jsem to jako vždy pojal zprvu velmi rychlou chůzí, na chvíli jsem se i rozběhl. Patrně to slunko pálilo o trochu více a já jsem opět chtěl trumfnout lanovku. Ale při pohledu na to, co mě čeká, jsem záhy zhodnotil svou fyzickou kondici a rozhodl se nahoru přijít s úsměvem. Nebo minimálně přežít. Především pro pěší poutníky je zajímavá informace, že se nahoře nachází pitná voda.

*

Šlapu si to do pořádného kopce a po necelé hodině a zvládnutí přibližně 350 výškových metrů náročného výstupu se nacházím jenom 30 metrů nad mořem. Nemožné? V Izraeli ano. Ale pouze při návštěvě pevnosti Masada. Výstup totiž začíná nedaleko Mrtvého moře. A jak známo, jedná se o nejnižší povrchové místo na světě ležící nějaký ten metr pod hladinou ostatních oceánů.

*

Výhledy z pevnosti Masada rozkládající se na strmé skále jsou neskutečné. Nedaleké Mrtvé moře, jehož hladina je o nějakých 450 metrů níže nebo okolní rozlehlá pouštní krajina. Vrcholová plošina, kde se nachází pevnost Masada, je přibližně 600 metrů dlouhá a necelých 300 metrů široká. Ani v tomto případě jsem to neměřil. Ale je to určitě zajímavý údaj, jelikož i přes množství lidí, kteří pevnost navštěvují, se zde dá najít klidné místečko. 

A člověk může zavřít oči a představovat si, jak tady někde tančí v noci mladá a přitažlivá Salome svůj hříšný tanec při oslavě Herodových narozenin. Podle některých teorií to mohlo být právě na Masadě. Ale v Bibli to není přesně určeno, ani neexistuje žádný historický důkaz o tom, že by právě v těchto místech strávil Jan Křtitel poslední dny svého života. Každopádně v Evangeliu podle Marka se praví, že Héródés Antipas (syn níže zmiňovaného Heroda Velikého) byl tak unešený erotickým tancem svůdné Salome, že jí řekl: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!“ Ona na radu své matky odpověděla: „Hlavu Jana Křtitele.“ Femme fatale neboli osudová žena, která svým šarmem okouzlila Heroda, tak stála za osudem proroka Jana Křtitele. Herodes se nejprve zdráhal to udělat, ale když si uvědomil, že dal Salome královské slovo před svědky, nechal přinést na míse hlavu Jana. Jestli se tak událo 29. srpna, kdy se vzpomíná stětí proroka, to je ve hvězdách.

Z pevnosti zůstaly do dnešní doby z větší části pouze rozvaliny, nicméně stále je co obdivovat. A to jak jednotlivé části paláců, věží či ostatních budov, tak zajímavé opevnění kolem celé pevnosti. A samozřejmě jsou zde cisterny, které se plnily během dešťů, a tudíž pevnost neměla problém s dostatkem vody.

Nejenom stavař si láme hlavu s tím, jak dokázali tenkrát postavit tak ohromnou pevnost na takovém kopečku. Určitě také zásobování lidí žijících v pevnosti muselo být promyšlené především s výhledem na dobu možného obléhání.

*

Prohlížíme si zbytky staveb odkryté archeology. V některých částech bývalých paláců se celkem hezky zachovaly mozaikové podlahy či obrazce na stěnách.

*

Je pravda, že jsme tam viděli dva dělníky opravovat spáry kamenného zdiva. Tudíž může být otázkou, co je skutečně původní? Ale mě to osobně nevadí. Masada je úžasná i s tím traktorem. Ale kudy tam přijel?

Dole spatří nejprve každý obrovské návštěvnické centrum s restaurací, obchod se suvenýry a informační centrum. Po zaplacení vstupného je možné shlédnout krátký film o nejdůležitější historii pevnosti, jejíž počátky sahají do doby mezi 2. a 1. století před Kristem. Pevnost však byla brzy (37 - 30 p.n.l.) zásadně přestavěna židovským králem Herodem Velikým, který v době, kdy začala růst nenávist lidu vůči jeho osobě, začal budovat po celé Judeji síť pevností a hradů. Z Masady se stal velkolepý palác se všemi vymoženostmi tehdejší doby. Vodovod, lázně či přepychové královské komnaty. Herodes se údajně cítil bezpečně pouze v této nedobytné pevnosti.

To, proč má z historického hlediska Masada velký význam pro židovský národ a je dodnes symbolem boje Izraele za nezávislost, se ale odehrálo až o „pár let“ později. Nejprve roku 66 n.l. povstalecká židovská sekta zelótů přemohla římskou posádku a vybudovala si zde základnu pro své další výpady do okolí. Poté, co byl během první římsko-židovské války dobyt roku 70 n.l. Jeruzalém a zničen Druhý (Šalomounův) chrám, začali do pevnosti přicházet další uprchlíci. Masada se brzy stala posledním místem odporu. S tím se „Řím“ samozřejmě nehodlal smířit a tak se k pevnosti vydal římský velitel Lucius Flavius Silva se svou legií.

Pevnost však byla dobře opevněná a vybavená, tudíž se brzy ukázalo, že její dobytí nebude tak jednoduché ani pro dobře vycvičené římské legionáře, kterých tam bylo snad až deset tisíc. Obléhatelé horu obklopili vojenskými tábory tak, aby se tam nedostali žádné zásoby a ven neproklouzl také nikdo. Taktika to však nebyla ideální, jelikož v Masadě vodu měli, ale Římané v poušti na tom byli podstatně hůře.

Jelikož jediná úzká pěšina, která vedla do pevnosti, neumožňovala provést potřebný útok, rozhodl se Lucius Flavius Silva postavit útočnou rampu. To se nakonec ukázalo jako správné řešení, jelikož jejímu vybudování obránci nebyli schopni zabránit. Trvalo to sice několik měsíců, ale umožnilo to dostat se Římanům k hradbám, které prorazili a ocitli se v pevnosti. Bez dalšího odporu je přivítal klid.

„Raději zemřeme, než se staneme otroky Říma." Tento slavný projev měl pronést vůdce zélótských povstalců, Eleazara. A tak se necelá tisícovka lidí rozhodla pro smrt. Losem zvolili deset mužů, kteří popravili ostatní. Následně vylosovali jednoho, který zabil zbývajících devět a nakonec spáchal jako jediný sebevraždu, jelikož toto je vnímáno jako hřích.

Někde se sice píše o hromadné sebevraždě, ale otázkou vůbec zůstává, kolik lidí skutečně zemřelo. Legendy o Masadě jsou totiž v rozporu s archeologickými nálezy, jelikož zde byly objeveny pozůstatky pouze několika těl. Možné objasnění přinesou teprve další bádání. Jestli se uskuteční. V Izraeli by asi nechtěli přepisovat legendu. Ale to nic nemění na tom, že se jedná o velice zajímavé místo.

V následujících letech vystřídali Římany v pevnosti křesťanští mniši, kteří posléze uvolnili místo Arabům. Nakonec však pevnost přestala sloužit svému účelu a pustla. Až v polovině 19. století se o mystickou citadelu začali opět lidé zajímat, aby se následně stala cílem návštěvníků z celého světa.

Předchozí povídání: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=703008

Následující povídání: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=703952