Malebný jihočeský Chýnov je jedním z nejdéle trvale osídlených míst Čech. Už Kosmova kronika se o něm zmiňuje. O něco později žil a tvořil v tomto městečku sochař František Bílek. Velice zajímavý, ale celkem neznámý umělec.
Chýnov, který se nachází mezi Táborem a Pelhřimovem je známý především nedalekými Chýnovskými jeskyněmi. My jsme se jeli ale podívat na místní hřbitov a dva zdejší domečky. V Chýnově se 6. listopadu 1872 narodil sochař, grafik a řezbář František Bílek.
Nejprve studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, ale když se ukázalo, že trpí vadou zraku, tak se začal věnovat sochařství. Po ukončení studia v roce 1890 mu bylo uděleno Lannovo stipendium a on odjel do Paříže, kde začal samostatně tvořit. Mezi jeho první díla se řadí novátorské plastiky „Golgota“ a „Orba je naší viny trest“. Není však pouze nepochopen, ale jeho originální dílo je odmítnuto dokonce i profesorem Josefem Václavem Myslbekem, což v důsledku znamená odnětí stipendia. Kritici nebyli schopni porozumět Bílkovu dílu, které bylo pro ně obtížně uchopitelné.
Nejenom v těchto chvílích mu byla velkou oporou malířka Zdenka Braunerová. A také Bůh, ve kterého hluboce věřil. Z Paříže se vrátil do Chýnova, kde si postavil dům a zřídil v něm ateliér. Jezdily tam za ním významné osobnosti tehdejšího kulturního života. Přátelství ho pojilo s Juliem Zeyerem, ale vliv na jeho tvorbu měli i další spisovatelé, Otokar Březina či Jakub Deml.
Kromě secesního sochařství se František Bílek zabýval řezbářstvím, grafikou, kresbami, architekturou nebo pomníkovou tvorbou. Duchovně mu při tom byla oporou křesťanská tradice a české náboženské reformní hnutí.
My jsme nejprve navštívili chýnovský hřbitov, který je současně unikátní galerií. František Bílek je autorem více kamenných náhrobků, ale nad nimi se tyčí postava anděla bez křídel v hrubém rubáši s roztaženýma rukama působí jako bytost smířená s osudem. Modlitba nad hroby, tak se jmenuje monumentální náhrobek, který sochař vytvořil pro sebe samého.
Figura je nasazená na kmeni starého stromu. Ten však nevydržel, a tak se dnes na hřbitově nachází kopie. Ale velice zdařilá.
Další naše kroky vedly v Chýnově do Vančurovy ulice, kde stojí „dům u Nekutů“ a v jeho štítu Bílkova Madona.
V tom samém městečku se v Údolní ulice 133 nachází velice zajímavá atypická stavba. Vila Františka Bílka je patrový objekt s mansardovou střechou postavený z režných cihel a dřeva. Jak se lze dočíst na stránkách NPÚ jde o jednu z prvních staveb u nás inspirovaných anglickým hnutím Arts and Crafts.
Fasádu domu zdobí skoro až mystické nápisy (na fotografiích nejsou například okolo oken tak dobře vidět) a figurální štukové reliéfy, z nichž největší je na jižním průčelí stavby. Dnes je v domě zřízena stálá expozice děl Františka Bílka.
František Bílek, dodnes nedoceněný (a pro mě celkem dost neznámý) umělec zemřel 13. října 1941 v Chýnově a je pochován pod Modlitbou nad hroby, jedním ze nejzajímavějších děl nejenom na místním hřbitově.
