Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kurs koruny hlídá ČNB dokonale, ale s českým národním zlatým pokladem je to již horší

31. 03. 2017 15:30:39
Že se chystá ČNB zrušit udržování stanoveného kurzu koruny, je známo, ale jak zachází s Českým národním zlatým pokladem, to ví málokdo. Proč dělá banka takové tajnosti?

Zlato, magický žlutý kov, umí již několik tisíc let člověka potěšit i potrápit a dokáže z něho udělat boháče i žebráka. Pro zlato byli a pořád jsou ochotni lidé obětovat vše, někdy i vlastní život.

Pouštím se zcela určitě na tenký led, když chci psát o Českém národním zlatém pokladu, symbolu naší státnosti a chloubě národa, a moc toho o něm nevím. Možná bych si měl nejdřív přečíst knihu Stanislava Motla s názvem „Kam zmizel zlatý poklad republiky,“ která se tímto tématem zabývá, ale ještě raději bych viděl nějaká oficiální sdělení a statistiky ČNB o množství zlata v průběhu minulých let. ČNB však dělá nepochopitelné tajnosti, nebo jsem špatně hledal.

Základ pokladu, který se začal shromažďovat po vzniku Československa, tvořilo 12,1 tun zlata, získaného v roce 1919 z bývalé Rakousko-uherské banky. Toto množství je občas zpochybňována a já jsem osobně nikde neviděl nějaké účetní záznamy, tak nevím. Jisté však je, že o další zajímavý přírůstek se postarala národní sbírka, snad inspirovaná slavnou národní sbírkou na obnovu Národního divadla. Skládalo se tehdy mnoho lidí, někteří i drobnou částkou, jelikož víc neměli. Převládalo nadšení a vlastenectví, nově vzniklá země bude mít svůj zlatý poklad. Byla také vypsána čtyřletá „Půjčka národní svobody,“ kterou úročili 4 %. A „samozřejmě“ mezi informacemi nemůže chybět údaj o určitém množství zlata dovezeného našimi legionáři z Ruska (na toto téma jsem nedávno napsal také svůj názor).

V třicátých a čtyřicátých letech se množství zlata postupně navyšovalo, až měla v roce 1938 Národní banka československá okolo 96 tun zlata. Brzy se však začala měnit v Evropě politická situace a Československo si uvědomovalo možné nebezpečí ze strany Německa, a proto postupně ukládalo naše zlato do zahraničních bank, především do Velké Británie. Nakonec se tak v trezorech mělo nacházet necelých 100 tun československého zlata.

Během nacistické okupace muselo Československo vydat do Německa okolo 14 tun zlata. Po skončení války byl osud našeho zlata stejně tak zajímavý jako ochota západních spojenců nám poklad vrátit. Ve škole jsme se učili, kdo nás osvobodil ve druhé světové válce, ale že si nechali za to zaplatit od Československa, to si nějak z učebnic nepamatuji. Přičemž si myslím, že například státy, které se podílely na Mnichovské zradě, by měly platit spíše nám než my jim. Ale dějiny se neptají na názory lidí. Navrácení zlatého pokladu bylo podmíněno tím, že Československo zaplatí Velké Británii a USA poplatek či daň za osvobození. Snad to bylo oficiálně vysvětleno, že platíme například Britům za vybavení našich jednotek na západě, jakoby naši vojáci nebojovali i za jejich svobodu. Také jsem někde četl, že nám snad dodnes nezaplatilo Německo válečné reparace.

Vše se ale nakonec vyřešilo, přičemž zlato se nám vracelo z Velké Británie ještě v roce 1982. Všechny detaily nejsou známy dodnes, jelikož to nesmyslně podléhá utajení. Přišla sametová revoluce a Československo zdědilo po minulém režimu 105 tun zlata a zlatých mincí. Bohužel brzy následovalo „nesmyslné“ rozdělení, při kterém se dělil i československý zlatý poklad poměrem 2:1. Na Českou republiku připadlo 69,5 tun.

V Česku byla určena Česká národní banka, aby poklad hlídala. A jako správný hospodář by ho měla také zvětšovat. Místo toho však nenápadně a v tichosti státní zlaté rezervy rozprodává. Ze zlata nechává vyrábět především sběratelské a investiční mince, které pak kupují investoři.

Český zlatý poklad se tedy pozvolna zmenšuje, o desítky, až stovky kilogramů ročně, i když trend je opačný. Mnohé státy zlato spíše nakupují a v průměru drží centrální banky ve vyspělých státech okolo 30% svých devizových rezerv ve zlatě. Česko má necelé půl procenta, tj. ani ne 10 tun zlata. Když bude ČNB pokračovat v této politice, tak za nějakých pětadvacet let nebude co prodávat. A jestli k tomu udělá ještě nějaký „super kšeft“ jako před dvaceti lety, tak budeme bez zlata podstatně dříve. ČNB totiž v letech 1997 a 1998 prodala drtivou většinu národního pokladu, tj. 56 tun zlata buď do Německa, nebo Švýcarska. Součástí tohoto úžasného obchodu byla také výměna zlatých mincí za německé státní dluhopisy (či obligace Evropské unie?). Asi to byla nějaká podivná transakce, jelikož ČNB tají, komu ho prodala a kolik za něj obdržela. Je to prý obchodní tajemství, které zná zcela určitě tehdejší guvernér ČNB a také předseda přechodné úřednické vlády. O zlatě patřící celému národu se prostě nediskutovalo. Rozhodlo se, jak je dobrým zvykem „o nás bez nás“.

Je zajímavé, že zatímco centrální banky mnoha států včetně Mezinárodního měnového fondu množství zlata navyšují, ČNB tvrdí, že se mění funkce zlata, které již není prvotřídním měnovým prostředkem k uchování hodnot a Česku se zlato jako aktivum nehodí. Dále se lze dočíst, že objem zlata v devizových rezervách ČNB neodpovídá účelu držení devizových rezerv a historický výnos z investování zlata zaostává za alternativními výnosy jiných investic.

Asi tomu nerozumím, ale vždy jsem byl přesvědčen, že národní zlatý poklad je státním symbolem a chloubou národa, kterému patří. A také jsem si myslel, že se podle množství zlatého pokladu posuzuje solventnost i možná solidnost dané země.

*

O ruském (carském) zlatém pokladu jsem si také zjišťoval nějaké informace a posléze něco napsal: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=585505

Autor: Pavel Liprt | pátek 31.3.2017 15:30 | karma článku: 40.80 | přečteno: 1078x

Další články blogera

Pavel Liprt

Obrázky z Prahy – Limnigrafy bedlivě sledují, kolik vody teče ve Vltavě

Gloriet se většinou staví v parku či zahradě, ale v Praze ho „posadili“ k Vltavě, aby ji hlídal. A daří se mu to dodnes, Na Výtoni i u Anežského kláštera.

11.9.2017 v 11:44 | Karma článku: 19.32 | Přečteno: 637 | Diskuse

Pavel Liprt

Hezky česky aneb nekooperativní interakce, tržní oligopolizace či časová inkonsistence

Podivným informacím, které se občas objevují v novinách a časopisech, jsem si již přivykl, a vím, že se jim z různých důvodů nelze vyhnout.

8.9.2017 v 9:45 | Karma článku: 25.76 | Přečteno: 637 | Diskuse

Pavel Liprt

Velký sokolí kámen a jeho menší bratříček

Dnes by šlo, řekli jsme si a vydali se na Grosser i Kleiner Falkenstein, dva výrazné a romantické kopečky s krásnými výhledy v západní části Národního parku Bavorský les.

3.9.2017 v 16:11 | Karma článku: 20.10 | Přečteno: 638 | Diskuse

Pavel Liprt

Obrázky z Prahy - farmářská Lucerna nad střechami velkoměsta

Určitě každý, kdo někde byl v Praze nebo má alespoň tušení o její existenci, slyšel o zajímavém objektu na Václavském náměstí, který se jmenuje palác Lucerna.

29.8.2017 v 10:19 | Karma článku: 22.38 | Přečteno: 645 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Martin Nosek

Omluva

Dobrý den. Na základě výzvy okresního státního zástupce pana JUDr. Jana Řeháčka zveřejňuji následující omluvu k článku Prošlá kulturní konzerva:

19.9.2017 v 23:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 209 |

Richard Siemko

Islámský terorismus

Pokud nelhal překlad projevu prezidenta Trumpa v OSN, neváhal vyslovit to, co je leckde mediálně nepřípustné. Jednoznačně označil teroristy, kteří své masové vraždy páchají se zvoláním Alláhu Akbar, jako Islámský terorismus.

19.9.2017 v 18:59 | Karma článku: 26.76 | Přečteno: 728 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Pustošená Amerika hlásí desítky mrtvých, Jižní Asie přes 2100 obětí. Nevyváženost médií.

Hurikány v Americe ukazují nejen sílu přírody, ale především sílu médií. Všechna pozornost je obrácena k západu. O silném monzunu a jeho obětech v jižní Asii se však téměř neinformuje.

19.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 19.37 | Přečteno: 395 | Diskuse

Karel Trčálek

Komu je určena propaganda synka z Poruby?

Podle pamětníků býval prý synek z Poruby celkem vtipným pozorovatelem života. On sám nejlíp ví, proč se dal na propagandu, poněkud směšnou ve své předstírané nevážnosti

19.9.2017 v 18:42 | Karma článku: 17.34 | Přečteno: 880 | Diskuse

Tomáš Gayer

Jasné známky diskriminace

Klíčová slova tohoto miniblogu: kauza, nésti, známka, jasný, diskriminace, střelná zbraň, pouhý, záminka, nepřijetí, škola.

19.9.2017 v 18:15 | Karma článku: 23.64 | Přečteno: 541 | Diskuse
Počet článků 168 Celková karma 23.69 Průměrná čtenost 1251

Životní motto: Cestuji do dalekých i blízkých míst jako do pohádky, ale za nějaký čas se vždy rád vracím domů zpátky. Vydávám se hledat zajímavá místa tam i sem, nebloudím, stačí jít rovnou za nosem.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.