Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kurs koruny hlídá ČNB dokonale, ale s českým národním zlatým pokladem je to již horší

31. 03. 2017 15:30:39
Že se chystá ČNB zrušit udržování stanoveného kurzu koruny, je známo, ale jak zachází s Českým národním zlatým pokladem, to ví málokdo. Proč dělá banka takové tajnosti?

Zlato, magický žlutý kov, umí již několik tisíc let člověka potěšit i potrápit a dokáže z něho udělat boháče i žebráka. Pro zlato byli a pořád jsou ochotni lidé obětovat vše, někdy i vlastní život.

Pouštím se zcela určitě na tenký led, když chci psát o Českém národním zlatém pokladu, symbolu naší státnosti a chloubě národa, a moc toho o něm nevím. Možná bych si měl nejdřív přečíst knihu Stanislava Motla s názvem „Kam zmizel zlatý poklad republiky,“ která se tímto tématem zabývá, ale ještě raději bych viděl nějaká oficiální sdělení a statistiky ČNB o množství zlata v průběhu minulých let. ČNB však dělá nepochopitelné tajnosti, nebo jsem špatně hledal.

Základ pokladu, který se začal shromažďovat po vzniku Československa, tvořilo 12,1 tun zlata, získaného v roce 1919 z bývalé Rakousko-uherské banky. Toto množství je občas zpochybňována a já jsem osobně nikde neviděl nějaké účetní záznamy, tak nevím. Jisté však je, že o další zajímavý přírůstek se postarala národní sbírka, snad inspirovaná slavnou národní sbírkou na obnovu Národního divadla. Skládalo se tehdy mnoho lidí, někteří i drobnou částkou, jelikož víc neměli. Převládalo nadšení a vlastenectví, nově vzniklá země bude mít svůj zlatý poklad. Byla také vypsána čtyřletá „Půjčka národní svobody,“ kterou úročili 4 %. A „samozřejmě“ mezi informacemi nemůže chybět údaj o určitém množství zlata dovezeného našimi legionáři z Ruska (na toto téma jsem nedávno napsal také svůj názor).

V třicátých a čtyřicátých letech se množství zlata postupně navyšovalo, až měla v roce 1938 Národní banka československá okolo 96 tun zlata. Brzy se však začala měnit v Evropě politická situace a Československo si uvědomovalo možné nebezpečí ze strany Německa, a proto postupně ukládalo naše zlato do zahraničních bank, především do Velké Británie. Nakonec se tak v trezorech mělo nacházet necelých 100 tun československého zlata.

Během nacistické okupace muselo Československo vydat do Německa okolo 14 tun zlata. Po skončení války byl osud našeho zlata stejně tak zajímavý jako ochota západních spojenců nám poklad vrátit. Ve škole jsme se učili, kdo nás osvobodil ve druhé světové válce, ale že si nechali za to zaplatit od Československa, to si nějak z učebnic nepamatuji. Přičemž si myslím, že například státy, které se podílely na Mnichovské zradě, by měly platit spíše nám než my jim. Ale dějiny se neptají na názory lidí. Navrácení zlatého pokladu bylo podmíněno tím, že Československo zaplatí Velké Británii a USA poplatek či daň za osvobození. Snad to bylo oficiálně vysvětleno, že platíme například Britům za vybavení našich jednotek na západě, jakoby naši vojáci nebojovali i za jejich svobodu. Také jsem někde četl, že nám snad dodnes nezaplatilo Německo válečné reparace.

Vše se ale nakonec vyřešilo, přičemž zlato se nám vracelo z Velké Británie ještě v roce 1982. Všechny detaily nejsou známy dodnes, jelikož to nesmyslně podléhá utajení. Přišla sametová revoluce a Československo zdědilo po minulém režimu 105 tun zlata a zlatých mincí. Bohužel brzy následovalo „nesmyslné“ rozdělení, při kterém se dělil i československý zlatý poklad poměrem 2:1. Na Českou republiku připadlo 69,5 tun.

V Česku byla určena Česká národní banka, aby poklad hlídala. A jako správný hospodář by ho měla také zvětšovat. Místo toho však nenápadně a v tichosti státní zlaté rezervy rozprodává. Ze zlata nechává vyrábět především sběratelské a investiční mince, které pak kupují investoři.

Český zlatý poklad se tedy pozvolna zmenšuje, o desítky, až stovky kilogramů ročně, i když trend je opačný. Mnohé státy zlato spíše nakupují a v průměru drží centrální banky ve vyspělých státech okolo 30% svých devizových rezerv ve zlatě. Česko má necelé půl procenta, tj. ani ne 10 tun zlata. Když bude ČNB pokračovat v této politice, tak za nějakých pětadvacet let nebude co prodávat. A jestli k tomu udělá ještě nějaký „super kšeft“ jako před dvaceti lety, tak budeme bez zlata podstatně dříve. ČNB totiž v letech 1997 a 1998 prodala drtivou většinu národního pokladu, tj. 56 tun zlata buď do Německa, nebo Švýcarska. Součástí tohoto úžasného obchodu byla také výměna zlatých mincí za německé státní dluhopisy (či obligace Evropské unie?). Asi to byla nějaká podivná transakce, jelikož ČNB tají, komu ho prodala a kolik za něj obdržela. Je to prý obchodní tajemství, které zná zcela určitě tehdejší guvernér ČNB a také předseda přechodné úřednické vlády. O zlatě patřící celému národu se prostě nediskutovalo. Rozhodlo se, jak je dobrým zvykem „o nás bez nás“.

Je zajímavé, že zatímco centrální banky mnoha států včetně Mezinárodního měnového fondu množství zlata navyšují, ČNB tvrdí, že se mění funkce zlata, které již není prvotřídním měnovým prostředkem k uchování hodnot a Česku se zlato jako aktivum nehodí. Dále se lze dočíst, že objem zlata v devizových rezervách ČNB neodpovídá účelu držení devizových rezerv a historický výnos z investování zlata zaostává za alternativními výnosy jiných investic.

Asi tomu nerozumím, ale vždy jsem byl přesvědčen, že národní zlatý poklad je státním symbolem a chloubou národa, kterému patří. A také jsem si myslel, že se podle množství zlatého pokladu posuzuje solventnost i možná solidnost dané země.

*

O ruském (carském) zlatém pokladu jsem si také zjišťoval nějaké informace a posléze něco napsal: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=585505

Autor: Pavel Liprt | pátek 31.3.2017 15:30 | karma článku: 40.45 | přečteno: 992x

Další články blogera

Pavel Liprt

Dvořákova Symfonie č.9 e moll a karlovarský Poštovní dvůr dnes i před 123 lety

Symfonie č.9 e moll, op. 95, známá pod názvy „Novosvětská“ či „Z Nového světa“ žije dodnes na celém světě. Na rozdíl od Poštovního dvora v Karlových Varech, který skomírá.

20.7.2017 v 17:45 | Karma článku: 10.74 | Přečteno: 142 | Diskuse

Pavel Liprt

Viděno z jednadvacítky aneb příběh jednoho Baťova domu ve dvou městech a 12. červenec 1932

Kdo se nerozhlédne z báječné vyhlídky zlínského Baťova mrakodrapu, jakoby ve Zlíně ani nebyl. Tato unikátní stavba vznikla v době, kdy v Baťově Zlíně muselo být všechno nejvyšší, největší, nejmodernější a nejdokonalejší.

12.7.2017 v 12:26 | Karma článku: 21.80 | Přečteno: 440 | Diskuse

Pavel Liprt

U kanónu stál a ládo ládoval, aneb jak dopadl kanonýr Jabůrek tenkrát v šestašedesátém

Léto roku 1866 přineslo do střední Evropy především krvavý konflikt, který se nazývá Prusko-rakouská válka, Německá válka či Sedmitýdenní válka. Důležitější než název je skutečnost, že se téměř sto tisíc mužů nevrátilo domů.

3.7.2017 v 18:48 | Karma článku: 23.53 | Přečteno: 561 | Diskuse

Pavel Liprt

Komňa - vesnice roku 1592 nebo 2011?

Že se Jeníček narodil, to je jisté. Dokonce i na dni se všichni shodnou, byl to 28. březen 1592. Horší je to ale s místem narození Jana Amose Komenského. Nic určitě nezkazím, když uvedu, že se tak stalo na jihovýchodní Moravě.

27.6.2017 v 15:06 | Karma článku: 24.38 | Přečteno: 559 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Petr Pánek

Co se děje v Evropě.

Neustálé diskuse o muslimských migrantech se omezuji na dílčí excesy a nevysvětluji podstatu věci.Pokusme se celé te situaci přijít na kloub.Nelze se zde rozepisovat do široka,protože by to asi nikdo nečetl ,ale za úvahu to stojí.

24.7.2017 v 23:47 | Karma článku: 4.93 | Přečteno: 189 | Diskuse

Karel Ábelovský

Páta kolona islamistů

... to jsou trochu vystrašení a snad i jen proto hodně nenávistní lidé, kteří si mnohdy ani neuvědomují, že dělají přesně to, oč teroristům jde; a tak šíří strach a paniku a ta nabírá na síle, logickým důsledkem je pouze jediné

24.7.2017 v 20:48 | Karma článku: 15.52 | Přečteno: 685 | Diskuse

Jan Pražák

Princip kolektivní viny

Rád bych zareagoval na článek kolegyně blogerky Libuše Pálkové „Vraždit kvůli bezpečnostním rámům?“ Respektive nad myšlenkou, v níž se pozastavuje nad demolicí domu, ve kterém vrah bydlel.

24.7.2017 v 19:26 | Karma článku: 31.85 | Přečteno: 687 | Diskuse

Alena Kulhavá

Situace České republiky v rámci církevních restitucí: realita dneška

Církevní restituce již jsou téměř ukončené a tak nemá smysl proti nim bojovat, má smysl se podívat, jak dopadly. Více uvidíme za 10 let, ale první reálné výsledky se dají vystopovat již dnes.

24.7.2017 v 19:02 | Karma článku: 17.01 | Přečteno: 712 |

Jan Šik

Počátky křížových výprav: Poustevník

Při kázání v Clermontu v listopadu 1095 vyzval papež Urban II. přítomné, aby přijali kříž. Měli si vzít dva pruhy látky a překřížit si je na šatech na svých srdcích jako symbol přísahy.

24.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 7.32 | Přečteno: 182 | Diskuse
Počet článků 162 Celková karma 25.72 Průměrná čtenost 1166

Životní motto: Cestuji do dalekých i blízkých míst jako do pohádky, ale za nějaký čas se vždy rád vracím domů zpátky. Vydávám se hledat zajímavá místa tam i sem, nebloudím, stačí jít rovnou za nosem.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.