Víkend s Maxem a dvěma dámami (Mže a Berounka)

Max je famózní parťák na cesty. A když se k tomu přidají dvě úžasné krásky, které nám o víkendu dělaly společnost, tak to nemůže mít chybu. Chvilkama sice zazlobily, ale dlouho budeme vzpomínat na to, co jsme s nimi prožili.

„Zastavte! Sto korun od vás dostanu!“ přehlušuje výrazný ženský hlas motor mého auta.

Paní na židličce u cesty do kempu a já vystupující z automobilu. Dva lidé mluvící stejnou řečí by se měli vždy domluvit. V tomto případě se to však nepodařilo. Snažím se vysvětlit, že jedu pouze pro loď do půjčovny a hned kemp opustím. Dáma však stále nekompromisně po mě požaduje parkovné.

„Přeci nepotáhnu loď 300 metrů k autu?“ volím argument, o kterém jsem přesvědčen, že by mohl zabrat.

„Já jsem ji onehdy táhla půl kilometru a také jsem to zvládla,“ přichází ihned jasná odpověď hlasem, který nabývá na intenzitě.

Pochopil jsem a jedu s autem na neplacené parkoviště, které se nachází před vjezdem do kempu. Když to následně vyprávím v půjčovně lodí „Berounka“, jsem ujištěn, že přesvědčit tu dámu se ještě nikomu nepodařilo. Naštěstí ten dotyčný mi nabízí odvoz lodě před kemp, což samozřejmě neodmítám. A dodatečně ještě jednou děkuji.

Následuje převoz lodi o 55 kilometrů na západ.

První dámou, o které se zmiňuji v nadpise, je Mže. Laškovat s ní začínáme při pátečním podvečeru na km 22,5, kousek za hrází VD Hracholusky.

Vše začíná vlastně o kousek výš, v bufetu, kde ladíme poslední detaily našeho putování. Důkladné plánování se nesmí nikdy podcenit.

U pěší lávky objevujeme ideální místo pro nasednutí do lodi. Ale na jednu věc nesmíme zapomenout.

„Mže a Berounko, neste nás klidně po své hladině a ty Neptune, zachovej nám přízeň,“ pronáším naši obvyklou slavnostní řeč a nalévám slivovici do zátky, kterou poté otáčím do řeky. Přípitek řekám i bohu všeho vodstva a hledání odpovědí na složité otázky, které si obvykle klademe, nemůžeme nikdy před prvním vyplutím vynechat.

V půl osmé večer vyplouváme. Řeka Mže není v těchto místech moc široká, ale nedrhneme.

Zpočátku voda dokonce teče, což nás těší. Radujeme se.

Občas se nám snaží zpříjemnit plavbu nějaký strom spadlý do koryta, ale nakonec se dá vždy proplout.

Na začátku plavby máme ještě dost síly, tak jsme nabrali pořádnou rychlost. Nebo fotoaparát nezaostřil? Já už si to nevybavuji.

Po pěti kilometrech nás vítá náš dnešní první jez (Bděněves, km 17,1). Podle kilometráže přenášení vlevo. Nám se ale zamlouvá ta opačná, kde naší keňu přetahujeme.

O splutí jezu bohužel být řeč nemůže.

Meandrující řeka nám o kilometr a půl dále ukazuje další jez (Město Touškov, km 15,7). Také tento má vody méně než málo. Naštěstí se nám daří přetáhnout loď při pravé straně.

Začíná se stmívat. po hladině vedle nás pluje stará známá obluda jménem Čas a již otvírá chřtán, aby si na nás pochutnala. Zastavujeme proto u silničního mostu (km 15,3), který vede z Města Touškov do obce Kozolupy nebo naopak.

Někoho by mohlo znervózňovat pomyšlení, že nemá představu, kde dnes složí hlavu. To však my neřešíme a na cestě s nejistým koncem se věnujeme důležitějším věcem. Třeba hledání otevřené restaurace.

Nakonec jsme v Hostinci na hřišti zůstali s panem výčepním sami. Po třiadvacáté hodině opouštíme lokál a odcházíme do tábořiště pod mostem. Po cestě hodnotíme naši dnešní plavbu – 7,2 km a dva nesjízdné jezy.

*

Probouzíme se do krásného sobotního rána. Pod vymetenou oblohou se vydáváme na prohlídku Města Touškov. Všichni ale ještě spinkají. Naivní byla naše představa, jak si dáme voňavou ranní kávičku.

Vracíme se k lodi, balíme věci a vydáváme se polykat další kilometry po řece Mži.

Před odjezdem ještě promlouvám se sv. Janem Nepomuckým, který stojí jako obvykle u mostu. Patron vod a loďařů má pro každého poutníka po Mži nějakou tu radu.

Po ránu je příroda tajemná a tichá.

Z rozjímání nás brzy probouzí jez Kozolupy (km 13,9), který bohužel není pro vodáky stvořený. Tudíž přenášíme na levé straně.

Než jsme se pořádně rozjeli, tak už zase brzdíme. Ani jez Červený mlýn (km 12,6) není tím pravým ořechovým. Naštěstí se nám daří loď přetáhnout u levého břehu.

Na příď jsem nakreslil sluníčko a na záď kytičku. Vodák se musí také starat o duši své lodě.

Pokračujeme krásnou krajinou, kterou nenarušují výškové budovy či vysílače. Můžeme tak více vnímat její hmoty, tvary a barvy.

Je však potřeba si také všímat stromů spadlých do vody. Ale stejně jako včera nemusíme nikdy vysedat. Vždy se najde místečko, kudy lze proplout.

U obce Malešice nacházíme kromě nesjízdného jezu (Malešice, km 10,3) také zavřené občerstvení. Snídaně musí stále počkat. Loď spouštíme při pravém břehu.

Pokračujeme dalších 700 metrů k jezu Křimice (km 9,6). Nemusíme se ani moc rozhlížet a přemýšlet, co dál. Loď přenášíme po levém břehu.

Sice jméno jezu něco napovídá, ale do městečka musíme ještě párkrát hrábnout pádlem. Vysedáme u silničního mostu (km 8,7).

Náměstí liduprázdné, zámecká zahrada otevřená, kavárna nenalezená. Chvíli si prohlížíme zámek, který by si zasloužil trochu té opravy, a poté si dáváme kávičku v nedalekém hotelu. Pití kávy nám tady zpestřuje uklízečka, která okolo nás odklízí nádobí ze stolů a vytírá podlahu, jelikož jim skončily snídaně a připravují se na obědy.

Alespoň si tedy koupíme zdejší slavné zelí, když už jsme jednou zavítali do Křimic. Reklamní poutač praví, že mají otevřeno každý den. Záhy však zjišťujeme, že sobota do této kategorie nespadá. Zelí tedy nebude, ale špekáčky z vlastních zásob ano. Zapalujeme u vody malý ohýnek, který jedna kolemjdoucí dáma považuje za několikametrovou fatru. Probodává nás svým pohledem, přidává něco málo sprostých slov a volá o pomoc. Nakonec se dozvídáme, že se zde má konat za několik hodin jedna akce, ale to my už zde nebudeme.

Poslední úkol, který nás čeká v Křimicích, je zahnat žízeň. Po předchozí procházce jdeme nyní na jisto do restaurace Roští. Tankový Prazdroj sice po snídani chutná, ale to nejlepší pivo ve zdejším kraji nás teprve čeká.

Když přicházíme k lodi, tak vidíme se připravovat první posádky se svými stroji na dnešní neckyádu.

My ale na start nečekáme a vydáváme se do cíle, který se nachází na okraji Radčic. Tady nás dvě dámy chtějí zapsat jako první posádku, jelikož si nevšimly, na čem jsme přijeli. Ukazujeme jim, že naše keňa moc nepřipomíná necky.

Pramen jsme zde neobjevili, pilulky utišující žízeň také nikdo neprodával, tak si dáváme jedno pivo. Když totiž člověk pije místní pivo, tak ochutnává také kousek zdejší krajiny, plzeňského regionu.

Před další jízdou je potřeba se rozcvičit.

Ani koupel v řece se nemůže šidit.

Po čtvrt hodině plavby nás vítá jez Radčice (km 6,3). Také tady musíme oželet splouvání, ale naštěstí se nám daří loď přetáhnout.

Meandrující Mže nás přivádí po čtyřech kilometrech na okraj města Plzeň. Uvítací výbor tvoří mimo jiné Kalíkovský jez (km 2,0). I tady je voda velice málo a nejenom na jezu.

Loď přetahujeme i 400 metrů pod jezem, jelikož tam je sucho.

Když se daří nasednout, tak nespěcháme. Pozorujeme vydry nebo ondatry nebo já nevím? Ale je jich tam hodně.

Oblouk Rooseveltova mostu shlíží na svůj odraz na hladině řeky pod ním a my si při jeho podplouvání prohlížíme zajímavé sochy na něm umístěné.

To už se nacházíme nedaleko centra města, brzdíme a vysedáme. Ostatně nedaleký jez Na Rychtářce (km 0,3) nám jinou možnost nedává.

Loď necháváme na břehu a jdeme na vlastivědnou procházku po městě. Brzy si však uvědomujeme, že delší pobyt na přímém slunku by mohl být nebezpečný. Proto vítáme, že nám ochotná servírka v Šenku Na Parkánu nabízí posezení ve stínu. Neodmítáme, stejně jako ochutnávku jednoho z plzeňských zázraků. Poctivě ošetřené nefiltrované pivo Pilsner Urquell nám chutná.

Zdravotní problémy se nám zatím naštěstí na letošní vodě vyhýbají. I přesto ale navštěvujeme v Plzni Lékárnu. Stačil jeden pohled a obsluha nám doporučila medikament jménem Pilsner Urquell. Není důvod jim nevěřit.

Jsme rozhodnuti se vydat na cestu zpět, ale do cesty se nám postavila zahrádka restaurace U Salzmannů. Co se dá dělat, i tady jednu plzničku zkousneme.

Při cestování je dobré spojit zajímavé místo a nevšední zážitek. Výborně se to pamatuje. Například plavbu po krásné Mži proložit sváteční návštěvou třech vyhlášeních restaurací v Plzni.

Mlýnská strouha, možná Plzeňské Benátky, ale zcela jistě výtečná ledová káva uzavírá naši procházku po městě.

S nasednutím do lodi nespěcháme. Je stále ještě teplo a nám se jeví jako vhodné pohroužit se do vod Mže. Ostatně nad jezem je vody více než dost.

A za ním kupodivu také. Po sto metrech nás čeká zajímavý stupeň, který je sjízdný.

Mže = 0,0 = 139,1 = Berounka. Končíme plavbu po prvně jmenované řece v místě, kde zprava přitéká Radbuza. Zbytek dnešního dne a část zítřejšího se budeme plavit po Berounce.

Zajímavé prolínání vertikálních a horizontálních prvků. Vodorovná konstrukce mostu je členěna vertikálními pilíři, které jsou doplněny diagonálami.

Ladnost jednoho z mostů podtrhují dva oblouky, jeden nad řekou a druhý ve vodě.

Na kilometru 136,1 přidává něco málo vody Úslava, která se vlévá do Berounky zprava.

Radbuza před třemi roky, Úhlava předloni, Mže přišla na řadu letos. Už nám chybí pouze Úslava a pak to bude velká sláva. Pamatuji si ze školy, že Berounka vzniká soutokem čtyř řek. Svůj název má ale již od soutoku Mže s Radbuzou.

Od Plzně si Berounka udržuje převážně severovýchodní směr a nás čeká až do Liblína plavba malebným, málo osídleným údolím. Většinou je řeka vzdálena od frekventovaných komunikací. Železnice se jí zcela vyhýbá a silnice se na ni občas podívá z některého mostu.

„Zatím jsem v klidu, ale moc to nepokoušejte.“ Labuť mlčí, ale jedním pohledem říká vše.

Že se řeka Úslava nepředala s tou vodou, kterou pomáhá Berounce, poznáváme na jezu U Papírny (km 134,4). Naštěstí i tady to zvládáme přetáhnout bez náročného přenášení.

Kousek za jezem se objevují vlny a řeka teče. Netrvá to však dlouho

Také v případě jezu Bukovec (km 129,0) je potřeba zapomenout na splutí. Naštěstí je krásné teplo, tudíž není problém, naopak žádoucí, se při přetahování lodi ponořit do vody.

O čtyři kilometry dále nás vítá provalený jez Dolanský mlýn (km 125,1), který se nám daří proplout jazykem uprostřed.

Začíná se stmívat, tak podplouváme Dolanský most a u kotvíme u brodu na levé straně (km 124,8). Večer se jdeme podívat do kempu na druhé straně řeky. U pivečka konstatujeme, že dnes máme za sebou devět nesjízdných jezů, pouze jeden nám to umožnil a též jsme propluli jeden zajímavý stupeň. Celkem to bylo 15, 3 km po Mži a 14,3 km po Berounce.

*

Nedělní ráno je líný začátek dalšího nádherného dne.

Je krásný den, země i vzduch voní. Nad hlavou máme klidnou a čistou oblohu, na které se potuluje jenom několik obláčků.

K snídani podává pan Max ledovou kávu a salátovou okurku. Patrně krajová specialita z Libochovic.

V osm hodin je vše připraveno a sbaleno, vyplouváme.

Berounka po ránu nikam nespěchá, a tudíž ani my.

Na kilometru 121,9 přitéká z pravé strany říčka Klabava.

O dva kilometry dále přichází dnešní první lahůdka, provalený jez Telín (km 119,9).

Uprostřed jezu objevujeme zajímavé místo, a ještě zajímavější kameny pod jezem. Ale podařilo se to.

O necelý kilometr dále se na nás opět usmálo vodácké štěstí a my splouváme jez Valentovský mlýn (km 119,0) u pravého břehu po dřevěné šupně. Tady jsem ze samé vodácké radosti zapomenul jez vyfotografovat. Patrně jsem se také již těšil na ranní kávu, kterou si dáváme v kempu U Přívozu Nadryby (km 118,1).

Plavba po Berounce je krásná, když se člověk rozhodne si ji užít. Stačí k tomu málo, být šťastný.

Čtvrté skupenství kapaliny je "volej“. A toho je na Berounce dost.

Po dalších dvou a půl kilometrech nás vítá jez Darová (km 115,4).

Vysoký šikmý jez má dole kamenný zához, který chybí pouze u levého břehu. Tato informace říká vše. Na horní hraně musíme sice loď rozhoupat, aby se rozjela, ale pak už to frčí.

Zvládli jsme to, ale vzhledem k celkové váze našeho plavidla mě vlnky ošplouchly až po bradu a my jsme tudíž nabrali „trochu“ vody. Zastavujeme, vyndáváme věci a vyléváme vodu z lodi.

Pod jezem jsou kameny různé velikosti, ale kupodivu je dost vody, a tak nemusíme vystupovat.

O kousek dále pozorujeme další přívoz na Berounce, který právě převáží dva automobily.

Jez Kacéřovský mlýn (km 111,4) je při našem letošním putování první, který má vodáckou propust. Proč toho nevyužít. Ani jsme dole moc nenabrali.

Jez Žikovský mlýn (km 109,0) sice splouvání neumožňuje, ale nabízí občerstvení. My volíme kofolu a topinku s česnekem. A také se nad jezem koupeme.

Od začátku našeho putování po Mži a Berounce jsme byli na řece sami, až dnes v poledne potkáváme několik lodí.

Vítr zvedá tříšť z rozbouřených vln. V nezkrotné vodní hradbě rozverně dovádí naše loď. ….Nebo zase další berounský olej? Začíná být trochu horko. Třicet pět stupňů podle pana Celsia ve stínu. Kolik je na slunku si raději netroufám odhadovat.

Jez Libštejnský mlýn (km 105,8) je poslední na naší letošní plavbě. Jedná se o vysoký, starý betonový jez bez propusti a tudíž nesjízdný. Musíme přenášet.

Dnes je takový ten nádherný den, jaký si člověk na vodě může jenom přát a nás čekají poslední dva kilometry. Slunko neskutečně pálí a já mám samozřejmě opalovací krém pečlivě připravený dole v sudu.

S každou minutou putování se nám krajina mění před očima, jenom ten olej zůstává.

Tábořiště Kobylka (km 103,5), cíl našeho putování.

Tak už jsme viděli a zažili, co jsme naplánovali i něco navíc. Děkuji kamarádu Maxovi i dvěma dámám zmíněným v nadpisu. Mže a Berounka, jedna úžasnější než druhá.

Náročný víkend to byl, zmožené tělo vodákovo se z toho bude ještě dlouho dostávat.

U ledové kávy v Městě Touškově hodnotíme tu naši letošní vodu. Po řece Mži jsme se plavili 22,5 km a Berounka byla ještě o 13 km delší. Celkem jsme tedy zkousli od pátečního podvečera do nedělního poledne (42 hodin) 58,1 km. Za toho vedra, na tom oleji? To není tak špatné. Při plavbě jsme potkali osmnáct jezů. Pět jsme sjeli a jeden zajímavý stupeň k tomu.

V naší novodobé vodácké historii jsme se již s panem Maxem několikrát svezli po vodě:

Nežárka 2022: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=790838

Úhlava 2021: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=774874

Ploučnice 2020: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=754431

Radbuza 2019: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=725259

Berounka 2018: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=677995

Bílina 2017: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=618005