Obrázky z Prahy: víno, chmel, krev a zajímavé dějiny vrchu Vítkov

Nejprve měšťan Vítek osázel vrch vinicemi, o něco později tady místo vína tekla krev a nyní na všechno shlíží Jan Žižka na koni, který tu na rozdíl od Klementa Gottwalda zůstal do dnešních časů.

Hodně toho pamatuje vrch Vítkov, který je spojen s významnými událostmi českých dějin a odedávna přitahuje návštěvníky. Pojmenován byl po majiteli vinic měšťanovi Vítkovi z Hory již někdy ve 14. století. V té době nechal Karel IV. na okraji Prahy vysadit vinice. Méně známá je skutečnost, že se tady vedle vína pěstoval také chmel.

Tu dobu však nikdo nepamatuje a tak většina lidí má tento kopec spojen s jezdeckou sochou Jana Žižky. Základní kámen k ní položili členové Spolku pro zbudování Žižkova pomníku na Žižkově za účasti prezidenta T. G. Masaryka již v červnu 1920. Poté proběhlo několik soutěží, až nakonec zadali v roce 1931 realizaci mimosoutěžně sochaři Bohumilu Kafkovi. Profesor pražské Akademie výtvarných umění strávil s návrhem jezdecké sochy, která váží 16,5 tuny, skládá se ze 120 bronzových částí a přibližně 5.000 šroubů, celých deset let. Snažil se totiž o co nejpřesnější provedení, proto mnoho času prodiskutoval s hipology i historiky. Vznikla tak největší jezdecká socha v Česku, největší v Evropě a svými rozměry se řadí dokonce mezi největší jezdecké sochy na světě. Dovnitř sochy vysoké 9 metrů a dlouhé 9,6 metru by se mělo vejít 14 lidí, ale to nemohu potvrdit, u toho jsem nebyl.

Autor návrhu se již odlití sochy nedožil, jelikož se tak stalo až po osvobození. Monumentální umělecké dílo bylo odhaleno 14. července 1950, v den výročí bitvy na Vítkově. Husité tady v roce 1420 pod vedením nejslavnějšího z nich, Jana Žižky z Trocnova, porazili křižácké vojsko.

Také prostor pod jezdeckou sochou má své opodstatnění. Žulový památník s hrobem neznámého vojína má velice zajímavou historii. Nejprve byl v roce 1922 provizorně zřízen na Staroměstské radnici, kde byly uloženy ostatky neznámého vojína od Zborova. V roce 1941 ho ale nacisté zničili, jelikož tady lidé symbolicky vyjadřovali svůj odpor proti nacistické moci. V rámci oslav třicátého výročí bitvy u Zborova bylo rozhodnuto obnovit Hrob neznámého vojín, tentokrát však na Vítkově. Což o to, dostat nápad je věc jedna, ale zapomenout ho zkonzultovat, to je velká chyba. A tak nám soudruzi ze sovětského velvyslanectví zamítli žádost o převezení ostatků od Zborova. Pozornost se tedy obrátila k vojenskému hřbitovu ve Vyšném Komárniku, odkud byly ostatky jednoho z neznámých vojáků od Dukly převezeny do Prahy. Dne 9. října 1949, v den vyvrcholení oslav 5. výročí bojů u Dukly, je slavnostně uložili do Památníku osvobození. Neznámý vojín od Zborova se také dočkal a to 8. května 2010, čímž byla naplněna původní idea Památníku. Hrob neznámého vojína je tak dnes vnímán jako výraz poděkování všem Čechům a Slovákům padlým v bojích za svobodu českého a československého státu. Památník je zakryt žulovou deskou s nápisem „Sláva hrdinům padlým za vlast“. O kousek výš, na průčelí podstavce jezdecké sochy, byla instalována v roce 1997 kopie původního velkého československého státního znaku od Otakara Španiela, jehož originál byl roku 1962 nahrazen státním znakem ČSSR.

Autorem bronzových plastik v předsálí Hrobu neznámého vojína je akademický sochař Otakar Švec. Vyjadřují alegorie vojenských ctností Statečnost a Věrnost (ženská postava). Jedná se o sochaře, který byl také autorem „slavného“ Stalinova pomníku na Letné a bohužel před odhalením tohoto díla spáchal sebevraždu i se svou ženou.

Vítkov není jenom jezdecká socha. Ještě o něco dříve, v letech 1929 až 1938, zde byl vybudován podle projektu Jana Zázvorky funkcionalistický památník, přičemž první úvahy o vyjádření hrdosti a odvahy českého národa pocházejí již z konce 19. století. Původním smyslem této stavby bylo uctění památky československých legionářů a československého odboje v období 1. světové války. Po druhé světové válce se započaly práce na obnově a přístavbě památníku, který byl po roce 1948 využit k propagaci komunistického režimu. Vrcholem bylo v roce 1953 vybudování Mauzolea Klementa Gottwalda včetně zázemí, které tvořily laboratoře, řídící centrum, sklad či strojovna. Mumifikaci těla provedli sovětští odborníci. O devět let později bylo rozhodnuto o zrušení Mauzolea. Rozpadající se Gottwaldovo tělo bylo odvezeno a zpopelněno.

„Srdcem“ Památníku je dnes slavnostní síň, při jejíž realizaci se nechali tvůrci inspirovat chrámovou architekturou. Trojlodní sál má empory nad bočními loďmi a vyvýšenou střední loď. Z výzdoby interiéru určitě zaujme velká kovová plastika letícího okřídleného Génia zvěstování svobody od sochařů Ladislava Kofránka a Karla Kotrby. Plastika připomínající ženskou postavu anděla byla vytvořena v roce 1938. Nad pódiem je zavěšen goblén s velkým státním znakem první republiky od akademického malíře Karla Svolinského. Nad pásovou oběžnou římsou jsou keramické plochy zdobené historickými znaky zemí, které náležely do svazku první republiky. Za pozornost určitě také stojí zajímavá barevná kombinace (šedočervená, černá, bíla) podlaha, schodiště či stěn z ušlechtilého mramoru. Bylo by možno pokračovat v popisu, ale určitě je lepší, když to člověk spatří na vlastní oči.

V současnosti se v památníku, který byl nedávno rekonstruován, nachází stálá expozice a průběžně se zde konají různé výstavy. Pro návštěvníky je připraveno posezení v útulné kavárně nebo vyhlídka  na střešní terase hlavní budovy. Člověk si tak může při rozumném počasí vychutnávat úžasné pohledy na Prahu i do širého okolí stejně tak, jak činí na statném koni sedící bronzový vojevůdce s palcátem a páskou přes oko.

První stálá expozice se jmenuje Křižovatky české a československé státnosti a zachycuje významné historické okamžiky naší země od jejího vzniku v roce 1918 až do zániku Československa roku 1992. Druhá stálá expozice se jmenuje „Laboratoř moci“ a nachází se v podzemních prostorách, kde bylo původně zázemí pro mumifikované tělo Klementa Gottwalda. Připomíná tudíž jeho osobu, deformaci památníku na mauzoleum i nejhorší období totality v 50. letech.

Od roku 2000 spravuje Národní památník na Vítkově Národní muzeum. Na otevírací dobu i případně další informace je dobré se podívat na internet: (http://www.nm.cz/Hlavni-strana/Navstivte-nas/Narodni-pamatnik-na-Vitkove.html).

Pozn.:

O bývalém Stalinově monstru na Letné jsem již také psal: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=488700