Obrázky z Kutné Hory: Stříbro nad zlato, Vlašský dvůr a založení města

Kutná Hora byla ve středověku nejenom největším a nejbohatším báňským městem, ale také významným místem, kde se psaly dějiny – například 18. ledna 1409 nebo 18. dubna 1992.

Sedlec u Kutné Hory je místo, kde to všechno začalo. Vzniku dnešní Kutné Hory totiž předcházelo období, kdy sedlečtí cisterciáčtí mniši objevili na svých pozemcích slavné kutnohorské stříbro. Významný nález odstartoval ekonomický růst cisterciáckého kláštera a zcela změnil hospodářské postavení nejen kláštera, ale i celého kraje. V souvislosti s tím vyrostla v bezprostředním sousedství velmi rychle menší hornická osada, která se brzy proměnila v jedno z nejmocnějších evropských měst středověku, a České království se stalo stříbrnou evropskou velmocí.

S objevem bohatých nalezišť stříbrné rudy sem přišlo velké množství lidí různých národností a hovořící různými jazyky. Situaci, která tehdy nastala, je dnes přirovnávána ke zlatokopecké horečce v 19. století na Aljašce. Přesné údaje se sice nedochovaly, ale předpokládá se, že počet havířů, kteří tady pracovali, se nepohyboval v tisících, ale o řád výše. A všichni chtěli samozřejmě zbohatnout. A jestliže tady byli ve správnou dobu, například mezi roky 1290 a 1300, tak k tomu měli celkem velkou šanci. Toto období je totiž považováno za vrchol těžby stříbra, kterého bylo vytěženo přes 25 tun.

Ve středověku se považovalo veškeré nerostné bohatství za majetek panovníka. Toto jeho právo se nazývalo „horní regál“, což samozřejmě není „polička tam někde nahoře“. K osobním zálibám Václava II. patřilo mimo jiné zákonodárství. A tak se rozhodl zavést nějaká pravidla a pořádek. Před koncem 13. století se například po celém království nacházelo 17 mincoven (někde se uvádí i počet 18). To se jevilo králi značně nepraktické. Rozhodl se je vykoupit a sloučit všechny mincovny do jediné. Současně provedl mincovní reformu a především vydal horní zákoník (IUS REGALE MONTANORUM neboli Královské horní právo). V tehdejší době se jednalo o nejdokonalejší a nejpropracovanější báňský zákon, který byl vzorem nejenom pro země blízké, ale též se z něho vycházelo při právních úpravách ve vzdálených koloniích. Kromě technických či úředních věcí vynikal především svým sociálním zaopatřením havířů, což bylo v té době něco zcela nového.

Je opravdu zajímavé, co všechno Václav II. během své krátké doby vládnutí dokázal. Například nechal razit jednotnou minci pro celé království, proslulý pražský groš, který se brzy stal také jednou z nejstabilnějších evropských měn. Mince měli označení „denarius grossus“ a po vnějším obvodě byly označeny jménem Václava „Wencelaus Secundus“. Uvnitř pak stálo napsáno: „Dei gratia rex Boemiae“ (z Boží milosti český král). Zrušení staré měny a zavedení nové kvalitní mince pro celé království trvalo pouze osm měsíců. Jednalo se tedy o rychlost, kterou by mohl závidět i v současnosti nejeden stát při úpravách měnového systému.

Václav II si však nezvolil jako centrum Prahu, nýbrž Hory Kutny (tak se tehdy patrně říkalo Kutné Hoře) a tak založil slávu města, které se stalo postupně druhým největším v Českém království. Život města byl těsně spjat s chodem dolů i provozem mincovny. Vytěženou rudu z nejbohatšího evropského ložiska stříbra té doby bylo potřeba někde bezpečně uložit a obdobné požadavky byly pro její zpracování. Král tedy nechal upravit objekt původního městského strážního hradu vypínajícím se nad říčkou Vrchlicí a dal mu jméno Vlašský dvůr.

Do Vlašského dvora sváželi veškerou českou produkci drahých kovů. Pro fungování centrální mincovny Českého království zde bylo v průběhu 14. století vybudováno 17 kováren. Na tehdejší dobu se jednalo opravdu o velký podnik. Tzv. šmitny bylo vějířovitě rozmístěny na jihovýchodní a jihozápadní straně dvora. Šmitna měla na výšku až 5 metrů, vlastní vchod a znak města, ze kterého byla i s odborníky do Vlašského dvora přemístěna. V každé byli dva mincíři. Jeden roztloukal cány (pruty) stříbra a druhý je stříhal nejprve na čtverečky a z nich dělal kolečka. Takto připravené mincovní střížky předávali do budovy preghausu, která se nacházela vlevo od vstupní věže. Zde se uskutečňovala vlastní ražba, pregéři vybíjeli stříbrné mince. V objektu sídlili také královští úředníci, kteří mince kontrolovali, nepěkné vyřadili a vraceli zpět k zmincování. Hotové povedené mince úředník zvážil, spočítal jejich množství a spolu s probéřem (zkoušeč jakosti a hmotnosti) a dvěma zapisovateli mince uzamkli.

Pražský groš měl velký úspěch a stal se oblíbeným platidlem i v době vlády Lucemburků na českém trůnu. Zatímco Karel IV. se soustředil především na budování Prahy, jeho syn Václav IV. upnul svou pozornost opět ke Kutné Hoře. Ve Vlašském dvoře si nechal postavit svůj palác jako sídlo panovníka při pobytu ve městě. Kromě mincovny a královského paláce byla v prvním patře Vlašského dvora ještě rejtunková síň, do které se vcházelo z arkádové pavlače. Každý pátek se zde konaly rejtunky neboli schůze těžařů, na nichž řešili všechny důležité otázky.

V prvním patře královského paláce nechal Václav IV. umístit audienční sál, kde se v letech následujících odehrálo několik důležitých události a setkání českých dějin. Mezi ty nejznámější určitě patří vydání královského výnosu, Dekretu kutnohorského, 18. ledna roku 1409. Tento dokument podepsal král před 607 lety v Kutné Hoře patrně na nátlak univerzitních mistrů Jana Husa, Jeronýma Pražského a Jana z Jesenice. Listina zaručovala stejná práva česky mluvícím studentům na Karlově univerzitě v Praze a omezovala vliv cizinců na této škole. Českému „národu“ (spolek sdružující studenty i profesory podle země jejich původu) přiznával na univerzitě tři hlasy proti jednomu hlasu všech cizinců. Na stránkách Národního památkového úřadu je sice uvedeno, že dekret byl vyhlášen na hradě Točník. Tak nevím?

O několik desítek let později, přesně 27. května 1471, potvrdil český sněm na stejném místě Vladislava Jagellonského, syna polského krále Kazimíra, jako českého krále Vladislava II. Je pravda, že s odstupem času bývá tento hodnocen jako jeden z nejslabších českých panovníků, za jehož vlády došlo k velkému úpadku královské moci.

Ale zpět do Vlašského dvora. Ve druhém patře paláce byly původně soukromé komnaty krále, které byly posléze přestavěny na velký rytířský sál, kde dnes zasedá zastupitelstvo města. Naproti královskému paláci byla do komplexu budov vsazena Královská gotická kaple, která zpočátku sloužila jako soukromá kaple krále Václava IV. Do paláce i do kaple se chodilo po točitém kamenném schodišti. Kromě zmíněného Václava IV. pobýval také delší dobu ve Vlašském dvoře Zikmund Lucemburský se svou ženou Barborou.

Na konci 15. století byl postaven na místě příkopu na severozápadní straně areálu tzv. Mincmistrovský dům. Nejvyšší mincmistr království měl dozor nad všemi stříbrnými i zlatými doly v Čechách. Mezi další významné osoby, které se pohybovaly ve Vlašském dvoře, patřili horní hofmistr a urbunéř. První byl dosazen přímo králem a měl na starosti hospodářské, administrativní i technické záležitosti v kutnohorských dolech i hutích. Druhý jmenovaný se staral o urburu, což byl královský podíl na dolování a činil jednu osminu veškerého vytěženého vzácného kovu.

Jiné mínění o tomto kutnohorském sídle měli patrně Habsburkové.  Vlašský dvůr se rozhodli nevyužívat a dokonce ho roku 1545 označili za neobyvatelný. O dva roky později došlo také k ukončení ražby pražského groše. Místo něj začal císař Ferdinand I. razit podle vzoru jáchymovské mincovny tolar.

Významnější rekonstrukce objektu se uskutečnila v 80. letech 16. století, kdy bylo přistavěno prvního patra nad šmitnami. Na začátku 18. století začala být ale těžba stříbrné rudy neefektivní a tak došlo ve 30. letech k jejímu ukončení. Současně byla mincovní výroba přemístěna do Prahy a roku 1727 byla ve Vlašském dvoře mincovna zrušena úplně. Prostory Vlašského dvora byly využívány k různým účelům, ale moc se neudržovaly a tudíž chátraly. Byl zde například báňský archiv, sídlila tady na nějaký čas radnice, za napoleonských válek v těchto prostorách zřídili špitál a později chlapeckou školu.

Na konci 19. století Vlašský dvůr odkoupilo město a v letech 1893 až 1899 provedlo rozsáhlou rekonstrukci, pod kterou je podepsán architekt Ludvík Lábler. Havarijní stav objektu i plánované budoucí využití si vyžádaly radikální řešení přestavby, která byla již ve své době kritizována a diskuze se o ní vedou dodnes. Do nově opravené budovy se nastěhovala radnice, dívčí obecná i měšťanská škola.

Doba, kdy Kutná Hora ukrývala svoje největší poklady, je pryč. Avšak město stříbra si uchovalo mnohé, především architektonické a umělecké poklady dodnes. Jedním z nich je dle mého názoru právě Vlašský dvůr. Dnes se v této budově nacházejí kanceláře městského úřadu, Průvodcovská služba Kutná Hora, Muzeum Odhalení tajemné tváře Kutné Hory a Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory. Návštěvníci mohou spatřit mimo jiné expozici mincovnictví nebo si prohlédnout královský palác včetně audienčního sálu i unikátní a nádherné gotické kaple se svojí secesní výmalbou. V pokladně lze zakoupit různé suvenýry, knihy o Vlašském dvoře i Kutné Hoře, kopie mincí ražených ve středověku a samozřejmě zde mají pamětní razítko. Na otevírací dobu a výši vstupného je dobré se podívat na internet: http://www.vlassky-dvur.cz/

Na jednu zajímavost mě upozornil pan Ondřej Seifert z Městského úřadu v Kutné Hoře. Před audienčním sálem se nachází Konšelská deska s poučením pro pány radní, jak mají správně rozhodovat. Zda se tím řídí i dnešní radní, jsem zatím nezkoumal.

QVISQVIS SENATOR CURIAM OFFICII CAVSSA INGREDERIS ANTE HOC OSTIVM PRIVATOS AFFECTVS OMNES ABIICITO, IRAM, VIM, ODIVM, AMICITIAM, ADVALATIONEM, REIPVB(LICAE), PERSONAM et CVRAM SVBIICITO. NAM VT ALIIS AEQVVS AVT INIQVVS FVERIS, ITA QVO(QVAE), DEI, IVDICIVM EXPECTABIS et SVSTINEBIS ANNO DOMINI . 1595 .

Kdožkoli jsa v radě sem za úřadem svým vstupuješ, před těmito dveřmi své náruživosti odlož, hněv, násilnictví, zášti, přátelství, pochlebenství, obci své starosti podrob. Neboť jakou měrou ty jiným spravedlnost neb křivdu učiníš, tou i tobě na soudě Božím odplatu očekávati a snášeti bude.

Léta Páně 1595

Jak jsem se tak rozepsal, tak bych skoro zapomněl zmínit jednu důležitou událost, která se konala v této významné historické a kulturní památce. Nevím, zda se zapsala do dějin národa, ale do mé paměti zcela jistě. V dubnu roku 1992 jsem ve zdejší královské audienční síni řekl své „ANO“.

*

O Kutné Hoře, jejím okolí a dalších zajímavých stavbách jsem již něco napsal:

- Vznosná i architektonicky podmanivá „svatá Barbora“: 

http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=610594

- Kamenná kašna v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=494344

- Katedrála Nanebevzetí Panny Marie: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=495156

- Kostnice v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503353

- Kamenný dům v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503720

- Jaroslav Vrchlický a Kutná Hora: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=549566

- Patrně největší katedrála českého království: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=485181

- Kostel sv. Jakuba v obci Jakub - Církvice: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=476875

- ve městě se také odehrává děj povídky, mého spisovatelského experimentu: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=474655