Obrázky z Kutné Hory: Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a originál Sedlecké monstrance

Sedlec u Kutné Hory je místo, kde to všechno začalo. Mnoha lidem se při vyslovení jména „Kutná Hora“ vybaví především Katedrála svaté Barbory, ale historie tohoto města se psala trochu jinak. 

Nejstarší částí Kutné Hory je totiž právě Sedlec, původně samostatná obec, dnes místní část nacházející se ve východní části města. Lze tady vysledovat existenci několika časových rovin. Každá z nich má svůj příběh, jehož vyprávění by zabralo mnoho místa a času. A tak začnu až v roce 1142, kdy bylo v Sedlci založeno šlechticem Miroslavem z Markvartic cisterciácké opatství, jedno z nejstarších v Čechách. Na radu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka pozval tento šlechtic na své panství komunitu mnichů z německého Waldsassenu.

Klášter, který vznikl při obchodní cestě z Prahy na východ, byl významným centrem víry. A tak se není, co divit, že se začalo uvažovat o stavbě katedrály. Stalo se tak za opata Heidenreicha, diplomata a přítele krále Václava II. v letech 1290 až 1320. Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele byla postavena neznámým, tzv. Mistrem sedleckého chrámu. Místo patrně nebylo vybráno náhodně, jelikož archeologické výzkumy ukázaly, že zde stála původně románská stavba. Její základy je možné dnes spatřit v prosklené archeologické sondě.

Jednalo se o dobu, kdy právě sedlečtí cisterciáčtí mniši objevili slavné kutnohorské stříbro, a došlo k ekonomickému růstu jejich kláštera, jenž vyplýval především z dolování tohoto významného nálezu. Tato skutečnost zcela změnila hospodářské postavení kláštera i celého kraje. V bezprostředním sousedství kláštera vyrostlo velmi rychle jedno z nejmocnějších evropských měst středověku, Kutná Hora. A zisky plynuly také Sedleckému klášteru, který byl na přelomu 13. a 14. století považován za „pokladnici českých králů“, kteří si od zdejšího opata půjčovali velké peněžní sumy.

Stavba mohutného kamenného chrámu ve tvaru latinského kříže kombinuje severofrancouzskou gotickou katedrální architekturu s německými prvky. Jednalo se o první chrám katedrálního typu a zároveň největší sakrální stavbu na území Čech, Moravy a patrně i střední Evropy. Zdejší styl stavby zvýrazňuje její výšku a subtilnost, čemuž odpovídá také jedinečný skrytý opěrný systém.

Některých staveb se dějiny skoro netýkají, což ale není případ této katedrály. Její původní podoba se totiž nedochovala, jelikož se osudovým pro opatství staly husitské války. Za mých školních let byli husité prezentování jako revolucionáři a bojovníci proti církevnímu tmářství a korupci. Avšak tento „výkvět národa“ se výrazně podepsal na zdejší stavbě. V roce 1421 byl klášter i chrám vypleněn, vyrabován a vypálen husitským vojskem. Mnichům se podařilo část významných věcí z kláštera odvézt do zahraničí a zachránit je před zničením. U kláštera se odehrála krvavá bitva, jejímž výsledkem byli zranění a mrtví. Během následné rekonstrukce v období baroka byly pietně uloženy ostatky husity zavražděných mnichů do výklenků v severní obvodové zdi.

Husité odešli a místo uměleckého i lidského rozvíjení kláštera nastal totální propad. Chrám tady byl v troskách dalších 279 let. Z vypleněné a vyhořelé katedrály zůstaly pouze obvodové zdi, nebeskou klenbu začaly postupně podepírat stromy. Je zajímavé, že i v tomto žalostném stavu působila stavba monumentálně a získala v roce 1681 označení SPLENDISSIMA BASILICA – nejskvostnější, nejnádhernější bazilika.

K obnově chrámu došlo až na přelomu 17. a 18. století za opata Jindřicha Snopka, který shromáždil potřebné prostředky na její opravu mezi lety 1699 a 1709. Opat nejprve požádal o služby architekta Pavla Ignáce Bayera z Jihlavy. Ten zajistil především statické zajištění objektu a též se mu přisuzuje koncepce pětilodního uspořádání chrámu. Jeho nástupcem se stal geniální architekt a barokní stavitel Jan Blažej Santini - Aichel, který realizoval na sedleckém chrámu své ideje barokní gotiky. Zajímavé je především originální řešení hlavního průčelí s předsíní, celková jedinečná úprava chrámového vnitřku s mimořádně působivou klenbou hlavní lodi, presbytáře a ramen příčné lodi (transeptu). Santini také do této stavby vetkl světově unikátní stavební prvky – samonosnou klenbu zvanou česká placka a samonosné točité schodiště. Pod sochařskými pracemi je podepsán Matěj Václav Jäckel. Většina originálů jeho soch je nyní umístěna v prostoru chrámu, v jeho jižní lodi.

Takto obnovený chrám byl v roce 1708 vysvěcen. Ale období prosperity kláštera netrvalo dlouho. Za doby panování císaře Josefa II. byl v roce 1783 (1784) sedlecký klášter zrušen a jeho majetek vydražen. Nejprve se v chrámu skladovala mouka, aby v roce 1812 byla v budovách kláštera zřízena tabáková továrna. Chrám byl vrácen k církevnímu užívání až v roce 1806.

Naštěstí stavba přečkala obě světové války i budování socialismu a po rozsáhlé rekonstrukci započaté v roce 2001 byla 24. října 2009 katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci znovu vysvěcena biskupem Dominikem Dukou a zpřístupněna veřejnosti. Kromě statického zajištění, které bylo stěžejní, bylo provedeno mnoho dalších prací tesařských, klempířských, či kamenických, restaurace omítek i výmalby a též rekonstrukce interiérů. Celkem bylo během osmi let proinvestováno přes 70 mil. korun, z toho více než 30 mil. korun z prostředků farnosti Kutná Hora - Sedlec.

Katedrála se 106 okny má vnitřní délku 87 metrů, šířku 29 metrů a výšku klenby 28 metrů. Těžko vyzdvihovat, co je zde krásnějšího. Pro někoho je to její úžasná architektura, pro jiného jsou hodné obdivu vzácné výtvarné památky - např. originály obrazů Petra Brandla či Michaela Leopolda Willmanna.

Na jižní straně katedrály je situována dvojoltářní Kaple Panny Marie Sedlecké (tzv. Sedlecké madony). Jedná se o původní gotickou barokizovanou sochu, které byly pro různé příležitosti nasazovány paruky. V další nádherné barokní kapli, kapli Čtrnácti svatých pomocníků, která je místem prvních pokusů o obnovu katedrály, se nachází mimo jiné v pravé stěně této kaple náhrobek patřící opatu Jindřichu Snopkovi. Ve skleněných rakvích u předních sloupů presbytáře jsou uloženy vzácné ostatky světců, připevněné k figurínám s voskovou maskou. V kupoli v křížení lodí katedrály je freska zobrazující Nejsvětější Trojici od Jana Jakuba Stevense ze Steinfelsu.

Katedrála má také přístupné první podkroví, kudy je možné vystoupit jedním ze zmíněných „Santiniho“ schodišť na ochoz transeptu, kde je umístěn obraz Nanebevzetí Panny Marie od Josefa Berglera. Je to náhrada původního oltářního obrazu Petra Brandla. Z tohoto ochozu se otevírá zajímavý pohled na zrekonstruované varhany a originální Santiniho hvězdicovou dlažbu v presbytáři.

Podkrovním prostorem boční lodě, který skýtá výjimečný pohled na Santiniho klenbu shora a též na krov zrestaurovaný bez použití kovových hřebů, lze projít až na kůr. Když se odtud člověk rozhlédne, nabízí se mu velice zajímavý pohled do prostoru hlavní lodi a může vnímat ještě více krásu nezvykle světlého gotického chrámu. Podle průvodce ale původní barva stěn byla jiná. Více zelenkavá, jak je vidět v bočních kaplích. Bylo to patrně podle cítění Santiniho a jeho vztahu k přírodě. Taktéž barva dlažby na podlaze katedrály není původní. Byla více červenohnědá, tak jak se zachovala v pokladnici.

Zajímavé jsou určitě také malé otvory ve stropě katedrály. V některých jsou umístěny závěsy pro osvětlení, ale to není jejich původní účel. Nechal je vytvořit Santini z důvodů větrání stavby. Další otvory jsou poschovávány dole, aby bylo zajištěno neustálé proudění vzduchu.

Když se člověk po návratu dolů podívá z toho správného místa v přízemí katedrály na výše zmíněný obraz Nanebevzetí Panny Marie přes kříž s Kristem umístěný před ním, má dojem, jakoby Panna Marie nadnášela Krista. Údajně tak byl původně záměrně obraz v 19. století umístěn, aby tohoto vizuálního efektu dosáhli.

Kdo má dostatek času, tak mu doporučuji si připlatit 30,- Kč a vydat se na prohlídku zpřístupněného vnitřního okruhu. Nejprve ho čeká návštěva kostelního kinosálu, ve kterém je možné zhlédnout animovanou historii Sedleckého kláštera i města Kutná Hora. Velice zajímavý film je dlouhý tak akorát, aby ho mohli jak dospělí, tak děti. Unikátní dokument s názvem Splendissima basilica, který vytvořilo studio Klucivespolek v režii Jakuba Obraze, pojednává s přívětivou dávkou nadsázky a humoru o dějinách sedleckého kláštera a katedrály Nanebevzetí Panny Marie, přičemž zohledňuje nové výsledky historického bádání.

Po opuštění kinosálu následuje návštěva „perly“ katedrály, chrámové pokladnice, která ukrývá jeden z nevzácnějších klenotů střední Evropy, originál „Sedlecké monstrance“. Je to jedna z pouhých deseti dochovaných gotických monstrancí v Evropě a podle posledních poznatků by to měla být dokonce nejstarší dochovaná gotická monstrance na světě. Vyrobena byla z galvanicky pozlaceného litého stříbra před rokem 1400 (patrně 1389) v parléřovském stylu a je 97 cm vysoká o hmotnosti 4,7 kg. Obecně je monstrance bohoslužebný předmět, který slouží k uchování hostie v tajemství eucharistie - nekvašený chléb se během křesťanské bohoslužby proměňuje v tělo Ježíše Krista. Monstrance se používají od 11. století, kdy naplno začala být tato úcta podporována církevními představiteli.

Vedle tohoto skvostu je možné v chrámové pokladnici katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele obdivovat faksimile zakládací listiny kláštera, která byla sepsána v letech 1142 – 1148, tj. v období po příchodu prvních cisterciáckých mnichů do Sedlce. Listina zachycuje události vzniku sedleckého kláštera a je tudíž velice vzácným historickým pramenem. Originál listiny je uložen v Archivu Národního Muzea v Praze.

Třetím předmětem v chrámové pokladnici je kopie gotického obrazu Panny Marie Bolestné od Mistra Třeboňského oltáře z konce 14. století, který pochází z Církvice u Kutné Hory. Mistr Třeboňského oltáře je mnohými označován za nejvýznamnějšího malíře gotické deskové malby v Čechách. Zmíněný obraz byl původně součástí deskového oltáře sv. Kryštofa a Panny Marie Bolestné, který se však nedochoval.

Ohledně otevírací doby pro návštěvu katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory, konventního chrámu bývalého nejstaršího cisterciáckého opatství a dalších informací, je vhodné se podívat na internet (http://ossuary.eu/index.php/cz/katedrala). Refektář a budovy bývalého kláštera jsou nyní ve správě společnosti Phillip Morris a.s. Jejich návštěva je umožněna pouze při zvláštních příležitostech. Na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO je katedrála zapsána již od roku 1995 a o šest let později byla zařazena do Programu záchrany architektonického dědictví ČR.

Před odchodem se ještě naposledy rozhlížím po katedrále a nemám slov. Prostě něco úžasného, co stvořili šikovní lidé před několika stoletími. Myslím, že si může člověk oblíbit tuto stavbu a nemusí být znalcem stavebních slohů a stylů či uměleckých směrů. Krása se zde snoubí s věčností. Přestože je kostel v současnosti obklopen městskou zástavbou i továrnou, jeho monumentální průčelí je nepřehlédnutelné. Spolu se světoznámou sedleckou Kostnicí tvoří tento chrám ucelený komplex nejstarší části Kutné Hory, a pomyslnou vstupní bránu k poznávání historie i atmosféry města.

Poznámka či pozvánka na závěr:

Jak známo velká část kostelů či chrámů je u nás orientována „křesťansky“, tj. od východu na západ. Člověk vstupující do kostela na jitřní mši nechává temnotu za sebou a pozoruje světlo nad oltářem. Naopak v podvečer osvětlují prostor kostela zapadající sluneční paprsky přicházející hlavním vchodem či oknem nad ním. Nejinak je tomu také v případě katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci. Kdo chce zažít zajímavý úkaz (za předpokladu, že předpověď počasí bude příznivá), měl by tento svatostánek navštívit v den jarní či podzimní rovnodennosti. První možnost se nabízí již za měsíc. Ale určitě zde nebude sám, jelikož do katedrály přichází velké množství lidí, aby společně pozorovali ojedinělé putování posledních paprsků zapadajícího slunce hlavní lodí nejstarší stavby katedrálního typu Střední Evropy. Když katedrála začne čarovat se světlem, všichni ztichnou. Do chrámové lodi totiž vstoupí velkým západním oknem sluneční paprsek a pomalu putuje prostorem, až nakonec rozzáří hlavní oltář. Kdo to zažije, musí určitě obdivovat neznámého stavitele chrámu, jak dovedl pracovat s časem a světlem. Zajištěn je i hudební doprovod pro případ, že by oblačnost měla na věc jiný názor a tudíž se nemohl dostavit ten nejdůležitější host – Slunce.

*

O Kutné Hoře, jejím okolí i některých zajímavých stavbách jsem již něco napsal:

- Vznosná i architektonicky podmanivá „svatá Barbora“:

http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=610594

- Stříbro nad zlato a založení města: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=491701

- Kamenná kašna v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=494344

- Kostnice v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503353

- Kamenný dům v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503720

- Jaroslav Vrchlický a Kutná Hora: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=549566

- Patrně největší katedrála českého království: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=485181

- Kostel sv. Jakuba v obci Jakub - Církvice: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=476875

- Ve městě se také odehrává děj povídky, mého spisovatelského experimentu: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=474655