Obrázky z Kutné Hory - Hřbitovní kostel Všech svatých s kostnicí v Sedlci u Kutné Hory

Myšlenky a pocity stavitelů této významné památky sice již nepoznáme, přesto by se měl její návštěvník pokusit alespoň trochu pochopit, jak se tehdy lidé dívali na svět. Stačí nespěchat.

Mnoho lidí, když uslyší název Kutná Hora, tak si vybaví především Katedrálu svaté Barbory. Což o to, je to určitě úžasná stavba, ale jejímu vybudování i vzniku celého města předcházely zajímavé události, které se započaly v Sedlci. Roku 1142 zde bylo založeno cisterciáckého opatství, jedno z nejstarších v Čechách. Jeho zakladatel, šlechtic Miroslavem z Markvartic pozval na radu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka na své panství komunitu mnichů z německého Waldsassenu. Součástí cisterciáckého opatství v Sedlci byl také Hřbitovní kostel Všech Svatých s podzemní kaplí.

Kostelík byl vystavěn patrně na místě staršího, hřbitovního kostela na počátku 14. století jako karner (latinsky carnarium, novolatinsky ossuarium a především česky kostnice). V našich zemích vznikaly kostnice převážně ve 14. století. Exhumace kosterních pozůstatků a jejich uchovávání v kostnicích, tedy tzv. druhý pohřeb, byl v tehdejší Evropě poměrně známým pohřebním zvykem. Zejména v silně katolických oblastech, kam významněji nezasáhla reformace (jižní Německo, Itálie, Rakousko) se zvyk "druhého pohřbu" velmi rozvíjel a svého vrcholu dosáhl v 19. století.

Zajímavá, původně gotická stavba kostela Všech svatých se skládá ze dvou kaplí postavených nad sebou a svým provedením se měl spolu s dalšími stavebními součástmi opatství přiblížit obdobným stavbám v Jeruzalémě. Podle posledních výzkumů se podzemní kaple sedleckého kostelíka podobá podzemní kapli na jeruzalémském poli Hakeldama, kam pohřbívali zemřelé poutníky. Těla těchto zemřelých se v hakeldamské půdě údajně rozložila během pouhých 24 hodin.

Patrně s výše uvedeným souvisí také pověst o tom, že jeden ze sedleckých opatů cestujících do Jeruzaléma s diplomatickým poselstvím, přivezl z hakeldamského pole hrst posvátné půdy. Tím dotyčným byl patrně diplomat a přítele krále Václava II., opat Heidenreich, který se také mimo jiné zasloužil v letech 1290 až 1320 o stavbu nedaleké katedrály Nanebevzetí Panny Marie.

Po návratu do Sedlce rozprášil hlínu na klášterním hřbitově a tím se tento stal takzvaným „Svatým polem“, nejstarším svého druhu ve střední Evropě. Přicházeli sem poutníci i lidé končící svou životní pouť. Zájem o pohřbívání v Sedlci byl nevídaný a hřbitov se tudíž začal rozrůstat. Být tady pochován, znamenalo přiblížit se vzkříšení. Zní to sice divně, mluvit na hřbitově o naději, ale právě sem přicházeli lidé s očekáváním zázraku. Za vším je posvěcená půda, kterou sem přinesl opat z místa, kde byl ukřižován Kristus. A ten, jak je známo především křesťanům, se jasně vypořádal se smrtí.

Čas plynul, lidé umírali a vraždili se. Například po morové ráně roku 1318 zde bylo pochováno až 30 tisíc mrtvých. Dalších bezmála 10 tisíc zesnulých přibylo během husitských válek, které neznamenali pouze zabíjení lidí, ale také ničení krásných staveb. Nedaleký klášter i chrám husité v roce 1421 vyplenili, vyrabovali a vypálili. Tito revolucionáři a bojovníci proti církevnímu tmářství a korupci patrně usoudili, že není důvod, aby zdejší hřbitovní kostelík přečkal jejich řádění bez úhony a tak ho také téhož roku zapálili.

Konec 15. století znamená postupné rušení hřbitova. A tak byly ostatky asi čtyřiceti tisíců zemřelých vykopány a jejich exhumované kosti přemístěny do spodní části kaple. Zde je poloslepý sedlecký mnich v roce 1511 seskládal do velkých pyramid. Vznikla tak netradiční výzdoba, která má trvale připomínat pomíjivost života.

Dnešní podobu získal kostel s kostnicí na začátku 18. století během barokních úprav podle projektu významného architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Uskutečnilo se to v souvislosti s celkovou obnovou kláštera a katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele podle koncepce tehdejšího opata Snopka. Stavbu bylo potřeba staticky zajistit, a proto architekt Santini vestavěl mezi věže západního průčelí štít a stavbu vzepřel přístavbou předsíně na západní straně. Ve stylu barokní gotiky, svého specifického architektonického projevu, upravil Jan Blažej Santini také interiér, včetně návrhu výzdoby z kostí i dalších doplňků. Využil při tom rozvržení stavby a zajímavě si s kostičkami pohrál. Základ tvoří pyramidy, ve kterých je více než 40 tisíc kostí.  Nad ně umístil koruny symbolizující boží království a doprostřed kostnice postavil čtyři obelisky.

Doba vlády císaře Josefa II., konkrétně rok 1784, znamenala rušení klášterů. Tento osud postihl také sedlecký klášter a hřbitovní kostelík se následně dostává do držení rodu Schwarzenberků z Orlíka. Jejich stavební mistr František Rint z České skalice provedl v roce 1870 zajímavou a mimořádně nápaditou výzdobu podzemní kaple pomocí kostí a lebek, které nejprve dezinfikoval a vybělil chlorovým vápnem. Výzdobu doplnil Schwarzenberským erbem a zakomponoval do ní i své jméno.

V klenutých podzemních prostorách jsou poskládány lidské kosti do různých geometrických tvarů, jehlanů, mohyl, obrazců či nápisů, ale též do podoby lustru. „Memento mori“ neboli „pamatuj na smrt“. Sedlecká kostnice, jedinečně pojaté místo spočinutí téměř 40 tisíců mrtvých. Pro někoho místo posvátné, jiný zdejší výzdobu může shledávat jako bizarní.

Lustr složený ze všech druhů kostí lidského těla, rodový znak, různé nápisy, kam se člověk podívá, všude samé kosti. Ale klidu moc nemají, stejně jako já při návštěvě. Jelikož sem každou chvíli přijede skupina živých kostlivců, kteří vyskáčou z autobusu, šikovně vykouzlí na svých digitálech neskutečné množství fotografií a pokračují ve své autobusové turistice.

A mnozí tak ani nezjistí, že také pohled zvenčí stojí za povšimnutí. Třeba barokní štít mezi věžemi kostela, který nese sochu Panny Marie Immaculaty z roku 1709. Jejím autorem, stejně jako sousoší sv. Jana Nepomuckého, stojícího před zdí kostnice u ohradní zdi, je Matěj Václav Jäckel.

Zmíněnému baroknímu sousoší z 18. století dominuje samozřejmě socha sv. Jana Nepomuckého, pod nímž jsou na třech stěnách podstavce figurální reliéfy z 19. století. Představují sv. Jana Sarkandera, sv. Judu Tadeáše a sv. Dismase. Podstavec s reliéfy se dole rozšiřuje a plynule přechází v kamennou desku složenou ze třech stupňů. Okolo celého sousoší je po obvodě balustráda. V rozích spodní desky stojí sochy světců, sv. Václava, sv. Floriána, sv. Prokopa a sv. Vojtěcha.

Dnes patří světoznámá Kostnice v Sedlci u Kutné Hory s více než 250 tisíci návštěvníky ročně mezi nejnavštěvovanější památky Středočeského kraje. Spolu s Katedrálou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele tvoří Hřbitovní kostel Všech svatých s kostnicí ucelený komplex nejstarší části Kutné Hory, a pomyslnou vstupní branou k poznávání historie i atmosféry města. Ohledně otevírací doby a dalších informací je vhodné se podívat na internet (http://ossuary.eu/index.php/cz/kostnice).

Pozn.:

Ze statických a havarijních důvodů bylo rozhodnuto o kompletní opravě lustru, dominantního prvku výzdoby spodní kaple Hřbitovního kostela Všech svatých s kostnicí. Z tohoto důvodu byl v minulých dnech lustr demontován a odvezen. Někdo z návštěvníků možná řekne, že je to škoda, ale na druhou stranu se v následujících týdnech naskytne lidem jedinečný pohled na interiér kaple bez lustru, který byl možný naposled před 150 lety.

V Kutné Hoře a okolí mě ještě zaujala následující místa:

- Vznosná i architektonicky podmanivá „svatá Barbora“:

http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=610594

- Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a originál Sedlecké monstrance:

http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=495156

- Kamenná kašna – gotický středověký monument:

http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=494344

- Stříbro nad zlato, Vlašský dvůr a založení města:

http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=491701

- Kamenný dům, nejproslulejší kutnohorský dům:

http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503720

- Románský kostel sv. Jakuba v obci Jakub - Církvice nedaleko Kutné Hory:

http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=476875

- Zřícenina hradu Sion, který byl posledním útočištěm husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé:

http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=495709